KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (29)

 

Nová sbírka haiku od českých a slovenských autorů!

Pomalu se stává tradicí, že jednou za pár let se u nás objeví knížečka minimalistické poezie japonského původu, zvané haiku. Autory jsou ale čeští (případně slovenští) básníci, kteří se snaží dokázat, že i v našem jazykovém prostředí může tato nyvýsost cizokrajná poetická forma zdomácnět...

Pouhých sedmnáct samohlásek, seřazených  do tří veršů v poměru 5 – 7 – 5 (což ovšem nemusí být vždy striktně dodržováno) má vyjádřit prchavou krásu přítomného okamžiku, který by jinak navždy zmizel ve víru času. „Vynálezce“ haiku, japonský básník Bašó (1644 – 1694), byl nejen nesmírně vnímavým pozorovatelem všeho, co na svých pověstných  tuláckých výpravách spatřil, ale i mistrem slova. Například slavná Žába okouzluje už celé generace jeho následovníků...   

Chomáčky suchopýru. Tak se bude jmenovat sbírka haiku od třiceti šesti českých a slovenských autorů, která má vyjít v únoru 2025. Zde je několik ukázek:  

po nadílce  

říká mi co řekl čert 

kterým jsem byla

(Jitka Fialová)

Na zvoncích 

neznámá jména – 

rodný dům

(Jiří Hort)

zapadá slunce –

lavičku osvětlují

první displeje

(Pavel Martinec)

Před chirurgií

přepočítává prsty 

– dívám se jinam

(Irena Mondeková) 

Ranní rozcvička

– za okny sněží

vzhůru nohama. 

(Jan Pačes)

KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (28)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

 

Na tuto knihu slyším samou chválu!

Stačilo přečíst si jeho stručný životopis, aby mne Joseph Conrad fascinoval a „donutil“ zjistit si o něm mnohem víc. A protože jsem (přiznávám to s jistým zahanbením) dosud nečetl žádnou z velkého počtu knih, které napsal, rozhodl jsem se učinit tomuto konec a požádat nakladatelství Dokořán o recenzní výtisk novely Srdce temnoty (vyjít má 5. dubna 2022).

Zaujala mne mimo jiné informace, že do češtiny byla kniha poprvé přeložena roku 1980, tedy za hluboké totality. Z anotace lze přitom vyčíst, že jejím hlavním poselstvím je varování před nástupem autoritativních režimů... Uniklo to snad komunistickým cenzorům?

V každém případě se těším, že kniha Srdce temnoty splní má očekávání a Joseph Conrad se třeba (kdoví?) stane mým oblíbeným autorem...

KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (27)

 

Historia magistra vitae aneb co nového nám odhalí deníky sovětského diplomata?

V nejbližší době má v nakladatelství Academia vyjít unikátní kniha – výbor z deníkových záznamů (pořízených v letech 1934 – 1943) sovětského velvyslance v Londýně. Je pozoruhodné, že Ivan Michajlovič Majskij přes svůj „buržoazní“ původ unikl všem stalinským čistkám a během svého života zastával celou řadu významných státních funkcí.

Majského vzpomínky z uvedených let nám určitě dají nahlédnout do zákulisí oficiální diplomacie, která bývá velmi často jen „kouřovou clonou“, za níž jsou před veřejností skrývány skutečné politické plány a mocenské ambice. Historické hodnocení většiny událostí před vypuknutím 2. světové války je dnes prakticky „kanonizováno“, což je často na škodu jejich objektivnímu posouzení. 

Mě např. vždycky zajímalo, za jakým účelem byl vlastně uzavřen pakt Ribbentrop-Molotov, přičemž odpověď dosud stále marně hledám. Z anotace je zřejmé, že právě v Majského denících se lze o této podivné dohodě dozvědět množství nových informací...            

KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (26)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zjistí se někdy, co se vlastně tenkrát stalo?

