Slovo feminismus nemá v našich luzích a hájích právě nejlepší zvuk. Jeho nositelky bývají totiž obvykle spojovány s představou jakýchsi podivných ženštin, zápasících za nejroztodivnější „práva“ a „svobody“, které jim jsou údajně upírány současnou na tzv. genderových stereotypech a mužské nadřazenosti založenou společností. Tento status quo je třeba co nejrychleji změnit a přinést ženám, úpícím pod nadvládou mužů, vytoužené osvobození. Zkrátka, feministky jsou normálními lidmi (a to jak muži, tak ženami!) vnímány buď jako jakési moderní Amazonky, bojující svou svatou dívčí válku proti zlému světu mužů (či – přesněji řečeno – světu zlých mužů) nebo naopak jako beznadějně zakomplexované podivínky, neschopné (ať již z důvodu svého fyzického vzhledu nebo mentální retardace) najít si muže a založit rodinu a vybíjející si svůj vztek postpubertálně hysterickou rétorikou.
Ó, jak velice se mýlíte všichni vy, kdož jste si o feministkách vytvořili takovéto či podobné názory! Vy, kdo je považujete za hloupé nány, „nechytající se“ v běžném životě a léčící si svá psychosociální bebí hojivými obklady antimužských výlevů. A vedle jako jedle jste i vy, kdo si slovo feminismus spojujete s pojmy jako sociální obsese, frigidita či psychosomatická anomálie...
Ne!! Dnešní feministka je něco zcela jiného. Je to v prvé řadě žena pragmatická, cílevědomá a utilitární. Žena, jejíž mladistvé ideály byly dávno vystřídány konformitou a chladným kalkulem. Je to kariérní horolezkyně, která si uvědomila, že permanentní revoluce je blbost a že v určitém věku (zhruba kolem čtyřicítky) je dobré začít sklízet ovoce svých dlouholetých revolučních zápasů. Zkrátka a dobře, současná uvědomělá feministka je žena, která dávno vyměnila nehostinné zákopy protimužské války za pohostinnou útulnost dobře vytopené kanceláře (třeba na některém ministerstvu) – a tedy žena navýsost realistická, mediálně zdatná a mimořádně chytrá. Nebo spíš vychytralá?!
Je čas, abychom opustili oblast pouhých teoretických úvah a spekulací a přešli na půdu ryze praktickou. Jako názorný příklad nám může posloužit např. tzv. „obecně prospěšná společnost“ s názvem Gender Studies. Její internetové stránky nám o současných feministkách prozradí víc, než by bylo milé možná i jim samotným.
Tak tedy – Gender Studies je spolek několika žen, tvrdících hned na úvod, že „až nastane rovnost mezi muži a ženami, odejdeme“. Tím nám vlastně nepřímo říkají, že tu hodlají zůstat na věčné časy, neboť absolutní rovnost je komunistická utopie.
Ačkoli ona „rovnost“ je jejich do omrzení opakovanou mantrou, svou organizaci vytvořily na principu přísné hierarchizace. Je zde ředitelka, zástupkyně ředitelky, několik projektových manažerek, tzv. „fundraiserka“ (nevím, co to je), informační specialistka, jakási odbornice na gay otcovství a queer teorii (to taky nevím co je), knihovnice a dokonce i právnička. Mužům je členství v tomto spolku patrně zakázáno, neb se tam žádný nevyskytuje, snad z důvodu rovnoprávnosti pohlaví – nebo spíš přísného utajení?!
A čím se tyto ženy zabývají? Tak třeba „podporou realizace partnerství k rodinné politice na místní a regionální úrovni a procesů komunitního plánování v oblasti pracovního a rodičovského života“. Není nad jasnost a srozumitelnost!
Mezi další akce patří tzv. „genderově citlivé vzdělávání“. A taky projekt „Byla jednou jedna princezna aneb jak to bylo doopravdy - pohádková opravna“. Tedy všechno aktivity velice chvályhodné, společensky potřebné a bohumilé.
Proč ale o tom všem píšu? Copak se každý nemůže svobodně rozhodnout, čím chce naplnit svůj život? Nemají ony ženy (ať už si o jejich počínání myslíme cokoli) plné právo dělat to, co dělají?
Samozřejmě mají! Ovšem za jednoho předpokladu, a totiž, že si to budou financovat takříkajíc ze své kapsy. A dělají to? Nenechte se vysmát – vždyť náš stát je dost bohatý, aby jim nějakou tou korunou přispěl a tak proč by se naše milé feministky neřídily oním známým „hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere“?
Co říci závěrem? Asi ono orwellovské „všechny ženy si jsou rovné, ale některé jsou si rovnější“. Jsou ženy, které za nedůstojných finančních podmínek pracují jako pokladní v supermarketech nebo zdravotní sestry v nemocnicích. Naše milé feministky (třeba zrovna ty z Gender Studies) si to umí zařídit lépe. Vytvořily si svůj „ženský ráj to na pohled“, navíc z peněz nás všech. A pak že jsou feministky hloupé!
Ó, jak velice se mýlíte všichni vy, kdož jste si o feministkách vytvořili takovéto či podobné názory! Vy, kdo je považujete za hloupé nány, „nechytající se“ v běžném životě a léčící si svá psychosociální bebí hojivými obklady antimužských výlevů. A vedle jako jedle jste i vy, kdo si slovo feminismus spojujete s pojmy jako sociální obsese, frigidita či psychosomatická anomálie...
Ne!! Dnešní feministka je něco zcela jiného. Je to v prvé řadě žena pragmatická, cílevědomá a utilitární. Žena, jejíž mladistvé ideály byly dávno vystřídány konformitou a chladným kalkulem. Je to kariérní horolezkyně, která si uvědomila, že permanentní revoluce je blbost a že v určitém věku (zhruba kolem čtyřicítky) je dobré začít sklízet ovoce svých dlouholetých revolučních zápasů. Zkrátka a dobře, současná uvědomělá feministka je žena, která dávno vyměnila nehostinné zákopy protimužské války za pohostinnou útulnost dobře vytopené kanceláře (třeba na některém ministerstvu) – a tedy žena navýsost realistická, mediálně zdatná a mimořádně chytrá. Nebo spíš vychytralá?!
Je čas, abychom opustili oblast pouhých teoretických úvah a spekulací a přešli na půdu ryze praktickou. Jako názorný příklad nám může posloužit např. tzv. „obecně prospěšná společnost“ s názvem Gender Studies. Její internetové stránky nám o současných feministkách prozradí víc, než by bylo milé možná i jim samotným.
Tak tedy – Gender Studies je spolek několika žen, tvrdících hned na úvod, že „až nastane rovnost mezi muži a ženami, odejdeme“. Tím nám vlastně nepřímo říkají, že tu hodlají zůstat na věčné časy, neboť absolutní rovnost je komunistická utopie.
Ačkoli ona „rovnost“ je jejich do omrzení opakovanou mantrou, svou organizaci vytvořily na principu přísné hierarchizace. Je zde ředitelka, zástupkyně ředitelky, několik projektových manažerek, tzv. „fundraiserka“ (nevím, co to je), informační specialistka, jakási odbornice na gay otcovství a queer teorii (to taky nevím co je), knihovnice a dokonce i právnička. Mužům je členství v tomto spolku patrně zakázáno, neb se tam žádný nevyskytuje, snad z důvodu rovnoprávnosti pohlaví – nebo spíš přísného utajení?!
A čím se tyto ženy zabývají? Tak třeba „podporou realizace partnerství k rodinné politice na místní a regionální úrovni a procesů komunitního plánování v oblasti pracovního a rodičovského života“. Není nad jasnost a srozumitelnost!
Mezi další akce patří tzv. „genderově citlivé vzdělávání“. A taky projekt „Byla jednou jedna princezna aneb jak to bylo doopravdy - pohádková opravna“. Tedy všechno aktivity velice chvályhodné, společensky potřebné a bohumilé.
Proč ale o tom všem píšu? Copak se každý nemůže svobodně rozhodnout, čím chce naplnit svůj život? Nemají ony ženy (ať už si o jejich počínání myslíme cokoli) plné právo dělat to, co dělají?
Samozřejmě mají! Ovšem za jednoho předpokladu, a totiž, že si to budou financovat takříkajíc ze své kapsy. A dělají to? Nenechte se vysmát – vždyť náš stát je dost bohatý, aby jim nějakou tou korunou přispěl a tak proč by se naše milé feministky neřídily oním známým „hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere“?
Co říci závěrem? Asi ono orwellovské „všechny ženy si jsou rovné, ale některé jsou si rovnější“. Jsou ženy, které za nedůstojných finančních podmínek pracují jako pokladní v supermarketech nebo zdravotní sestry v nemocnicích. Naše milé feministky (třeba zrovna ty z Gender Studies) si to umí zařídit lépe. Vytvořily si svůj „ženský ráj to na pohled“, navíc z peněz nás všech. A pak že jsou feministky hloupé!
Žádné komentáře:
Okomentovat