středa 31. května 2017

pondělí 29. května 2017

LIDOVCI SE ZBLÁZNILI aneb DOBŘE JIM TAK!

Kdu


Když se o někom řekne, že zabil dvě mouchy jednou ranou, je to myšleno jako pochvala či uznání za to, že udělal něco rychle, efektivně a efektně. Je to zkrátka přísloví, oceňující chytrost, přemýšlivost a šikovnost. Je vcelku pochopitelné, že opačné úsloví neexistuje – aby totiž dvě mouchy zabily samy sebe (a lhostejno, kolika ranami), to je zřejmý protimluv a blbost na kvadrát.
To, co je nemožné a nepředstavitelné v říši hmyzu, může kupodivu fungovat v politice. Například nějaká strana spáchá harakiri (třeba tím, že do svého čela zvolí naprostého blba nebo si do programu jako prioritu dá přijímání uprchlíků) a v očích voličů se znemožní natolik, že si už neškrtne. To byl osud všech těch partají typu ODA, Unie svobody, VV, Úsvit apod. Aby však takovouto rituální sebevraždu provedly dvě strany současně a ještě před televizními kamerami, to je i v našich přihlouplých politických poměrech naprosté novum. Mám samozřejmě na mysli společné usnesení KDU-ČSL a Starostů, že do voleb půjdou v koalici, čímž budou pro vstup do Sněmovny potřebovat zisk 10% hlasů.
Jistě, pro Gazdíka je to poslední zoufalý pokus (preference STAN se dlouhodobě pohybují kolem 2%) jak si zachránit poslaneckou lavici, ovšem způsob, jak mu na tento průhledný špek skočili lidovci, to je ukázka nikoli politické krátkozrakosti, ale přímo slepoty.
Pro naši zemi je to v každém případě dobře. Fakt, že z politické mapy zmizí (a doufejme, že nejen na následující čtyři roky) dvě uskupení bez jasného programu, resp. permanentně parazitující na momentálním rozložení sil a lísající se vždy k tomu, kdo jim nabídne víc, je určitě pozitivní zpráva. Stejně tak jako zjištění, že významný nárůst preferencí zaznamenává Strana přímé demokracie Tomia Okamury. Čerstvý vítr, ba přímo průvan do svých zatuchlých chodeb potřebuje totiž Strakovka jako sůl!


neděle 28. května 2017

ХАЙКУ (24)


С т е н д   н а   я р м а р к е

к   с л а д к о й    в а т е

о с а    б о н у с о м

čtvrtek 25. května 2017

ХАЙКУ (23)


Т о л с т а я   к н и г а

к   а й ф о н у   я   п о л у ч и л

и н с т р у к ц и и   п о   п р и м е н е н и ю

středa 24. května 2017

PETR RYSKA: PRAHA NEZNÁMÁ (I,II)

Prahajedna

Prahadve

Praha neznámá je nádherná!

Začnu poněkud zeširoka...
V Brně mají jednu takovou zvláštní čtvrť. Tedy – sama o sobě ničím zvláštní ani výjimečná není, a pokud by se nacházela někde na předměstí, neměl bych důvod o ní psát. Takto ovšem si pozornost určitě zaslouží – není totiž asi úplně běžné, aby uprostřed velkého města stála malá vesnička!
Na jedné straně ji „chrání před civilizací“ v tom místě poměrně široká řeka Svratka, na druhé vysoký kopec. Ta osada se jmenuje Kamenný vrch a je pravděpodobné, že mnozí Brňané zde nikdy nebyli a možná o ní ani neví. Já jsem se tam kdysi také dostal spíše náhodou a dodnes si pamatuji na to překvapení, když jsem se z hlučné dopravní tepny, jakou je Vídeňská třída, po chvíli krátké chůze do strmého svahu náhle ocitl v oáze ticha a klidu. Hektické velkoměsto zůstalo dole pode mnou, jeho zvuky sem takřka nedoléhaly a já si doslova vychutnával nádhernou atmosféru půvabné moravské vísky vysoko nad Brnem!
Podobně romantickou duši má podle všeho i autor knihy Praha neznámá, a nejen on. Jak Petr Ryska píše v úvodu ke druhému dílu, bylo to nadšení čtenářů a jejich četné dotazy, kdy vyjde pokračování, co jej „přinutilo“ neskončit první knihou a pustit se do další. Objevovat „odvrácenou stranu“ stověžaté Matky měst je zkrátka dobrodružstvím, které si málokdo chce nechat ujít, zvláště pak tehdy, když průvodcem je skvělý fotograf a Prahou okouzlený nadšenec.
Procházky po netradičních místech a zákoutích – za tímto podtitulem se skrývá Praha, jakou ji většina z nás nejspíš vůbec nezná, neboť do těchto končin nikoho nesměrují nabídky turistických kanceláří či reklamní upoutávky. Jestliže jsem se ovšem v úvodu zmínil o Brnu a jeho „vesnici ve městě“, pak nás knihy Petr Ryska přesvědčí, že takovýchto Kamenných vrchů má Praha bezpočet a že svým kouzlem, nostalgií po starých zašlých časech a mimořádně silnou přítomností toho, pro co se ujal termín genius loci, se vyrovnají i mnohem známějším a atraktivnějším památkám.
Autor svou práci pojal jednak jako faktografický dokument, kdy před námi na bezpočtu nádherných fotografií defilují pražské domy, domky a domečky, jednou krásně upravené a renovované, jindy ponechané svému osudu a poznamenané neúprosným zubem času. Půvabná náměstíčka, malé dvorky, uzoučké uličky, kapličky a kostelíky se střídají s honosnými vilami a zámky, přičemž veškerý tento architektonický poklad má přes všechnu rozdílnost jedno společné – nachází se v lokalitách, kam „ještě lidská noha nevkročila“, jak Petr Ryska velmi případně poznamenává. Často jsou dnešní fotografie doplňovány dobovými, takže je možné porovnat současný stav daného místa s tím, jak vypadalo před dávnými lety.
Záměrem Petra Rysky je rovněž dát čtenáři, kterého některá „netradiční místa a zákoutí“ něčím upoutala, možnost navštívit a prozkoumat je osobně, za kterýmžto účelem je ke každé kapitole připojena podrobná mapa, po níž se může vydat. Za sebe mohu říct, že této nabídky určitě využiji a už teď se těším na procházky Starými Střešovicemi či Tichou Šárkou.
Petr Ryska si za obě knihy zaslouží obrovské uznání, ať už proto, že je evidentně psal a fotografoval s láskou, procítěností a smyslem pro krásu, tak i z důvodu zaplnění mezery na knižním trhu, kde takovýto druh literatury o Praze dosud chyběl. Jestliže jim touto krátkou recenzí mohu udělat reklamu, pak jsem tomu ze srdce rád a přeji si, aby Praha neznámá našla co nejvíce čtenářů.

