Jak tyto dvě na první pohled značně rozdílné věci spolu souvisí? Jsem přesvědčen, že velmi úzce. Řekl bych dokonce, že jsou to jakési spojené nádoby, jejichž společný jmenovatel se jmenuje „mužská despocie“.
Je prokázáno, že naprostá většina žen se pro umělý potrat nerozhoduje ze své svobodné vůle, ale proto, že k němu je nějakým způsobem „dotlačena“. Kým? Odpověď je nasnadě - kým jiným, než „otcem“ dítěte?
Interrupce totiž ve skutečnosti nebyly uzákoněny pro dobro žen, ale naopak pro pohodlí a bezstarostný život mužů. „Právo na potrat“ není právem ženy rozhodovat o svém těle, ale naopak pseudoprávem zbabělých a morálně nevyzrálých mužů vyhnout se odpovědnosti za počaté dítě, „právem“ elegantně a „právně nenapadnutelně“ nechat ženu na holičkách v situaci, kdy podporu a oporu ze strany muže potřebuje snad nejvíce.
Vymyšleno je to ovšem geniálně, to se musí uznat. Mediální tlak, společensko-mravní úpadek, zákonodárci (z nichž naprostá většina byli a jsou muži), kteří toto „právo žen“ uvedli v život - to vše má za následek, že většina žen na tuto špinavou hru přistoupila a nechala se oklamat. A muži si spokojeně mnou ruce - vždyť mají ženy přesně tam, kde je mít chtěli a mohou s klidným svědomím říkat, že to vlastně ženy chtějí samy!
Nechtějí! Ano, nakonec na potrat jdou – ale jdou tam jako ovce na porážku. Ano, jdou – ale až poté, co si vyslechly ono známé „buď já nebo dítě“! Ano, jdou – ale teprve pak, co je jim řečeno rovněž tak často používané „já to rozhodnutí nechám na tobě“. Což je jen o něco mírnější povel, že se „TO“ má „dát pryč“... V této souvislosti stojí za zmínku fakt, že spolu s „právem ženy na potrat“ ve společnosti radikálně klesá úcta mužů k ženám. Je to vlastně logické – proč mít úctu k někomu, kdo se nechá tak snadno ovládat...
Poté, co podstoupila interrupci a následně si uvědomila, jak byla oklamána, založila Nancy-Jo Mannová v USA organizaci WEBA (Ženy vykořisťované potratem) – a podařilo se jí otevřít oči velikému počtu stejně postižených žen, které by jinak svůj traumatický zážitek do smrti nosily v sobě bez možnosti osvobodit se. Vznikne podobná ženská organizace někdy i u nás?
Ženy, nenechte se zastrašovat! Až uslyšíte ono „buď já nebo dítě“, odpovídejte: „Samozřejmě dítě, to má pro mne stokrát větší cenu než zbabělý chlap!“ A na „já to rozhodnutí nechám na tobě...“ klidně řekněte: „O jakém rozhodování to mluvíš, copak o životě našeho dítěte se rozhoduje?!“ Nebo můžete navrhnout, aby (jak tomu bývá u porodů) byl muž u potratu přítomen a díval se, co tam s Vámi budou dělat...
Je prokázáno, že naprostá většina žen se pro umělý potrat nerozhoduje ze své svobodné vůle, ale proto, že k němu je nějakým způsobem „dotlačena“. Kým? Odpověď je nasnadě - kým jiným, než „otcem“ dítěte?
Interrupce totiž ve skutečnosti nebyly uzákoněny pro dobro žen, ale naopak pro pohodlí a bezstarostný život mužů. „Právo na potrat“ není právem ženy rozhodovat o svém těle, ale naopak pseudoprávem zbabělých a morálně nevyzrálých mužů vyhnout se odpovědnosti za počaté dítě, „právem“ elegantně a „právně nenapadnutelně“ nechat ženu na holičkách v situaci, kdy podporu a oporu ze strany muže potřebuje snad nejvíce.
Vymyšleno je to ovšem geniálně, to se musí uznat. Mediální tlak, společensko-mravní úpadek, zákonodárci (z nichž naprostá většina byli a jsou muži), kteří toto „právo žen“ uvedli v život - to vše má za následek, že většina žen na tuto špinavou hru přistoupila a nechala se oklamat. A muži si spokojeně mnou ruce - vždyť mají ženy přesně tam, kde je mít chtěli a mohou s klidným svědomím říkat, že to vlastně ženy chtějí samy!
Nechtějí! Ano, nakonec na potrat jdou – ale jdou tam jako ovce na porážku. Ano, jdou – ale až poté, co si vyslechly ono známé „buď já nebo dítě“! Ano, jdou – ale teprve pak, co je jim řečeno rovněž tak často používané „já to rozhodnutí nechám na tobě“. Což je jen o něco mírnější povel, že se „TO“ má „dát pryč“... V této souvislosti stojí za zmínku fakt, že spolu s „právem ženy na potrat“ ve společnosti radikálně klesá úcta mužů k ženám. Je to vlastně logické – proč mít úctu k někomu, kdo se nechá tak snadno ovládat...
Poté, co podstoupila interrupci a následně si uvědomila, jak byla oklamána, založila Nancy-Jo Mannová v USA organizaci WEBA (Ženy vykořisťované potratem) – a podařilo se jí otevřít oči velikému počtu stejně postižených žen, které by jinak svůj traumatický zážitek do smrti nosily v sobě bez možnosti osvobodit se. Vznikne podobná ženská organizace někdy i u nás?
Ženy, nenechte se zastrašovat! Až uslyšíte ono „buď já nebo dítě“, odpovídejte: „Samozřejmě dítě, to má pro mne stokrát větší cenu než zbabělý chlap!“ A na „já to rozhodnutí nechám na tobě...“ klidně řekněte: „O jakém rozhodování to mluvíš, copak o životě našeho dítěte se rozhoduje?!“ Nebo můžete navrhnout, aby (jak tomu bývá u porodů) byl muž u potratu přítomen a díval se, co tam s Vámi budou dělat...
Žádné komentáře:
Okomentovat