Djatlovova expedice... Už tato dvě slova stačí, aby se milovníkům záhad a nevysvětlitelných událostí zrychlil tep! V lednu 1959 se skupina devíti sovětských studentů vydala na náročnou túru, jejímž cílem byla hora Otorten (Sverdlovská oblast na Uralu). Když o sobě delší dobu nepodali žádnou zprávu, byla vyslána pátrací skupina, která 26. února nalezla 5 mrtvých těl (zbylá 4 těla se našla až 4. května). Všechna nesla stopy hrůzných zranění...

Hlavně a především však šokovalo zjištění, že mladí lidé před smrtí v panice a jen spoře odění opustili svůj stan a prchali do mrazivé noci. Něco je evidentně vyděsilo a dodnes se spekuluje, co konkrétně to mohlo být. I když se jako nejpravděpodobnější jeví teorie o lavině, řada nejasností zůstává.

Martin Lavay se této tragédii věnuje dlouhodobě, ostatně Djatlovova expedice – nová odhalení je jeho již druhou knihou na dané téma! Uvidíme, čím  nás překvapí tentokrát...

KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (25)

Brzy vyjde další sborník českých (a slovenských) haiku!

Původně japonská forma poezie zvaná haiku postupem doby úspěšně expandovala do celého světa a dá se říct, že dnes zažívá svůj „boom“. Je potěšitelné, že i u nás se etablovala skupinka nadšenců, kterým se s pozoruhodným „citem pro detail“ daří v každodenním shonu nalézat střípky jedinečných okamžiků – a právě o to v haiku jde.

Se svou tvorbou před časem seznámili širší veřejnost prostřednictvím sborníku s názvem Míjím se s měsícem. A nyní v tom pokračují – knížka Šálek dál hřeje dlaně obsahuje haiku od devatenácti autorů. Kromě známých „matadorů“ (Roman Szpuk, Kateřina Soustružníková, Pavel Martinec) tu najdeme i řadu nových tváří – mezi nimi též jistého Jana Hofírka...
Sborník vyjde v nakladatelství DharmaGaia v září letošního roku.

KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (24)

Konec korunuje dílo!

Pražského rodáka Franze Werfela považuji za jednoho z největších spisovatelů 20. století a fakt, že nedostal Nobelovu cenu, za jednu z největších nespravedlností v dějinách literatury...

Čtyřicet dnů, Barbora neboli Zbožnost, Bleděmodré ženské písmo, Smrt maloměšťáka ... a především Píseň o Bernadettě! Málokterý spisovatel dosáhl vypravěčsko-psychologických výšin srovnatelných s Werfelovými...

Hvězda nenarozených je Werfelovým posledním a žánrově se od jeho ostatní tvorby značně odlišujícím románem. Válečnými zážitky ovlivněná futurologická vize lidstva (jak známo, autor se jen s největšími obtížemi zachránil před nacisty útěkem do Ameriky) je hledáním odpovědi na otázku, zda destruktivní síly v člověku lze ovládnout rozumem, nebo je osud civilizace zpečetěn vynálezem atomové bomby...

V edici Slavné utopie se román Hvězda nenarozených chystá vydat nakladatelství Leda.

KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (23)

Věřím, že to bude opět inteligentní zábava!

Jednu knihu Shaun Bythell už napsal. Humornou formou v ní čtenáře seznamuje s radostmi a strastmi své profese – jakožto majitel knihkupectví se každodenně dostává do kontaktu s nejrůznějším typem zákazníků a že je to občas zábava a jindy otrava se asi rozumí samo sebou.  Jeho literární prvotina s názvem Deník knihkupce se četla skvěle a užil jsem si při ní spoustu legrace.
Je tedy vcelku pochopitelné, že se těším i na druhou Bythellovu knihu a věřím, že ani tentokrát nebudu zklamán. „Pravý“ anglický humor je dnes už skoro nedostatkovým zbožím a je tedy jen dobře, když se na pultech našich knihkupectví tu a tam objeví...
Kniha Zpověď knihkupce má vyjít v nakladatelství Dybbuk 22. června 2020.

KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (22)

Do třetice všeho dobrého aneb paní Spisovatelka přichází s novým románem!

Viktorie Hanišová již dvakrát dokázala, že v současnosti patří mezi naše nejlepší spisovatelky – romány Anežka a Houbařka překvapily neobyčejně působivým vykreslením komplikovaných rodinných vztahů a zaslouženě se setkaly s nadšenou reakcí čtenářů.  

Spojení jemné psychologie s naturalistickou syrovostí bude podle všeho dominantním rysem i její třetí knihy s názvem Rekonstrukce. Osud dítěte, jehož matka spáchala sebevraždu, je zajisté hodně drsné téma a za sebe mohu říct, že jsem velmi zvědavý, jak si s ním autorka poradí.

Brněnské nakladatelství Host hodlá knihu vydat 30. dubna 2019.   

KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (21)

Druhé vydání první detektivky Michaela Connellyho!

Nakladatelství Domino přichází s chvályhodným nápadem, totiž reedicí detektivek Michaela Connellyho. Je to vlastně logické – od prvního vydání uplynulo již deset let, případy Harryho Bosche oslovily tisíce čtenářů a ti z nich, kdo si tenkrát v roce 1999 nestihli koupit Černou ozvěnu (patřím mezi ně i já!), mají teď možnost to napravit!

Domino je známé precizní redaktorskou prací (v jeho knihách se např. vyskytuje minimum tiskových chyb) a pečlivým výběrem kvalitních překladatelů. „Connellyovky“ má zde „pod palcem“ skvělý Jiří Kobělka a dá se říct, že i díky němu se tak výborně čtou.

Harry Bosch se velmi rychle stal kultovní postavou a jeho hvězda na literárně-detektivním nebi září jako málokterá jiná. Druhé vydání Černé ozvěny se má na pultech knihkupectví objevit 29. dubna 2019 a já budu ještě dnes kontaktovat Danu Konvičkovou (která má v Dominu na starosti marketing), aby na mě pamatovala s recenzním výtiskem...

KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (20)

Známý autor populárně-vědeckých knih nám opět přichází připomenout, že žijeme v pohádkovém světě!

Clifford Alan Pickover napsal Matematickou knihu. To samo o sobě je pro mě zárukou toho, že i jeho „fyzikální kniha“ bude literární lahůdkou pro všechny, kdo jsou fascinováni zázračnou realitou vesmíru...

Podle anotace to znovu bude tak, že si americký autor vybere nějaký zdánlivě banální fyzikální jev, aby nás vzápětí přesvědčil o tom, jak je ve skutečnosti komplikovaný a kolik tajemství se v něm skrývá. Podtitul knihy – Od velkého třesku ke kvantovému znovuzrození: 250 milníků v dějinách fyziky – zní víc než lákavě.

Clifford A. Pickover je na jednu stranu velice učený pán, což mu ale zároveň nijak nebrání „snížit se“ ve svých knihách na úroveň nás, obyčejných smrtelníků a „polopatisticky“ nám vysvětlit věci, které bychom – pokud by nám byly podány přísně vědeckou řečí – nikdy nepochopili. Další důvod pro to, aby nám Kniha o fyzice „neutekla“. 

 

KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (19)

Horolezectví – odvaha, nebo hazard?

Tento literární žánr mě nikdy moc nelákal, změnilo se to však poté, co jsem si přečetl knihu Ztraceni na Everestu. Její autor Milan Vranka je člověk, který horolezectví a všemu, co s ním souvisí, výborně rozumí a dokáže o tom také nesmírně poutavě psát. Přiznám se, že moc nechápu lidi, kteří riskují své životy šplháním na nebezpečné vrcholy hor, ale podle všeho je to vášeň, které nelze odolat...

Autorem knihy Hory byly jejich osudem je opět Milan Vranka a podtitul naznačuje, že se v ní dočteme o tragických osudech českých a slovenských horolezců, kteří zahynuli při zdolávání horských štítů v různých částech světa.

Kniha vyjde v nakladatelství Jota (22. 8. 2018).      

KHIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (18)

Lincoln Rhyme opět v plné parádě!

Jeffery Deaver je v „detektivkářském“ světě znám jako jeden z nejosobitějších a zároveň nejplodnějších autorů posledních let. Napsal toho už opravdu hodně, ovšem kvantita v jeho případě rozhodně nijak nekoliduje s kvalitou. Můj osobní dojem z jeho tvorby je dokonce ten, že Deaver postupem doby zraje jako víno!

Ostrý řez je dalším – v pořadí už čtrnáctým – pokračováním čtenářsky mimořádně úspěšné série s Lincolnem Rhymem. „Patent“ na vydávání Deaverových knih má u nás Domino, což je dobře ze dvou důvodů – toto nakladatelství spolupracuje se špičkovými překladateli a jeho šéfka Karin Lednická je perfekcionistka, která by nikdy „nepustila do oběhu“ odfláknutou knížku.

Můžeme se tedy těšit nejen na Jeffery Deavera, ale i Jiřího Kobělku, který tohoto amerického autora překládá dlouhodobě a vskutku perfektně. Kniha vyjde 17. 10 2018.

KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (17)

Bestsellery bývají často propadáky – tady by to ale mohlo být jiné!

Opět Domino a – jak je u něj zvykem – další thriller. Kolečkem s nápisem „Mezinárodní bestseller“ se ovlivnit nenecháme, za pozornost však určitě stojí malý medailonek autora v edičním plánu nakladatelství. J. D. Barker je podle všeho skromný mladý muž, který se netají svým obdivem ke zkušenějším autorům a pokládá si za obrovskou čest, jestliže je s některým z nich srovnáván.

Téma knihy sice neslibuje nic originálního (lze ale vůbec ještě v psychothrillerovém žánru přijít s něčím novým?), hlavní ovšem bude jeho zpracování. Nechme se tedy překvapit, jakým způsobem detektiv Sam Porter vyzraje na psychopatického vraha, který si s ním už několik let hraje jako kočka s myší...   

Překladu se ujal vynikající Jan Netolička, čímž si kniha v mých očích získává další velké plus. A protože jsem přesvědčen, že tento Pan překladatel by se nikdy „nezahazoval“ s brakovou literaturou, určitě si Čtvrtou opici (má vyjít 14. 11. 2018) se zájmem přečtu!    

KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (16)

V Polsku byl úspěšný – a jak bude přijat psychothriller Nenalezená u nás?


Nakladatelství Domino se chystá 26. 9. 2018 vydat knihu, která podle řady indicií může být horkou aspirantkou na neoficiální titul „literární událost letošního podzimu“. V edičním plánu je (evidentně proto, že se jedná o jeho první překlad do češtiny) uveřejněn rozhovor s jejím autorem, jímž je polský spisovatel Remigiusz Mróz. Mimo jiné se v něm dozvídáme o tom, že tento mladý muž má již na svém kontě tři desítky románů, kterýžto počet se sice zdá neuvěřitelný, ovšem pouze do chvíle, než se seznámíme s jeho pracovní „metodou“ – jestli jsem jej dobře pochopil, tak Remigiusz Mróz si vytvořil denní režim, v němž se od rána do večera střídá psaní s běháním. Jestli v tomto tempu vydrží i nadále, stane se nejspíš spisovatelským rekordmanem…

Nenalezená je v anotaci charakterizována jako psychologický thriller. Hlavní linií příběhu má být tajemné zmizení mladé ženy, která po dlouhých deseti letech dá o sobě nečekaně vědět. Jak zareaguje její snoubenec, když ke svému nesmírnému překvapení uvidí jednoho dne na internetu fotografii své dávné lásky?

KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (15)

Podvod století aneb své solární barony si platíme všichni!

„Právnický thriller z českého prostředí“ – to zní zajímavě i lákavě. Především však jde o knihu, která je inspirována jedním z největších tunelů našich novodobých dějin. A podle některých dobře informovaných zdrojů jde o podraz, ve srovnání s nímž jsou kauzy jako LTO (lehké topné oleje) či „sanace“ IPB a jiných bank ze státního rozpočtu úplnými prkotinami...
Solární baroni mají smůlu alespoň v tom, že ty obrovské fotovoltaické plochy, kterými zohyzdili celou zemi, jsou všem na očích. A někteří zvídaví jedinci si po prvotním šoku z toho, co vše je u nás možné, položili otázku, jak je něco takového vůbec možné! Stát platí (a ještě x let platit bude!) šílené částky (prý snad dokonce stovky miliard!) za elektřinu (kterou nepotřebuje) lidem, z nichž mnozí by se spíše než v drahých oblecích měli promenádovat v teplácích za mřížemi. Jestliže jsem řekl, že jim jejich luxusní život platí stát, pak to není úplně přesné – platíme jim ho ve skutečnosti my všichni, kdo každý měsíc vydáváme nekřesťanské peníze za elektřinu a tato částka je ještě navýšena o dotaci pro tzv. obnovitelné zdroje energie. Takže tyto naše peníze jdou poté na účty solárníků. Tento byznys (tedy spíše zlodějna) by pochopitelně nebyl možný, kdyby někdo (kdo asi?) nevymyslel příslušné zákony, které pak politici ve Sněmovně přeochotně schválili.
Děj knihy Divoký obchod se tedy bude odehrávat v prostředí solární mafie, do něhož je normálnímu smrtelníkovi vstup přísně zakázán. Jak si autor s nelehkým tématem poradí? 

KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (14)

Co se stane, když bude umělá inteligence inteligentnější než člověk?

Vytvoření umělé inteligence je naštěstí stále ještě hudbou vzdálené budoucnosti. Proč naštěstí? Domnívám se, že nebezpečí, která jsou s tímto fenoménem spojena, si uvědomujeme jen velmi málo a vůbec si např. nedovedeme představit, co by se stalo, kdyby se tato síla vymkla lidské kontrole.
Před nějakými dvaceti lety bylo nemyslitelné, aby šachový počítač porazil zkušeného hráče. Vývoj v tomto směru byl však tak rychlý, že dnes existují stroje, nad nimiž nedokáže vyhrát ani mistr světa. Možná nás uklidní, že šachy jsou jen hra, ale ukazuje se, že v principu je možné, aby stroj „myslel“ rychleji a hlouběji než člověk. Není to znepokojující?
Na jiném příkladu zase vidíme, že počítač přece jen nedokáže úplně všechno – mám nyní na mysli překladače textů z jednoho jazyka do druhého, které jsou pořád hodně nedokonalé. O „umělém“ napsání básně či povídky ani nemluvě.
Předpokládejme, že se jednou opravdu podaří sestrojit umělou inteligenci, která nám přeroste přes hlavu. Podle toho, co jsem si zatím zjistil o knize Fredrika T. Olssona Vševidoucí oko (má vyjít 7. 5. 2018 v nakladatelství Zlín), je právě toto jejím základním motivem. A já se těším, jak si s nelehkým problémem švédský autor poradí.

KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (13)

Slavná polární výprava očima jejího velitele, u nás neznámého Čecha... 

Je to sice pouze můj subjektivní názor, který nikomu nevnucuji, ale zdá se mi, že my Češi si ve srovnání s ostatními národy nevážíme svých velkých předků tak, jak by si to zasluhovali. Jistě, někdy je tomu tak proto, že o nich ani nevíme. Což nás pochopitelně neomlouvá, nýbrž absurditu celé záležitosti jen ještě víc podtrhuje.
Julius Johannes Ludovicus von Payer – komu dnes toto jméno něco říká? A přece jde o našeho slavného krajana, na něhož bychom měli být pyšní a o němž by se v každé jiné zemi vyučovalo na školách. Rodák z Teplic prožil pozoruhodný a dá se říct i dobrodružný život, z nějž si zde připomeňme výpravu do neprobádaných končin Severního moře v letech 1872 – 1874. Julius Payer byl vedoucím této expedice a podařilo se mu objevit do té doby neznámé souostroví, kterému dal jméno Země Františka Josefa.
O této výpravě napsal knihu s názvem Expedice Severní pól, kterou se chystá vydat nakladatelství Dauphin. Domnívám se, že by neměla uniknou naší pozornosti, neboť svědectví o strastiplné polární cestě za novými objevy v ní podává „náš“ člověk, v cizině známý a uznávaný, u nás bohužel téměř zapomenutý... 

KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (12)

Kniha, sklízející nadšený ohlas všude, kde byla vydána

Skutečnost, že jsou ještě dnes místa, kde ve volné přírodě žijí tygři, mi připadá sama o sobě fascinující a skoro neuvěřitelná. Dálný východ, Sibiř, tajga – tato označení jsou vlastně synonyma pro nesmírné končiny Ruska, táhnoucí se od Uralu až k Japonskému a Ochotskému moři a právě zde v tzv. Přímořském kraji (který má v Ruské federaci status tzv. subjektu) kolem řeky Ussuri je domov tygra sibiřského či přesněji ussurijského.
Největší kočkovitá šelma na světě je v Rusku pochopitelně přísně chráněná a pytláci, kteří by se nechali zlákat tučnou odměnou padesáti tisíc dolarů (což je cena za tygří kůži na černém trhu), musí počítat s tvrdými tresty. Tygr je plaché zvíře a člověku a lidským obydlím se zdaleka vyhýbá, ovšem neplatí to vždy. Z roku 1997 je znám případ osamělého tygra-zabijáka, který se stal nebezpečným i pro lidi.
Kniha s prostým názvem Tygr je vylíčením tehdejších událostí z pera amerického spisovatele Johna Vaillanta. V zahraničí se jí dostalo nadšených ohlasů a jsem přesvědčen, že nejinak tomu bude i u nás. Má vyjít koncem března v nakladatelství Triton.

(vlajka Přímořského kraje)

KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (11)

Intuice mi říká, že by to mohlo být dobré...

Tak tato knížka je naprostou „sázkou na nejistotu“ – vůbec nevím, co od ní čekat. A vlastně ani nemohu, neboť Rašeliniště je literárním debutem jisté Susanne Janssonové ze Švédska. Z anotace příliš moudrý nejsem, takže mně nezbývá nic jiného, než spolehnout se na pověst brněnského Hostu, který by přece žádný thrillerový brak nevydal, no ne? To by mne ale samo o sobě nejspíš nepřesvědčilo...
Takže – tím hlavním důvodem, který převážil na pomyslných miskách vah, je název knihy, přesněji řečeno prostředí, v němž se má odehrávat děj. Na rašeliniště mám slabost od doby, kdy jsem četl Psa baskervillského, který byl tak výborný do značné míry proto, že jej Sir Arthur Conan Doyle situoval do nevlídného a tajemného prostředí podmáčených vřesovišť a nevyzpytatelných slatí (v knize nazývaných „blata“), kde jeden chybný krok může být zároveň posledním. Možná, že něco z atmosféry Psa baskervillského pocítíme i v Rašeliništi...

KNIHY, NA KTERÉ SE TĚŠÍM (10)

Všechno, co Mika Waltari napsal, stojí za přečtení!

Tato kniha bude určitě literární událostí, a to hned z několika důvodů:
1. Všechno, co jsem dosud od tohoto spisovatele četl, bylo vynikající (pokud ne přímo geniální).
2. Knihu přeložila Markéta Hejkalová, patrně naše nejlepší znalkyně Waltariho díla a skvělá překladatelka z finštiny.
3. Vlak osamělého muže pochází z roku 1929, tedy doby, kdy autor stál na počátku své spisovatelské dráhy a bude jistě zajímavé seznámit se s jeho literárními „prvními krůčky“.
Neobyčejná sugestivnost Waltariho knih má podle mne svůj původ v jeho hloubavé mysli a tvůrčí odpovědnosti vůči čtenáři i psanému slovu jako takovému. Finský autor se skrze hlubokou analýzu existenciální tragiky pozemského údělu propracovává k pochopení smyslu a vyvrcholení lidského života v transcendentní sféře bytí. Napětí mezi přítomným „teď a tady“ a budoucím „potom a tam“ je v tvorbě tohoto světově proslulého génia takřka všudypřítomné a čtenář si s úžasem a mnohdy i s hrůzou uvědomuje, že konzumní „každodennost“ bez přesahu do věčnosti je nejen absurdní, ale i děsivá.
Kniha Vlak osamělého muže by měla v nejbližší době vyjít v nakladatelství Hejkal.