úterý 23. května 2017

ХАЙКУ (22)


К у п о л а   х р а м а

с о л н ц е   н а к а л я е т

м е д ь   д о   з е л е н и

pondělí 22. května 2017

sobota 20. května 2017

ХАЙКУ (21)


П а р а   н а   п р о г у л к е

н а   м о р о з е   п о д н и м а е т с я   п а р

и з   у с т   и   м о р д ы

pátek 19. května 2017

PROČ BUDOU MILIONY LIDÍ VOLIT BABIŠE?

Babis_4

V některých médiích se v poslední době probírá otázka, proč má hnutí ANO tak vysoké preference a co je to vlastně za lidi, kteří volí Babiše. Názory všelijakých „odborníků“ se vzácně shodují v tom, že se jedná o nepřemýšlivou, povětšinou venkovskou masu zatrpklých a závistivých lidiček, co nečtou noviny (tedy kromě Blesku) a tudíž neví, jaký je ten jejich Babiš vlastně gauner. Tyto voliče je pak prý třeba přesvědčovat, neboť až se jim vysvětlí, že jejich guru není žádný svatoušek a svůj majetek si nahrabal bůhví jak, určitě se od něj odvrátí a budou volit tak jako dřív ČSSD, TOP 09 či ODS. To, že Babišova obliba mezi „prostým lidem“ má úplně jinou příčinu, těmto chytrým hlavám evidentně nedochází – a přitom je to tak jednoduché. Takže:
Od listopadu 1989 uběhlo víc jak 25 let a společnost je dnes již definitivně a zřejmě nevratně transformována. Máme tu jednak třídu bezskrupulózních zbohatlíků, kteří změnili demokratický systém na oligarchickou totalitu a vedle ní lidi, živící se fyzickou prací a živořící od výplaty k výplatě. Ti první usilují o to, aby jejich moc nebyla ničím ohrožena a za tímto účelem si navrhují a schvalují zákony, které ty druhé mají udržet v jejich podřízeném postavení a zabránit jim v jakémkoli pokusu o odstranění stávajícího stavu. Do jisté míry se dá říct, že žijeme v novodobém otrokářsko-feudálním řádu – v každém případě zde pracující většina živí stále se rozrůstající počet povalečů a příživníků. Změnit tento stav teoreticky mohou pouze volby.
Tohoto nebezpečí si je vládnoucí vrstva dobře vědoma a snaží se tudíž (protože volební právo nejde dost dobře zakázat) zásadním způsobem přetvořit společenské paradigma. Proto se u nás stále zvyšuje počet úředníků, proto jako houby po dešti vznikly a stále vznikají nejrůznější neziskové, lidskoprávní, prouprchlické a jiné organizace se statisíci členů, kteří jsou štědře financováni ze státního rozpočtu a od nichž se za jejich parazitní způsob života očekává, že ve volbách dají hlas svým chlebodárcům. Celý národ však zkorumpovat nelze a tak přes všechny snahy vládnoucí garnitury tu stále zůstávají miliony fakticky bezprávných chudáků, odsouzených k celoživotní dřině, kteří odpor vůči svému zotročení mohou vyjádřit jen jednou za čtyři roky u volebních uren.
Doposud se establishmentu dařilo tuto naštvanost obyčejných lidí eliminovat rozeštváváním jedněch proti druhým a mařením pokusů o jejich sjednocení do nějakého vlivného politického uskupení. To však skončilo s příchodem Andreje Babiše.
Fenomén ANO je v prvé řadě výrazem hněvu „těch dole“ vůči ponížení a životní beznaději. Ty, kteří volí Babiše, vůbec nezajímá, že tím možná volí konec demokracie – vždyť oni z demokracie mají jen robotu a bídu. Stejně tak je jim jedno, jak se Babiš dostal ke svému majetku – důležité je, že stojí na jejich straně proti společenskému systému, který odsoudil je a jejich děti k bezperspektivnímu přežívání. A proč by se měli bát vlády silné ruky? Vždyť oni již nemají co ztratit!
Jestliže se politické strany od leva do prava sešikovaly proti Babišovi, je to pro jeho příznivce jasným důkazem toho, že Andrej jako jediný hájí jejich práva. A pokud se chystá v podzimních volbách dát ANO hlas přes 40% voličů, pak to především svědčí o tom, že u nás žijí miliony nespokojených a zoufalých lidí, kterým jejich názory a postoje určitě nelze zazlívat. Spíše je třeba se ptát, kdo a proč tento společenský marasmus u nás zapříčinil. Nebyly to náhodou právě ony „tradiční“ strany, které svou sobeckou a protilidovou politikou dláždí Babišovi cestu k moci?


čtvrtek 18. května 2017

ANNA PASTERNAKOVÁ: LARA

Knihalara

Vždycky mne velmi zajímala osobnost Borise Pasternaka a postupem doby jsem přečetl celou řadu knih, které se vztahovaly k jeho životu a dílu, přičemž ta zatím poslední pochází z pera spisovatelovy pravnučky Anny Pasternakové a má název Lara.
Mnohé z toho, co jsem se v knize dočetl, pro mě bylo novinkou a značně rozšířilo mé obzory především ohledně okolností prvního vydání Doktora Živaga v Itálii a následných zběsilých útoků na Pasternaka poté, co mu byla roku 1958 udělena Nobelova cena za literaturu. Výpady sovětských úřadů sice mohly směřovat na samotného spisovatele jen nepřímo, ovšem o to více byli pronásledováni jeho blízcí, mezi nimi i Olga Ivinská, která mu byla předlohou pro románovou Laru. Jedině v tomto kontextu se dá pochopit Pasternakovo odmítnutí ceny a sebemrskačská vyjádření z posledního roku jeho života. 
Anně Pasternakové se skvěle podařilo představit svého prastrýce jako literárního génia a statečného člověka, vzdorujícího takřka po celý život obludné státní mašinérii, jíž se odmítal podřídit a v jejímž stínu musel prožít i dlouhá léta vyčerpávající práce na svém největším díle. Jeho lidské slabosti a poklesky určitě zanikají ve světle toho dobrého, co za Pasternakem zůstalo a co nás dodnes naplňuje úctou a obdivem.

Recenze zde:

středa 17. května 2017

ХАЙКУ (20)


С т а р ы й   ш к а ф  –

р е в и з и р у ю   р а б о т у

д р е в о т о ч и л ь щ и к о в

pondělí 15. května 2017

POETICKÉ KOMENTÁŘE (135)

Kousnutiditete

B y ť   s e   t o m u   v ě ř i t   n e c h c e
p í š o u   t o   t u   j a s n ě   p ř e c e . . .
D í t ě  –  t o   j e   z k r á t k a   p r e v í t
k o u s n e   t ě   a   m ů ž e š   z e m ř í t ! 

neděle 14. května 2017

ХАЙКУ (19)


М о е   п е р в о е   ф о т о

–  м а м а   н а   п р о г у л к е

н а   в о с ь м о м   м е с я ц е

pátek 12. května 2017

POETICKÉ KOMENTÁŘE (134)

Achleba

T o   m u s í   b ý t   z v l á š t n í   c h l e b a 
s   k o r ý š i   a   m ě k k ý š i . . .
J a k p a k   c h u t n á  –  o   t o m   t ř e b a 
v ů b e c   n i c   t a m   n e p í š í !

MŮJ PŘEDVOLEBNÍ PRŮZKUM

aneb všechno je zřejmě úplně jinak!

Když se v pravidelných intervalech objevují v médiích tzv. výzkumy veřejného mínění, resp. volební preference politických stran, nestačím se divit, jak k těmto číslům ty údajně renomované agentury přišly. Tak např. Strana přímé demokracie Tomia Okamury se podle těchto odhadů pohybuje někde kolem 5%, což přece nemůže být pravda! Koalici STAN-KDU-ČSL prý bude volit 12% občanů a to se mi také nezdá. A mohl bych pokračovat.
Nedalo mi to a rozhodl jsem se provést mezi obyvateli svého města vlastní výzkum. Jistě – dvě stovky oslovených nejsou žádné závratné číslo, statistická chybička se určitě také mohla vloudit a moravská metropole není celá země. Přesto – jakkoli tyto výsledky považuji za přesné jen do jisté míry, nedá se přehlédnout, že jsou naprosto rozdílné ve srovnání s těmi „opravdovými“. Abych však čtenáře déle nenapínal, zde je můj malý předvolební průzkum – pokud by se volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaly koncem května, lidé by hlasovali takto:
1. ANO   42%
2. SPD   16%
3. ODS   14%
4. KSČM 12%
5. ČSSD   8%
Pod pětiprocentní hranicí by zůstala koalice STAN-KDU-ČSL (7%) a Piráti (1%).
A tak vám nevím, komu mám věřit – těm věhlasným agenturám, nebo tomu, co jsem slyšel od lidí v Brně?

čtvrtek 11. května 2017

DOBRÝ COPYWRITER - NEDOSTATKOVÉ ZBOŽÍ (2)

VODOMIL VÉVODA...
Jak poznat dobrého copywritera? Asi nejlépe na takto položenou otázku odpovím tím, že ji obrátím a zeptám se, jak se pozná špatný copywriter. A protože nerad vysvětluji jednoduché věci složitě, začnu takovým malým příkladem. Zkusme si představit např. instalatéra, který se na svých webových stránkách či propagačních letácích prezentuje takto:
INSTALATÉRSTVÍ VODOMIL VÉVODA - VODA A JINÉ ŽIVLY
Vážení zákazníci, jsem Vodomil Vévoda a Vaše spokojenost je mým přirozeným životním posláním. Jsem instalatér a ve svém oboru se cítím jako ryba ve vodě, protože voda je to, s čím přicházím dnes a denně do styku.
Možná i Vy jako vodovodní amatéři víte, že voda jako taková je životodárným zdrojem všeho živého na této planetě, kterou bychom si měli chránit - tu vodu i tu planetu, která obíhá kolem slunce. Rozhodně - a tady bych chtěl apelovat na všechny, kdo chtějí na naší planetě žít - by se neměly kácet a jinak ničit dešťové pralesy, a to ani nemluvím o šetření s vodou.
Vodu dělíme na sladkovodní a slanovodní, které někdy říkáme mořská. Ta nás ovšem tolik nezajímá, protože my jsme sladkovodníci. Voda - a tady se dostáváme k první ze záludnosti, kterých si s vodou užijeme až až - je kapalina. To v našem konkrétním případě - jako instalatér jsem tu pro Vás! - není zase až tak moc důležité. Voda však také - a tady začíná celý problém - je rovněž tekutina. Jak známo, jedním z atributů tekutiny je to, že teče.
Nechci Vás samozřejmě unavovat přemírou odborných výrazů, které Vás, jako mé zákazníky vlastně vůbec nemusí zajímat. Vždyť Vám nejde o to, jakou má voda chemickou značku, ale přesně naopak! Vy chcete - a na to máte jako zákazníci plné a nezadatelné právo - aby například právě Váš záchod splachoval! Ruku na srdce - co by to asi tak mohlo být za záchod, který by nesplachoval, že!
Několik technických a pro laika možná dost nudných termínů však vysvětlit musím, protože, jak pevně věřím, píšu tyto řádky pro své budoucí zákazníky - a o ty já přijít nechci, protože jsem tu pro ně. A můj zákazník je můj pán! Tímto heslem jsem se řídil po celý svůj instalatérský život a díky němu jsem dnes tam, kde jsem byl včera.
Vraťme se ale k vodě jako takové, tj. tekutině. Pochopitelně, vodu také pijeme, bez vody by náš organismus dlouho nevydržel, ale já jako člověk, který se živí instalatérštinou, se na vodu nedívám jako na složku naší každodenní potravy. Ne, přátelé, můj pohled na vodu je úplně jiný, řekl bych dokonce, že globální. Prostě - zabývám se tím, co jsem už řekl a co budu možná ještě opakovat, protože právě toto je pro moji profesi nejdůležitější - vodou jako tekutinou. A to - a teď mluvím zcela upřímně - takovou tekutinou, ve které si umýváme ruce a dokonce celá svá těla a kterou také vypouštíme do odpadových trubek.
Jak vidíte, problematika mého oboru je natolik složitá, že občas nějaký ten odborný výraz utrousit musím. Od toho jsem ale tady! Vždyť co by to bylo za instalatéra, který by např. nevěděl, že voda nejenom teče, ale - a to je jedna z jejích anomálií - teče shora dolů. A tady pochopitelně začíná problém, od kterého se všechno odvíjí. Vás tyto a jiné s vodou spojené komplikace nemusí jako laiky zajímat. To, co chcete, je přece praktická stránka vody, která má správně téct a někdy i správně odtékat!
Přejdu ke konkrétní problematice sprchového koutu - této problematiky se týká i WC, ale já zůstanu nohama na zemi. Takže - Vy se sprchujete, seshora na Vás stříká voda (to je další z jejích záludností) a Vy si možná položíte vcelku logickou otázku, kam ta voda potom mizí! Toto je ovšem otázka spíše pro mě jako Vámi osloveného instalatérského odborníka! 
Ano - kam ta voda mizí... To je skoro filosofická záležitost, protože už starý Řek Sokrates řekl, že voda teče. Přejděme ale k praktické stránce mizející vody a řekněme si rovnou, že jde o problém odpadů. Odborně se tomu říká „trubky“, „kolena“, „hrdla“ atd. To je ovšem už problém můj, nikoli Váš! Jde o to, aby ta voda, která má odtékat, skutečně odtékala. Toho lze docílit např. tím, že mezi Vaším sprchovým koutem a kanalizací je určitý výškový rozdíl. To je odborný výraz pro to, že voda - jak známo - teče dolů, takže kdyby Váš sprchový kout byl situován níž než např. potrubí splaškové kanalizace, voda by tekla přesně naopak! Výsledkem by pak bylo, že Váš byt by byl vyplaven právě tou kanalizací. A to přece nechcete! Vy - jako zákazníci - chcete pravý opak, chcete vodu, která odtéká tak, jak odtékat má a já jsem tady od toho, abych Vás přesvědčil, že se mi můžete svěřit se vším, i s Vaší vodou! Vaše voda si zaslouží, aby tekla, kam chcete a netekla jinam! Vždyť si za ni platíte Vašimi vlastními penězi!!
Instalatérství Vodomil Vévoda je jedničkou na trhu s vodními zdroji. Svěřte svou vodu Vévodovi a získejte slevu 6,48 % při první zakázce!
Nevím, jestli by si někdo z Vás, vážení čtenáři, takovéhoto člověka pozval na opravu záchodu. Zřejmě byste se s ním ale přesto chtěli setkat - třeba proto, abyste mu doporučili změnu profese. A skutečně - takový člověk by se opravdu uživil lépe jako komik než instalatér...
Když se vrátíme zpět k našemu tématu, lze říci, že stejně jako náš povedený instalatér se prezentuje značná část „copywriterů“. S jedním malým rozdílem pochopitelně - místo slov „voda“, „trubky“, „odpad“ atd. používají termíny „Search Engine Optimization“, „Canonicel Extensible Markup“, „Cascading Style Sheets“ apod. Proč to asi dělají?
(pokračování)

OSMÁ NAHRÁVKA!!

NOVINÁŘ: „Pane Babiši, mám pro vás zajímavou informaci...“ 
BABIŠ: „Ta vaše informace mě zajímá...“
NOVINÁŘ: „... takovou obrovskou aféru politických protivníků...“
BABIŠ: „...odposlechy...“ 
NOVINÁŘ: „ano...mám odposlechy Kratochvílové a Pelty...“
BABIŠ: „Do prdele...“
NOVINÁŘ: „...si poslechněte o tom jejich mileneckém poměru...“
BABIŠ: „...postelové scény...“
NOVINÁŘ: „ano...“
BABIŠ: „...moje noviny jsou tu proto, aby zveřejňovaly postelové scény...“
NOVINÁŘ: „...ve vašich novinách by se to mohlo zveřejnit...“
BABIŠ: „...vy si myslíte, že...“
NOVINÁŘ: „ano...“

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ ČSSD, ODS, KDU-ČSL a TOP 09 K DALŠÍ NAHRÁVCE, ODHALUJÍCÍ ŠOKUJÍCÍ METODY DEHONESTACE POLITICKÝCH OPONENTŮ ZE STRANY ANDREJE BABIŠE (Praha, 19. 5. 2017):

Další, v pořadí již osmá nahrávka mimo jakoukoliv pochybnost dokazuje, že Andrej Babiš klesl až na samé dno politické kultury. Za účelem udržení si svého ministerského křesla neváhá sáhnout i k takovým odsouzeníhodným praktikám, jako je vytahování intimních informací a postelových drbů, čímž bezprecedentním způsobem ohrožuje naši demokracii. Koho bude odposlouchávat příště? Kdo se jako další dostane do hledáčku prodejných babišovských novinářů, slídících v našich ložnicích a donášejících svému chlebodárci? Vyjděme do ulic a řekněme jasné NE! oligarchovi, který porušuje všechna pravidla čestného politického boje!

(PS: Autorovi blogu se podařilo získat původní text inkriminované osmé nahrávky. Ponechává na čtenářích, aby si sami udělali obrázek o tom, kdo a jak lže a manipuluje...)

NOVINÁŘ: „Pane Babiši, mám pro vás zajímavou informaci. Jedná se o tu aféru na ministerstvu školství, mám odposlechy Kratochvílové a Pelty a ukazuje se, že...“
BABIŠ: „Ta vaše informace mě zajímá asi jako loňský sníh. Běžte s tím do prdele!“
NOVINÁŘ: „Ale jde o zajímavé a politicky výbušné techtle mechtle a před volbami se to dá využít jako...“
BABIŠ: „Vy jste nerozuměl? O žádné odposlechy nemám zájem a odmítám se s vámi dále bavit! Vypadněte z mé kanceláře a přestaňte mě obtěžovat svými kecy!“
NOVINÁŘ: „Ano, takže to bylo tak, že oni se scházeli v pronajatém bytě a domlouvali si tam, jak se budou rozdělovat dotace a...“
BABIŠ: „Jestli okamžitě nevypadnete, dám vám do držky!“
NOVINÁŘ: „Jistě, ale před tím si poslechněte o tom jejich mileneckém poměru, to opravdu stojí za to, protože...“
BABIŠ: „Vám to nestačí říct jednou?!“
NOVINÁŘ: „Stačí, ale takovou obrovskou aféru politických protivníků byste přece ve vašich novinách mohl zveřejnit a...“
BABIŠ: „Vy si myslíte, že moje noviny jsou tu proto, aby zveřejňovaly postelové scény a drby?!“
NOVINÁŘ: „To ne, ale...“
BABIŠ: „Vážený pane, já si především myslím, že jste si spletl dveře. Tady jste na ministerstvu financí, takže pokud jste zjistil nějaký trestný čin, oznamte to na policii.“
NOVINÁŘ: „Ta Kratochvílová s tím...“
BABIŠ: „Já jsem vás varoval...“
NOVINÁŘ: „Aúú, pomóóc, co to děláte, přestaňte mě tlouct, já vám přece nic neudělal, jen jsem chtěl...“

středa 10. května 2017

CHTĚLI ODDĚLAT BABIŠE A ZLIKVIDOVALI SAMI SEBE!

Cssdzenahrobnik_2

Schůze Poslanecké sněmovny, svolaná kvůli údajným podezřením z nedemokratických praktik Andreje Babiše, skončila naprostým fiaskem těch, kdo ji iniciovali. Politici ČSSD, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, kteří přistupovali k mikrofonu a předháněli se v používání patetických slov o ohrožení svobody a demokracie ve snaze trumfnout jeden druhého v tom, kdo té špíny na Babiše nakydá víc, nakonec splakali nad výdělkem. Před zraky televizních diváků se totiž tento podivný antibabišovský spolek totálně zesměšnil a tváří v tvář voličům ukázal, kdo je ve skutečnosti největším nebezpečím pro demokracii v naší zemi.
Příznačné bylo už to, že se neřešily korunové dluhopisy, kterými si prý Babiš zákonně, ale „neeticky“ pomohl k nižším daním (zajímavé – jednáte podle zákona a musíte se za to zodpovídat). Místo toho se řeč takřka výhradně točila kolem tzv. nahrávek (amatérsky zfušovaného slepence sestříhaných vět bez jakékoliv výpovědní hodnoty), jejichž pořízení sice všichni odsuzovali, o nichž však přesto hovořili jako o nezpochybnitelném důkazu Babišovy prohnanosti a nebezpečnosti. Jaký rozdíl ve srovnání s kauzou uniklých emailů Bohuslava Sobotky! Tehdy se obsahem premiérových (autentických!) emailů nikdo nezabýval, všichni prolévali krokodýlí slzy pouze nad počínáním hackerů, kteří odhalili skandální počínání ČSSD, jež mimo jiné manipulovala veřejným míněním či zasahovala do volby ředitele Českého rozhlasu.
Jednání vystrašených protibabišovských poslanců měly podpořit dlouho dopředu avizované statisícové demonstrace po celé zemi, k velkému zklamání organizátorů se však ukázalo, že jsou typickými generály bez vojska. Onen „rozhořčený národ, odsuzující Babiše a Zemana“, se scvrkl na pár tisícovek lidí, takže žádný Majdan se nekonal.
Zoufalí kalousci dělají sobotkovské věci. Mediální „výkony“ poslanců ČSSD, TOP 09, ODS a KDU-ČSL, které včera po celé odpoledne předváděli, budou mít za následek pouze to, že ANO s přehledem vyhraje příští volby a Babiš se stane premiérem.
Parta pseudopolitických neumětelů tak dosáhla přesně opačného výsledku, než jaký zamýšlela.

pondělí 8. května 2017

MINISTRYNĚ ŠKOLSTVÍ ZMIZELA!

Aaa

Paní Kateřina Valachová je ženou, která velmi usilovně, obětavě a bez ohledu na čas spravuje své facebookové stránky. Je schopna na ně umístit i několik zpráv denně, informovat čtenáře o všem, co právě dělá, kam zrovna zavítala na návštěvu, s kým se setkala či jaký si pořídila nový účes, takže je všem jasné, že práce ministryně školství je velice náročná a vyžaduje si celého člověka. Například dne 2. května 2017 nás seznámila hned se šesti takovými akcemi, jichž se zúčastnila a i předtím byla její facebooková aktivita nadprůměrná.
Proč zmiňuji právě 2. květen? Důvod je prostý – od tohoto data se totiž paní Kateřina nečekaně odmlčela a již týden (!) nám o sobě nepodala žádnou zprávu, což je v její facebookové minulosti věc naprosto nevídaná. Stručně řečeno – nic takového se ještě nikdy nestalo!
Mezi jejími fanoušky a fanynkami to pochopitelně vyvolává značnou nervozitu, která se stupňuje s každým dalším dnem, kdy od své oblíbenkyně marně čekají nějakou zprávu. Co se s paní ministryní stalo? Proč již více jak týden zůstává její facebooková stránka podivně hluchá? To už jí my, její věrní, nestojíme ani za pár řádků?
A tak se i já ptám – nevíte, vážení čtenáři, co za tím vším může být? Kam paní Kateřina tak záhadně a nečekaně zmizela? Proč její facebook osiřel?
Za každou informaci vedoucí k zodpovězení některé z těchto otázek předem děkuje její zarmoucený fan klub.

PS: Shodou okolností se na facebooku od 2. května odmlčela i náměstkyně a velmi blízká přítelkyně paní Valachové Simona Kratochvílová. V jejím případě ji však omlouvá fakt, že byla vzata do vyšetřovací vazby...

PPS: Mlčení paní Valachové ostře kontrastuje s množstvím otázek, na jejichž zodpovězení marně čekají návštěvníci jejích stránek. Dvě ukázky za všechny:

„Už tři dny žádný příspěvek, žádná samochvála, žádná optimistická fotografie - mnohé vaše příspěvky bychom jistě oželeli, nyní ty podstatné postrádáme. Paní ministryně, žádám vás za 1. o objasnění pracovní náplně pana Karla Březiny, za kterou byl z veřejných prostředků poměrně štědře (a jak to tak vypadá také za nic) odměňován, 2. o vyjádření se ke kauze vaší (nyní již bývalé) náměstkyně Simony Kratochvílové a dotačních programů pro sport, 3. o vyvození vlastní zodpovědnosti v situaci, kdy je zřejmé, že na úřadu, který řídíte, panuje podle všech známek značný binec. Děkuji.“

„Tři Vaši vysocí úředníci jsou obvinění z korupce a různých podvodů. Vážená paní ministryně Kateřino Valachová, je to Vaše selhání při sestavování Vašeho týmu - měla byste okamžitě zaujmout jednoznačné stanovisko!!!“

PPPS: Tak paní ministryně se našla! Po sedmi dnech facebookového půstu konečně promluvila k národu – ano, byl to těžký týden, policie prohledávala ministerstvo, kámoška Simča je ve vazbě, situace je velmi vážná, ale moje demise? Copak k ní mám nějaký důvod?

PPPPS: Dobrá zpráva nakonec – Kateřina přece jen balí kufry (špatná zpráva je, že se tak stane až k 31. květnu). Aspoň tedy doufám – jak známo, u ČSSD můžete v úterý odpoledne něco říct a ve středu ráno tvrdit pravý opak. Důvod demise paní ministryně je taktéž podivný, ba přímo sociáldemagogický – odchází kvůli Babišovi, nikoli proto, že Simču odvedli v klepetech...

HAIKU (101)


S t a r ý   o b r a z  –
z á t i š í   s   č e r v o t o č e m

sobota 6. května 2017

PREZIDENT BY BABIŠE ODVOLÁVAT NEMĚL!

Nikdy bych si nepomyslil, že budu obhajovat Andreje Babiše, o kterém si nedělám žádné iluze, o čemž svědčí i řada mých článků na tomto blogu. Následující řádky se ovšem ministra financí a šéfa ANO týkají de facto pouze okrajově – v prvé řadě mi totiž jde o upozornění na fakt, že současný mediální hon na Babiše je ve skutečnosti bezprecedentním útokem na demokratické principy a procedury, k němuž dochází ze strany předsedy vlády.
V současné politické krizi se dospělo do stavu, kdy v rádiu a televizi předstupují před národ údajní odborníci na ústavu, kteří od rána do večera opakují to samé – prezident MUSÍ přijmout demisi ministra, odvolaného premiérem. Co se pak týká časového horizontu, který není nijak stanoven, pak zase tvrdí, že to musí být „bez zbytečných průtahů“. Zřejmě proto, aby svými tvrzeními neudělali z hlavy státu pouhou loutku a automat na podpisy, občas mezi řečí utrousí, že prezident má právo konzultovat s premiérem důvody, jež jej k odvolání vedly. Kdo si však dá tyto úvahy moudrých ústavních hlav do patřičných souvislostí, nemůže nevidět, že tady něco nehraje.
Uvažujme logicky. K čemu by bylo prezidentovi ono „konzultační právo“, když by bez ohledu na jeho výsledek musel akceptovat premiérův požadavek? A to dokonce i v případě, že by důvody pro odvolání dotyčného ministra shledal neodůvodněnými? Smyslem každé konzultace je přece vyjasnění vzájemných stanovisek a nalezení pro obě strany přijatelné shody! Jestliže ale jeden z partnerů má dopředu zajištěno, že jeho požadavek musí být přijat, pak se již nejedná o konzultaci, ale o nedůstojnou frašku!
A právě tady je onen příslovečný zakopaný pes, resp. se zde dostáváme k základnímu problému, který zní: Jak má postupovat prezident za situace, kdy je evidentní, že premiér neodvolává ministra na základě relevantních důvodů, ale např. proto, že chce zabránit růstu jeho popularity mezi voliči? A to, že Sobotkovy názorové veletoče z posledních dnů spadají do této kategorie, je přece naprosto zřejmé, což mimochodem přiznal i on sám, když nejdříve nechtěl dělat z Babiše mučedníka, aby vzápětí (když si uvědomil, že by mu mohl v ruce zůstat Černý Petr) zase obrátil.
Ponechme stranou máslo, které má Sobotka na hlavě od dob finančních náhrad, OKD, neplacení dluhů Altnerovi a jiných kauz. Nevšímejme si ani toho, jak se za premiérem najednou vzorně sešikovali lidé, kteří mu v minulosti nemohli přijít na jméno. Odhlédněme i od komického faktu, že Sobotka se ze dne na den stal miláčkem pražské kavárny, kterážto nová role se mu zalíbila natolik, že takřka nepřetržitě vydává jakási bojovná prohlášení a pokračuje v útocích na Zemana. To všechno je v dané chvíli nepodstatné. Rozhodně bychom ale neměli nechávat bez povšimnutí, když je ministr odvoláván z vlády proto, že premiér s hrůzou hledí na klesající volební preference své partaje.
Jak prezident zareaguje? Chci věřit, že se Miloš Zeman v této pro další vývoj naší demokracie možná kritické chvíli zachová státnicky, že nepodlehne hysterické kampani, která je proti němu vedena ještě zákeřněji než obvykle, že dá přednost svědomí a zdravému rozumu a tedy duchu ústavy před před její literou a že ministra financí neodvolá.

čtvrtek 4. května 2017

MAREK ŠINDELKA: ÚNAVA MATERIÁLU

Asindelka

Kniha, jíž čouhá z bot sláma politické objednávky...

