sobota 30. dubna 2022

ХАЙКУ (62)

 

Только лягушки –

какая тишина

ночью на рыбалке! 

úterý 26. dubna 2022

POETICKÉ KOMENTÁŘE (261)


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

P r ý   j s i ,  P é ť o ,  b ý v a l   k ř e s ť a n

d n e s   v š a k   h n ů j   a   š p í n u   k y d á š

r a d ě j i   s   t í m ,  h o c h u ,  p ř e s t a ň

n e b o   s k o n č í š   j a k o   J i d á š

neděle 24. dubna 2022

FRIDRICH BRIDEL: HYMNY, PÍSNĚ, LEGENDY

 














Literární pozůstalost P. Fridricha Bridela SJ dokazuje, že baroko nebylo žádnou dobou temna!

Alois Jirásek svým románem Temno způsobil, že období baroka se u nás po celé generace (a částečně je tomu tak dosud!) spojovalo s představou Habsburků, krutě potlačujících jakékoli snahy Čechů o politickou emancipaci a katolické Církve jakožto jejich nejsilnější opory při odnárodňovacím a zotročujícím procesu. Symbióza oltáře a trůnu (jak se tento mocenský tandem nazýval) se posléze stala synonymem pro zkostnatělý byrokratismus, zpátečnictví a represi vůči všem projevům svobodomyslnosti. Takovouto jednoznačně temnou charakteristiku si osvojil především bývalý komunistický režim, který Jiráskův tendenční spis využíval ve svém protináboženském tažení. Byla ale u nás doba baroka skutečně tak hrůzostrašná? Odpověď je jednoznačná nikoli!

Nelze například popřít, že tehdejší lidová zbožnost se vyznačovala upřímnou snahou o křesťanskou opravdovost, nebo že tenkrát zbudované sakrální stavby patří dnes k obdivovaným kulturním památkám. V této souvislosti nemohu nevzpomenout na svou školní docházku a slova jedné soudružky učitelky, která nám vysvětlovala, že obrovské barokní kostely se stavěly za účelem manipulace s poddanými. Asi ta citace nebude úplně přesná, ale řekla zhruba toto: Vezměte si třeba chrám sv. Mikuláše v Praze. Když do něj vešel nějaký prostý venkovský člověk, tak ho ty veliké prostory určitě fascinovaly. A pokud zvedl oči a podíval se vzhůru k obrovské kopuli, byl tou nádherou tak ohromen, že věřil všemu, co mu církev svatá nabulíkovala. Nevím, co si ona učitelka myslela o naší barokní literatuře, ale předpokládám, že před jejím uvědomělým světonázorem by neobstála ani ona a Fridrich Bridel by se patrně dočkal nelichotivého přídomku jezuitský tmář... Čímž se oklikou vracím k recenzi knihy Hymny, písně, legendy. 

Předně chci ovšem poděkovat Hostu za vydání této skvostné publikace, u níž se zřejmě nedá počítat s nějakým finančním profitem ačkoli jde o jedno z vrcholných literárních děl 17. století, zájem o něj se pravděpodobně omezí na užší skupinu zasvěcených čtenářů. Tím více je třeba počin brněnského nakladatelství ocenit zařazení rozsáhlého výboru z díla neprávem polozapomenutého velikána doby baroka do prestižní edice Česká knižnice je hodno chvály a obdivu! 

Stačí si přečíst jeho stručný životopis, abychom okamžitě poznali, jakou byl Fridrich Bridel mimořádnou osobností. Pro ilustraci uveďme alespoň několik zastávek na jeho pozemské pouti: Jako osmnáctiletý vstupuje do jezuitského řádu, následují teologická a filosofická studia, po kněžském svěcení je jmenován profesorem na Karlově univerzitě (obory rétorika a poetika), zakládá a řídí katolickou tiskárnu, píše poeticko-náboženská pojednání. Poté putuje jako kazatel po Čechách a prohlubuje a posiluje v lidu křesťanskou víru. Během morové epidemie v Kutné hoře se tam dobrovolně vydává a pečuje o nemocné, nakazí se a umírá...

Bridlova literární tvorba vychází ze skálopevného přesvědčení o křesťanské víře jakožto jediné cestě k pozemskému štěstí i věčné spáse člověka. Zcela prodchnut citem upřímné zbožnosti píše poezii mimořádné duchovní hloubky, jež nám sice může zpočátku připadat staromódní a nesrozumitelná, při pozornějším a niternějším začtení se však záhy zjistíme, že zde máme co do činění s mistrem slova, jakých v našich dějinách nebylo mnoho. Připomenu jen, že literární experti se jednomyslně shodují v názoru na Bridlovu lyrickou poemu Co Bůh? Člověk?, kterou považují za jednu z přelomových básní českého národního písemnictví. Za sebe mohu říct, že se mně v knize Hymny, písně, legendy líbilo úplně všechno a že se k těmto poetickým klenotům budu často vracet. 

