středa 7. září 2016

INGRID DESJOURSOVÁ: JEJÍ ŽIVOT V OČÍCH PANENKY

Její život v očích panenky

Pseudopsychologická slátanina bez jakékoliv literární hodnoty...

Kniha pro mě byla velkým zklamáním, četbu jsem vysloveně protrpěl. Údajný psychologický thriller je ve skutečnosti neuvěřitelnou slátaninou všeho možného, od rádoby napínavého (de facto ovšem totálně prvoplánového) děje přes pseudopsychologické rozumování o ničem až k obrovskému množství nelogických zkratů, pomocí nichž autorka prodloužila svůj výtvor minimálně o 200 stran... Pojďme se na to ve stručnosti podívat:
Barbara v roli hlavní postavy si plní svůj velký sen – kupuje si další panenku do své sbírky, která čítá asi padesát „kousků“. Cestou domů je v noci v parku přepadena a znásilněna. Podle brutality, s níž byl útok proveden a který je do všech detailů popisován, by se dalo předpokládat, že bude muset počkat, až ji někdo v jejím zuboženém stavu najde a přivolá záchranku. Namísto toho Barbara klidně přijde domů a těší se, jak brzy nastoupí na své vytoužené pracoviště, totiž do masážního salonu.
Po nějaké době se z ní zničehonic stane prostitutka – svou „práci“ vykonává v jakési zadní místnosti, a ačkoli ji její šéfová a dvě spolupracovnice neustále špehují, nikdy ji tam nenachytají. Tuto nelogičnost posléze autorka odstranila tím, že Barbara své „klienty“ přijímá v hotelích.
U dívky ale přesto došlo k nějakému posttraumatickému syndromu – často hovoří se svou panenkou, resp. ta jí udílí rady a rozkazy, které ovšem vyzývají k páchání násilí. Barbara to odmítá, občas se ale přece jen neovládne – v tu chvíli se z ní stává „Barbie“, mstící se svým „zákazníkům“ za své psychické problémy tím, že jim vypichuje oči. Tady se Ingrid Desjoursová opět vyžívá v přesných popisech toho, jak celá věc probíhá. Jen tak mimochodem – i s vypíchnutýma očima si ti muži s Barbarou-Barbie dál povídají...
Do hry vstupuje kapitán Marc Percolés a náhle se stává hlavním hrdinou on. Čtenář se dozvídá, co všechno tento superman v poslední době prožil a přesto nerezignoval, ale dál se chce rvát se životem – občas sice hraje ruskou ruletu, ale kohoutek vždycky cvakne naprázdno...
Barbara mezitím vypíchala oči už několika mužům a ačkoli je její teritorium omezeno na pár hotelů, policie si s případem neví rady. I hotelové kamery jako naschvál nikdy nezachytí Barbařin obličej, a tak horor může pokračovat dál... No, pokračovat – spíše je to dokola pořád to samé, snad jen s tou výjimkou, že Barbara na příkaz Sweet Doriane (tak se jmenuje ta mluvící panenka) chystá ve svých aktivitách novinku – mužům bude uřezávat penisy!
Ne, dál vyprávět nebudu, ostatně ani není o čem. Zmíním jen ještě jednu nelogičnost, která doslova bije do očí – v páté a osmé kapitole 3. části se na scéně objevuje jakýsi kultivovaný a zřejmě i bohatý muž, do kterého se Barbara zamiluje, protože mu nejde o sex. Dívka je nadšená, dělá si plány do budoucna, muž jí nabízí schůzku a... tím to končí. Tajemný ctitel zmizel tak náhle, jak se objevil, už se o něm do konce knihy nic nedočteme.
Jestli měl být příběh „okořeněn“ vzájemným vztahem hlavní hrdinky a její slepé matky, tak zůstalo jen u nepodařeného pokusu. Obě ženy si pravidelně vyznávají lásku, aby si vzápětí vynadaly a jedna druhou ujistila, jak ji nenávidí. Randění Barbory s automechanikem Raoulem, táhnoucí se přes půl knihy a vůbec do ní nezapadající, má evidentně „vycpávkový“ účel a žalostný a trapný konec pak dílo zkázy dokonává.
Na zadní straně obálky se můžeme dočíst, že jde o „mistrovský psychologický thriller, v němž autorka manipuluje nejen svými postavami, ale i čtenáři“. Co k tomu říct? Snad jen tolik, že mistrovský psychologický thriller se nekoná ani náhodou, s tou manipulací čtenáři to naopak je pravda – pět oslavné ódy na takovýto literární brak se totiž jinak než manipulací nazvat nedá...

1 komentář:

  1. No hurá!Konečně někdo sdílí můj vkus. Už jsem se začínala bát (na základě přehršle lichotivých komentářů), že nejsem normální!

    OdpovědětSmazat