Třeba se mýlím. Vlastně - musím se mýlit, ne? Vždyť jinak by se mýlila celá věda lékařská! Psychologie, traumatologie, neurologie, dyslexiologie... No, ta poslední "gie" asi ještě samostatným oborem není, ale kdo ví - třeba se jím vbrzku stane!
Připadá mi to opravdu divné. Dyslektici, dysgrafici, diskaři... no, to poslední asi ne, ale - není jich i tak nějak moc? Je vůbec možné, aby skoro každé dítě mělo nějakou dysfunkci? Autisté, asketisté... to druhé asi ne, ovšem - kdo se v tom ještě může vyznat, když prý i anorexie má původ v autismu?!
Za mých mladých let žádná taková školou povinná dítka nebyla. Tedy - abych se vyjádřil přesně - do školy jsme povinně chodili, ale dyslektici, disproporcionalisté nebo automobilisté se mezi námi nevyskytovali. A pokud snad ano, dokázali své postižení (nebo spíš zvýhodnění?) tak dobře maskovat, že se nijak enviromentalisticky neprojevovali.
Dnes je hodně dětských psychologů. Důvodem je prý to, že mezi dětmi je mnoho kleptomatistů a levorukých oportunistů, které je nutno integrovat do většinové populace. Napadá mě ale taková tak trochu kacířská myšlenka - co když je to přesně naopak? Co když jsou všechny ty diagnózy prostě jen účelově vymyšleny, aby to množství dětských psychologů mělo práci? Samozřejmě, je to jen hypotéza, ale není na tom šprochu trochu pravdy? Vždyť jsme se dostali do situace, kdy se to mezi dětmi jen hemží nejrůznějšími diskvalifikacemi a disharmonizacemi. A právě toto se mi zdá dis... diskutabilní. Žádné diskuse se ale nevedou, prostě se bere za bernou minci, že co dítě, to nějaký ismus nebo záškoláctví.
Jak už jsem řekl, za mého dětství tomu bylo jinak. Všichni jsme byli považováni za vcelku normální, menší odchylky (myslím tím ve známkách na vysvědčení) se tolerovaly a pokud někdy vybočily z normálu, otcova rákoska to celkem rychle srovnala do latě. Byla to zkrátka jiná doba, kdy jak rodiče, tak učitelé věděli, že "každé dítě je hloupé jinak".
Dnešní stav vědy dospěl do bodu, kdy je tento základní pedagogický axiom sice potvrzen, ale nesmí se o tom mluvit. Politická korektnost si žádá jiný slovník, takový, v němž se lajdáctví, lenost, nechuť k učení a podobné věci "odstraní" tím, že se přejmenují. Je dítě rozmazlený jedináček? Ne, je distanční gnozeologik! No řekněte sami - kdo by si nepřál mít doma takového génia!
Připadá mi to opravdu divné. Dyslektici, dysgrafici, diskaři... no, to poslední asi ne, ale - není jich i tak nějak moc? Je vůbec možné, aby skoro každé dítě mělo nějakou dysfunkci? Autisté, asketisté... to druhé asi ne, ovšem - kdo se v tom ještě může vyznat, když prý i anorexie má původ v autismu?!
Za mých mladých let žádná taková školou povinná dítka nebyla. Tedy - abych se vyjádřil přesně - do školy jsme povinně chodili, ale dyslektici, disproporcionalisté nebo automobilisté se mezi námi nevyskytovali. A pokud snad ano, dokázali své postižení (nebo spíš zvýhodnění?) tak dobře maskovat, že se nijak enviromentalisticky neprojevovali.
Dnes je hodně dětských psychologů. Důvodem je prý to, že mezi dětmi je mnoho kleptomatistů a levorukých oportunistů, které je nutno integrovat do většinové populace. Napadá mě ale taková tak trochu kacířská myšlenka - co když je to přesně naopak? Co když jsou všechny ty diagnózy prostě jen účelově vymyšleny, aby to množství dětských psychologů mělo práci? Samozřejmě, je to jen hypotéza, ale není na tom šprochu trochu pravdy? Vždyť jsme se dostali do situace, kdy se to mezi dětmi jen hemží nejrůznějšími diskvalifikacemi a disharmonizacemi. A právě toto se mi zdá dis... diskutabilní. Žádné diskuse se ale nevedou, prostě se bere za bernou minci, že co dítě, to nějaký ismus nebo záškoláctví.
Jak už jsem řekl, za mého dětství tomu bylo jinak. Všichni jsme byli považováni za vcelku normální, menší odchylky (myslím tím ve známkách na vysvědčení) se tolerovaly a pokud někdy vybočily z normálu, otcova rákoska to celkem rychle srovnala do latě. Byla to zkrátka jiná doba, kdy jak rodiče, tak učitelé věděli, že "každé dítě je hloupé jinak".
Dnešní stav vědy dospěl do bodu, kdy je tento základní pedagogický axiom sice potvrzen, ale nesmí se o tom mluvit. Politická korektnost si žádá jiný slovník, takový, v němž se lajdáctví, lenost, nechuť k učení a podobné věci "odstraní" tím, že se přejmenují. Je dítě rozmazlený jedináček? Ne, je distanční gnozeologik! No řekněte sami - kdo by si nepřál mít doma takového génia!
Žádné komentáře:
Okomentovat