Můj první a zároveň poslední (a hodně smutný) dojem z knihy je ten, že tzv. angažovaná literatura, kterou známe z komunistické totality před rokem 1989, neskončila zároveň s pádem režimu, ale pokračuje ve svém podivném životě i dnes a dokonce se dá říct, že velmi úspěšně. Jak se ukazuje, nejen socialismus potřeboval prodejné „inženýry lidských duší“ – stejnou tendenci k oblbování lidí prostřednictvím pseudoliterárních snaživců vykazuje i liberálně demokratická společnost, třebaže oficiálně nejsou spisovatelé k ničemu nuceni a mohou si psát, co chtějí. To je sice pravda, ovšem je třeba dodat, že literární ceny mohou očekávat pouze ti, kdo píší tzv. politicky korektně a zaujímají požadované postoje ke společenským otázkám. To je i případ Únavy materiálu, knihy, jejíž literární hodnota je nulová, která však vyšla vstříc nepřeslechnutelnému volání vrchnosti po pozitivně laděném románu o tzv. uprchlících úplně stejně, jako svého času její předchůdkyně v bleděmodrém, resp. reál-socialistickém hávu, adorující budovatelské úsilí pracujícího lidu.
Když porovnáme minulý politický systém s jeho snahou o vyšlechtění nového, marx-leninsky uvědomělého člověka s tím dnešním, pak kromě změny paradigmatu žádný podstatný rozdíl nevidíme. Je naopak zřejmé, že i současná politická moc má snahu vychovávat občany ke svému obrazu (a pracuje se na tom již od mateřských školek) – takový vzorný liberálně-demokratický jedinec by měl být především tolerantní k tzv. menšinám (např. k sexuálním perverzím všeho druhu), nábožensky nezatížený (věřit může, ale s mírou), protiruský, prounijní a rovněž prouprchlický. Kdo do tohoto schématu nezapadá, koleduje si o označení homofob, katolický fundamentalista, rusofil, politický extrémista a pravicový radikál. A pokud je dotyčný spisovatel, jeho knihy se určitě nebudou hřát na výsluní mediálního zájmu, spíše naopak.
Této staronové situaci se opět přizpůsobili aktivističtí pisálci, kterým rychle došlo, že nedostatek talentu lze jako kdysi dobře nahradit správně zvoleným tématem. A tak knihkupecké pulty zaplavily romány o homosexuálech, kteří jsou diskriminováni, ale statečně bojují za svá práva, knihy o zlém Putinovi, usilujícím rozpoutat válku a životopisy prounijně orientovaných politiků, co mají na mysli jen a pouze blaho prostého lidu.
Do této kategorie spadá i počin Marka Šindelky, který si zřejmě řekl, že když už si má v té propagandistické břečce vymáchat ruce, tak ať to stojí za to. Jeho kniha, mající hrát na struny čtenářových citů a nasměrovávat jej k požadovanému pohledu na migranty, se ovšem zcela míjí účinkem a působí jako všechno možné, jen ne jako dojemný příběh o strastiplné cestě za svobodou. Autor přitom vyplýtval veškerou použitelnou sluníčkovskou munici – dva malí muslimští nešťastníci ukázkově prchají, počasí je nepříznivé, takže se třesou zimou, k tomu zlí převaděči, kteří je rozdělí, kluci (kromě toho, že prchají a mrznou) tak ke všemu ještě hledají jeden druhého, v Evropě se jim vůbec nelíbí, každý, na koho narazí, jim provede něco špatného, jedinou šancí je migrovat pořád dál na sever do ještě větší zimy... No, nerozbrečte se!
V knize se pochopitelně setkáváme i s povinným sebemrskačstvím nás, zlotřilých Evropanů, ženoucích se za stále větším konzumem a naprosto nechápajících potřeby ubožáků, kteří zoufale klepou na naše dveře v naději, že dostanou to, co jim po právu patří – tučné sociální dávky, bezpracný život a status politických uprchlíků. Ale to my ne! Furt se za něčím štveme, nic nám není dobré a tak stavíme fabriky, vymýšlíme nové stroje, asfaltujeme silnice a pokládáme koleje – umí si někdo z nás vůbec představit, jak těžko se takovým nehostinným kontinentem prchá?!
Autor ve svém svatém muslimském zápalu nevidí, že jeho text je plný nelogičností, klišoidních zkratů a trapností, které nemá cenu všechny vyjmenovávat, takže alespoň jeden příklad za všechny: Jestliže je to v té naší Evropě tak blbé, bezduché, sobecké a protiběženecké (a k tomu ta zima!), proč potom oba knižní hrdinové (a spolu s nimi miliony dalších) utíkají právě sem? Proč nezamíří na jih, třeba do teplých krajin Saúdské Arábie, kde je jejich souvěrci jistě přijmou s otevřenou náručí (blízko Mekky je postaven gigantický stanový tábor – s aklimatizací! – pro muslimské poutníky, který pojme tři miliony lidí), takže v čem je problém?
Prvoplánovost Šindelkovy slátaniny sice bije do očí a parodie na migrantskou krizi (ničím jiným ve skutečnosti jeho „román“ není) spíše než slzy dojetí vyvolává u čtenáře záchvaty smíchu, ale účel byl splněn. Na autorův špek skočili (či museli skočit) takřka všichni – novináři, reportéři, literární kritici, udělovači cen. O „výjimečnosti“, „nadčasovosti“, „vcítění se do duše prostého člověka na pozadí velkých dějin“, „odvážné sondě do výbušné tématiky“ atd. se mluvilo v rádiu i televizi a tak to nakonec (jak je v našich končinách tradicí již od doby Kohoutových častušek) nemohlo skončit jinak než první magnesijně-literátní cenou. Oslavné maškarády se odmítlo zúčastnit jen pár „obyčejných“ recenzentů, kterým nejde o korýtko a mohou tudíž psát pravdu.
Závěrem ocitujme slova samotného Šindelky, která svým kouzlem nechtěného hovoří za vše: „Psát o něčem, co se děje v současnosti, je vždycky risk, není to dopečená, polarizovaná historie. Hrozí velké nebezpečí, že z toho vzejde něco naivního, povrchního.“
A hlavně směšného, dodávám já...

středa 3. května 2017

úterý 2. května 2017

ZAVRAŽDĚNÍ, KTEŘÍ NIKOHO NEZAJÍMAJÍ...

Vážení čtenáři, před třemi roky, 2. května 2014 došlo v Oděse k události, o níž by jen málokdo předpokládal, že se může stát v Evropě 21. století. Davem, tvořeným přívrženci kyjevské fašistické junty, bylo zmasakrováno 120-130 (některé údaje hovoří až o 200 mrtvých) účastníků pokojného shromáždění, jejichž jediným proviněním byly tzv. „proruské sympatie“. Těmto bestiálním vraždám přihlížela, aniž by jakkoli zasáhla, ukrajinská policie. Ačkoli z videozáznamů lze identifikovat některé z vrahů, dodnes nebyl nikdo obviněn a co víc, evropští politikové a prodejní novináři o této události zarytě mlčí a Porošenko a další zločinci jsou nadále jejich regulérními partnery. Nenechme se manipulovat médii a podívejme se do očí pravdě - nikoli Rusko a Putin, ale Evropská unie a USA vyvolaly ukrajinskou krizi, v jejímž důsledku se v této zemi dostali k moci fašisté a teroristé, kteří se – aniž by za to byli někým z „demokratického Západu“ kritizováni – dopouštějí zvěrstev, zachycených na fotografiích pod článkem. O tomto zločinu se v českých ani západních médiích prakticky neinformuje a pokud ano, je celá záležitost „vysvětlována“ nešťastnou shodou okolností - fotbaloví fanoušci se prý cestou ze stadiónu střetli před oděským Domem odborů s „proruskými demonstranty“ a „došlo k politováníhodnému násilí“. Pravda je ovšem taková, že tento masakr byl předem plánován a připravován. Zoufalí lidé, kteří se před davem hrdlořezů schovali v budově, byli vytahováni ze svých úkrytů, vyhazováni z oken a na místě zabíjeni, popř. upáleni zaživa. Nikdo z vrahů dodnes nestanul před ukrajinským soudem, nikdo z evropských politiků tento masakr neodsoudil, spíše naopak...
"Na druhou stranu jsme velmi podrobně sledovali model, který byl použit na východě Ukrajiny, v Doněcku, Luhansku a v dalších městech. Šlo to jakoby přes kopírák a popírá to teorii o lidovém povstání. Skupina civilistů obsadí budovy administrativy, muži, ženy, děti. Do dvou dnů se tam začínají nosit zbraně, ženy a děti odcházejí, zůstávají ozbrojenci. Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid. Když to neuděláte, tak máte válku. To je celé." (Václav Bartuška, český diplomat)






















pondělí 1. května 2017

DOBRÝ COPYWRITER - NEDOSTATKOVÉ ZBOŽÍ (1)

HLEDÁNÍ JEHLY...
Copywriterů“ jsou u nás tisíce. Copywriterů několik desítek...
Ano, ten nepoměr mezi prvními a druhými se může zdát (a skutečně je!) kolosální. Čím je to způsobeno?
Ta prapůvodní příčina tkví v následujícím - lingvistická gramotnost populace má v posledních letech zcela evidentně sestupnou tendenci, školy (hlavně ty vysoké s tzv. humanitním zaměřením) produkují nejrůznější typy fachidiotů, kteří se svým intelektuálním potenciálem nijak neliší jeden od druhého. Když se například podíváme na „tvorbu“ 95% dnešních novinářů, vidíme, že všichni píší „na jedno brdo“, nikde žádná stopa originality, vyprofilovanosti, svébytnosti. Prostě – psát tak, jak píšou, jim na živobytí stačí a proč se tedy zbytečně nervovat nějakým sebevzděláváním a zlepšováním svého písemného projevu, tím spíše, když zaměstnavatel nic takového ani nevyžaduje!
Je to paradoxní, ale nalézt dnes člověka, který se umí písemnou formou vyjadřovat bez toho, aby se v jeho výtvorech neobjevovaly gramatické a stylistické chyby, je opravdu oním příslovečným hledáním jehly v kupce sena. Jiné přísloví ovšem říká, že mezi slepými je jednooký králem a to v tomto případě platí dvojnásob. Nejlepší je prostě ten, kdo dělá nejméně chyb, byť by se jednalo o hrubky na úrovni 4. ročníku základní školy.
Lze to velmi dobře ukázat na současném trendu ve sdělovacích prostředcích, konkrétně tisku. Když se podíváme např. na Mladou frontu Dnes, zjišťujeme, že mnozí blogeři, píšící zdarma a víceméně pro zábavu jsou „výkonnostně“ mnohem výš než redaktoři a profesionální novináři. Ovšem, světe div se – reakcí na tento vývoj není propuštění neschopných novinářů a jejich nahrazení některými z řady kvalitních blogerů, ale přesný opak! Blogeři jsou pod nejrůznějšími záminkami trestáni tím, že se neustále oklešťují jejich publikační možnosti, což nedávno vyvrcholilo antiblogerskou revolucí, kdy byl na i.Dnes úplně „překopán“ stávající způsob zveřejňování článků, přičemž tato „systémová změna“ vyzněla samozřejmě v neprospěch blogerů...
Vraťme se ale ke copywritingu. Psaní textů je zákazníkům nabízeno buď webovými portály za tímto účelem zřízenými nebo samotnými copywritery. Jak to vypadá v praxi?
Každý o sobě pochopitelně tvrdí, že právě on je ten, koho hledáte, což ovšem ještě není to nejhorší. Pokud totiž už ve své sebeprezentaci nenaseká „copywriter“ tolik chyb, že odradí hned, pak zákazníka, který opravdu hledá kvalitu, čeká martýrium v podobě orientačního pročítání článků. Výsledkem jsou často rozpaky, znechucení a posléze zjištění, že najít opravdového machra v tomto oboru asi nebude nijak snadné.
Další, a to unikátní a samostatnou kapitolou jsou profilové fotografie, jimiž se copywriteři snaží v zákazníkovi vzbudit dojem intelektuální kapacity a „tahu na branku“. To jsou všechny ty fotky energicky se tvářících mužů a zasněných žen. Opět však - jak si vybrat, když jsou všichni (všechny) stejní či stejné? U žen je to v tomto směru o něco snadnější - pozornější zákazník si totiž brzy všimne evidentní přímé úměry mezi dekoltem té které dámy a jejími duševními kvalitami. Já tomu říkám „zákon nahého masa“ – v zásadě platí, že čím je copywriterka více odhalena, tím slabší jsou její výkony na klávesnici...
(pokračování)