Co říct závěrem? V knize se nachází to nejlepší a nejpodstatnější z Bridlovy literární pozůstalosti. Rozsáhlý a důkladnou znalostí věci se vyznačující poznámkový oddíl dává dnešnímu čtenáři možnost zorientovat se v historickém kontextu, v němž hymny, písně a legendy vznikaly. A dodejme, že Fridrich Bridel zanechal příštím generacím ještě jedno důležité poselství. Jestliže Karel Havlíček Borovský napsal epitaf Českých knížek hubitelé lití / plesnivina, moli, jezoviti, pak vězme, že tu byli i jezuiti, kteří knihy nepálili, ale psali. Třeba P. Fridrich Bridel Societas Jesu...               


            


          

sobota 16. dubna 2022

pátek 8. dubna 2022

MILUJ SVÉHO UDAVAČE


 

 

 

 

 

 

 

 

aneb Češi mohou glorifikovat jen o Vánocích...

Před časem se na jednom literárním portálu rozproudila diskuse o knize jistého ruského autora, která ovšem záhy přešla od relevantních argumentů k současnému dění na Ukrajině, resp. nenávistným komentářům vůči Rusku. Rozhodl jsem se přispět svou troškou do mlýna a slušně napsal, že princip kolektivní viny by se podle mého názoru neměl praktikovat vůči žádnému etniku. Navíc jsem nesměle dodal, že často a rád navštěvuji poetickou sekci portálu Stihi.ru a díky tomu (a mé znalosti ruštiny) tam mám řadu přátel. To jsem si dal!

Dozvěděl jsem se (kromě toho, že jsem "ruský šváb", "hnusná kremrole" a "rusofilní zm.d"), že za to, co jsem napsal, budu vyslýchán na policii. Jakýsi Jaroslav. B. mi totiž sdělil, že "podal podnět", abych byl trestně stíhán za "glorifikaci Putina" (podotýkám, že o Putinovi v mém diskusním příspěvku nepadlo ani slovo).

A skutečně! Za několik dní mi přišla doporučená obsílka s tím, že se mám dostavit na místní oddělení PČR za účelem podání vysvětlení ve věci... To už jsem věděl, která bije a ve stanovený den se vydal do "jámy lvové". Co mě tam čeká?

Přivítala mne sympatická, asi pětadvacetiletá policistka. Měla na sobě slušivou bundokošili (tak jsme tomuto hornímu dílu ošacení říkali na vojně - jsem ročník 1959) a středně dlouhou sukni s opaskem, na němž se houpala pistole a další propriety. Její příjemné vystupování mne okamžitě uklidnilo a náš rozhovor se odvíjel zhruba takto.

Policistka: "Pane Hofírku omlouvám se, ale bylo na vás podáno trestní oznámení a musíme to prošetřit."

Já: "Jistě, je to vaše povinnost."

Policistka: "Prý jste glorifikoval Vladimíra Putina."

Já: "A kdo vám to napsal."

Policistka: "To vám bohužel nemohu říct."

Já: "A nebyl to náhodou Jaroslav B.?"

Policistka (překvapeně): "Jak to víte?"

Já: "On mně sám napsal, že mě udá."

Policistka (zvýšeným hlasem): "To je ale vůl!"

Já: "Proč?"

Policistka: "No protože mu teď můžete jít rozbít hubu!"

Já: "Proč bych to dělal?"

Policistka: "No přece vás udal?"

Já: "Já se na to dívám z té pozitivní stránky. Kdyby mě neudal, neměl bych teď příležitost hovořit s tak šarmantní dámou (policistka se zapýřila) a ani bych nevěděl, jak probíhá takový výslech ve 21. století."

Policistka: "A vy jste glorifikoval Putina?"

Já: "To nevím, protože nevím, co to je. Vy ano?"

Policistka (usilovně přemýšlí): "Já vlastně taky ne."

Já: "Víte, jsem křesťan a napadlo mně, že o Vánocích zpíváme Gloria in excelsis Deo, což znamená Sláva na výsostech Bohu. Gloria je tedy sláva a ta glorifikace bude nejspíš oslavování."

Policistka: "A oslavoval jste toho Putina?"

Já: "Myslím, že ne, protože jsem o něm vůbec nemluvil." Načež jsem jí řekl, čeho se můj diskusní příspěvek konkrétně týkal.

Policistka: "Takže O.K."

Já: "Co to znamená?"

Policistka: "No, že to odložíme."

Já: "Takže nepůjdu sedět?"

Policistka: "Děláte si legraci?"

Já: "Ne, vždyť dokonce generální prokurátor (tedy nejvyšší státní zástupce) soudr... tedy pan Stříž říkal, že za glorifikaci mohou být až tři roky!"

Policistka (se smíchem): "Ale já nejsem prokurátorka. Tak hezký den a na shledanou."

Já: "Na shledanou."

Na to policejní oddělení jsem jel na kole (mám to tam cca čtyři kilometry). Kromě zajímavého rozhovoru jsem tak udělal něco i pro své zdraví. A už se těším na další výslech - včera jsem kdesi napsal, že můj oblíbený spisovatel je Dostojevskij. A to je přece glorifikace Putina jak noha - co říkáš, Jaroslave B.?

 


 


















 

 

(Tato "glorifikace" zřejmě nevadí... Nápis krášlí hradby v Brně na Petrově už měsíc a nikdo s tím nic nedělá)