Debut a hned skvělá knížka aneb nová literární hvězda se jmenuje Fiona Bartonová!
Tak takhle nějak si představuji, že by měl vypadat psychologický thriller! Zatímco u většiny ostatních knih, zařazovaných do této kategorie, jde spíše o více či méně vyspekulované konstrukty, u nichž je evidentní, že s realitou mají společného pramálo, resp. že ve skutečnosti by se nic takového nemohlo stát, u Vdovy, literární prvotiny Fiony Bartonové, je tomu zcela jinak. Všechno zde působí autenticky a přirozeně, není zde nic prvoplánově hrůzostrašného, čtenář zde nenarazí na litry prolité krve ani hororové efekty, nad kterými by kroutil hlavou – a přesto (možná však, že právě proto) jde o děsivý příběh, s nímž se může měřit jen málokterý psychothrillerický bestseller.
Jestliže se hned první kniha anglické novinářce tak povedla, nabízí se otázka, jak je to možné, resp. jak se mohlo stát, že její Vdova mezi ostatními knihami tohoto žánru tak vyčnívá. Odpověď zřejmě musíme hledat ve faktu, že Fiona Bartonová má za sebou dlouhou kariéru novinářky, píšící o nejrůznějších zločinech, takže měla jistě „v zásobě“ velké množství témat, vhodných pro knižní zpracování. Nepochybný literární talent a poměrně dlouhá doba od nápadu po jeho realizaci, resp. pečlivé, promýšlené psaní pak byly dalšími faktory, které přispěly k tomu, že Vdova je tak skvělá. A o čem konkrétně tedy kniha je?
Při automobilové nehodě zemře muž, který byl podezřelý z toho, že zavraždil malou holčičku – samotné podezření bez jasných usvědčujících důkazů však k obvinění a odsouzení nestačí a tak ve vězení neskončil. Smrtí Glena Taylora se však mnohé mění – jeho žena, nyní tedy vdova, by teď možná mohla odhalit něco, co třeba ví a dosud nikomu neřekla. Její dům se pro příští dny stane cílem nájezdů senzacechtivých novinářů, kteří však pokaždé odjíždějí zklamaní – čerstvá vdova nemá zájem s nimi o čemkoli hovořit.
Jedné novinářce se přesto podaří navázat se ženou kontakt. Kate Watersová si z nějakého důvodu získá její důvěru a Jean Taylorová se postupně začíná vracet do minulosti a rozpomíná se na svoje manželství, na léta strávená po boku muže, jenž se ke konci života stal terčem nevybíravých útoků za neprokázaný zločin.
Zavražděná dvouletá Bella Elliottová, resp. její stále unikající vrah, znamenají pro inspektora Boba Sparkese těžké trauma. I on vidí ve smrti Glena Taylora šanci získat od jeho vdovy nějaké nové informace, které by snad mohly pomoct případ objasnit. S Kate Watersovou se dobře zná a čeká, zda bude mít u Taylorovy vdovy štěstí...
Tolik ve zkratce k úvodním kapitolám, po nichž se rozvíjí příběh, který uchvacuje svojí propracovaností, realističností i tísnivou atmosférou krutého zločinu, skrytého pod nánosem času a touhy po zapomnění. Kniha anglické spisovatelky udivuje dokonalým literárním stylem, založeným na propojení střízlivého, takřka stenografický záznam připomínajícího popisu některých scén s hlubokým psychologickým záběrem u jiných, kdy mistrně „pitvá“ nejjemnější nuance lidského duševna. Plastičnost a „uvěřitelnost“ jednotlivých postav pak velkolepý dojem z knihy korunují.
Fiona Bartonová se na literární scéně objevila ve věku, kdy jiní už za sebou mají celou řadu vydaných knih. Kvantita ovšem neznamená automaticky kvalitu, což se dá vyjádřit i tak, že jedna opravdu hodnotná kniha má větší cenu než desítky podřadných „bestsellerů“. A právě Vdova moji představu o hodnotné, precizně vymyšlené i výtečně napsané knize splňuje.
Jestliže se hned první kniha anglické novinářce tak povedla, nabízí se otázka, jak je to možné, resp. jak se mohlo stát, že její Vdova mezi ostatními knihami tohoto žánru tak vyčnívá. Odpověď zřejmě musíme hledat ve faktu, že Fiona Bartonová má za sebou dlouhou kariéru novinářky, píšící o nejrůznějších zločinech, takže měla jistě „v zásobě“ velké množství témat, vhodných pro knižní zpracování. Nepochybný literární talent a poměrně dlouhá doba od nápadu po jeho realizaci, resp. pečlivé, promýšlené psaní pak byly dalšími faktory, které přispěly k tomu, že Vdova je tak skvělá. A o čem konkrétně tedy kniha je?
Při automobilové nehodě zemře muž, který byl podezřelý z toho, že zavraždil malou holčičku – samotné podezření bez jasných usvědčujících důkazů však k obvinění a odsouzení nestačí a tak ve vězení neskončil. Smrtí Glena Taylora se však mnohé mění – jeho žena, nyní tedy vdova, by teď možná mohla odhalit něco, co třeba ví a dosud nikomu neřekla. Její dům se pro příští dny stane cílem nájezdů senzacechtivých novinářů, kteří však pokaždé odjíždějí zklamaní – čerstvá vdova nemá zájem s nimi o čemkoli hovořit.
Jedné novinářce se přesto podaří navázat se ženou kontakt. Kate Watersová si z nějakého důvodu získá její důvěru a Jean Taylorová se postupně začíná vracet do minulosti a rozpomíná se na svoje manželství, na léta strávená po boku muže, jenž se ke konci života stal terčem nevybíravých útoků za neprokázaný zločin.
Zavražděná dvouletá Bella Elliottová, resp. její stále unikající vrah, znamenají pro inspektora Boba Sparkese těžké trauma. I on vidí ve smrti Glena Taylora šanci získat od jeho vdovy nějaké nové informace, které by snad mohly pomoct případ objasnit. S Kate Watersovou se dobře zná a čeká, zda bude mít u Taylorovy vdovy štěstí...
Tolik ve zkratce k úvodním kapitolám, po nichž se rozvíjí příběh, který uchvacuje svojí propracovaností, realističností i tísnivou atmosférou krutého zločinu, skrytého pod nánosem času a touhy po zapomnění. Kniha anglické spisovatelky udivuje dokonalým literárním stylem, založeným na propojení střízlivého, takřka stenografický záznam připomínajícího popisu některých scén s hlubokým psychologickým záběrem u jiných, kdy mistrně „pitvá“ nejjemnější nuance lidského duševna. Plastičnost a „uvěřitelnost“ jednotlivých postav pak velkolepý dojem z knihy korunují.
Fiona Bartonová se na literární scéně objevila ve věku, kdy jiní už za sebou mají celou řadu vydaných knih. Kvantita ovšem neznamená automaticky kvalitu, což se dá vyjádřit i tak, že jedna opravdu hodnotná kniha má větší cenu než desítky podřadných „bestsellerů“. A právě Vdova moji představu o hodnotné, precizně vymyšlené i výtečně napsané knize splňuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat