Kdysi se tvrdilo (a je možné, že to platí stále) „co Čech, to muzikant“. Přesto si dovolím tohle rčení parafrázovat a v souvislosti se svou recenzí napsat, že dnes bychom spíše měli říkat „co Čech (a pochopitelně i Moravan a Slezan!), to zahradník“. Když totiž jdu občas procházkou některým brněnským předměstím (nejčastěji kolem řeky Svratky), vždycky obdivuji krásu a úpravnost zahrádek a mám z té podívané velkou radost. Říkám si, co je asi příčinou toho, že tolik lidí má potřebu láskyplně se starat o svůj kousek zeleně a napadají mne nejrůznější vysvětlení. U obyvatel velkých měst je to určitě touha zmizet na kratší či delší čas z každodenního ruchu a shonu a uklidnit si nervy v přírodě, ovšem i lidé na venkově si s oblibou vyčleňují nějaký kousek zahrady (která jim jinak slouží k pěstování ovoce a zeleniny) pro „neekonomický“ účel potěšení z krásy květin či příjemného posezení pod pergolou.
A tak mi z toho vychází, že lidé už svou přirozeností tíhnou k budování přírodních zákoutí, která si upravují a zvelebují podle svých estetických představ. Ty ovšem bývají různé a tak kromě krásy, účelnosti a útulnosti se na zahradách bohužel můžeme setkávat i s kýčem a nevkusem. Nechci samozřejmě tvrdit, že např. k vytvoření skalky či nějakého jiného okrasného útvaru musíme mít vědecké znalosti, ovšem poradit se s odborníky není nikdy na škodu. A tak jsme v poslední době svědky obrovského boomu literatury o zahradničení a velkého zájmu o ni. Chtěl bych při této příležitosti zmínit, že jsem mnohé z těchto knih v minulosti recenzoval a zároveň dodat, že Zahradní projekty pro kutily patří dle mého názoru k tomu nejlepšímu, co bylo v tomto žánru vydáno.
Folko Kullmann je našim čtenářům dobře znám jako vynikající odborník na všechno, co nějak souvisí se zahradou a její promyšlenou kultivací. Když k tomu navíc připočteme jeho sympatický literární styl, kterému dobře rozumí i naprostí laici, pak je zřejmé, proč se tento německý autor těší takové oblibě. A nemám nejmenších pochyb o tom, že Zahradní projekty pro kutily jeho čtenářskou prestiž ještě zvýší, neboť v ní doslova hýří svéráznými nápady, radami a „fígly“. Důraz přitom klade na to, aby popisované zkrášlovací procedury nelezly příliš do peněz, popř. nestály vůbec nic (tedy kromě času, který jim věnujeme).
Vezměme si třeba takové europalety. Ty se často válí někde na skládkách či nám je někdo daruje za odvoz - a co všechno se z nich dá na zahradě vykouzlit! Tak např. vyvýšené nebo nástěnné záhony a rovněž bylinkové stěny. Folko Kullmann nám též názorně předvede, jak se dělá jezírko, přesněji řečeno minijezírko v nádobě. A víte, že na zahradě si můžete „vlastnoručně“ vypěstovat houby a nebýt tak odkázáni na nejisté sběračské štěstí v lese?
Co by to bylo za zahradu, kdyby se v ní neozýval zpěv ptáků a občas jsme v ní nezahlédli nějaké drobné živočichy? Mně se loni stalo, že jsem na jednom sluncem vyhřátém kameni spatřil ještěrku. Říkal jsem si, jak by to bylo hezké, kdyby tu žila natrvalo (měl jsem za to, že se tu prostě jenom tak ukázala a zase si půjde svou cestou). A nyní se z knihy Zahradní projekty pro kutily dozvídám, že ještěrka u mne ráda zůstane, musím však pro to něco udělat, totiž vystavět jí speciální úkryt podle návodu Folko Kullmanna...
Nakladatelství Kazda se na našem knižním trhu za relativně krátkou dobu etablovalo a zabydlelo natolik, že jeho produkce se setkává se stále rostoucím zájmem čtenářů. Přeji lidem, kteří v něm pracují, aby se jim i nadále dařilo vydávat poučné a inspirativní publikace a zároveň děkuji za zaslání recenzního výtisku knihy Zahradní projekty pro kutily!
