„Eufemismus je ztlumené vyjádření trapné nebo nepříjemné skutečnosti, popř. nahrazení výrazu drsného nebo budícího nepříjemné představy výrazem mírnějším, jemnějším.“ Tolik slovník cizích slov.
Už ze samotné definice vyplývá, že eufemismy používá především státní moc v totalitních režimech, kde snaha o „přikrášlování“ nepříjemných faktů je z pochopitelných důvodů největší. Tak např. nacistický systém v Německu v letech 1933 – 45 by bez masívního používání eufemismů prakticky nemohl existovat. Své zločiny by totiž mohl jen stěží páchat bez intenzívního ohlupování lidí, bez všudypřítomně propagandy a zastírání pravého stavu věcí pomocí „stokrát opakovaných lží, které se nakonec stávají pravdou“ – tedy bez eufemismů. A tak se o vyvražďování Židů mluvilo jako o tzv. „konečném řešení židovské otázky“, věznění odpůrců režimu bez soudu bylo „ochrannou vazbou“ a když ke konci války německá vojska prchala před Rudou armádou, hovořila hitlerovská propaganda o „zkracování linie fronty“.
Stejně tak tomu bylo i v socialistickém Československu. Okupace země v r. 1968 se nazývala „internacionální pomocí“, při zdražování potravin šlo o „úpravu cen“ apod.
Zdálo by se, že v tzv. svobodné a demokratické společnosti už eufemismy nebudou mít místo, protože zde není žádný důvod „lakovat věci narůžovo“. Pravdou je však pravý opak! Eufemismy se to kolem nás jen hemží, počínaje sdělovacími prostředky přes „oficiální“ stanoviska k nejrůznějším událostem až po způsob vyjadřování všelijakých sociálních inženýrů.
Uveďme alespoň některé „demokratické“ eufemismy:
- umělé přerušení těhotenství (zabíjení nenarozených dětí)
- pozitivní diskriminace (zvýhodňování určitých skupin obyvatelstva, resp. znevýhodňování jiných)
- alternativní životní styl – (sexuální deviace)
- lobování (krádeže peněz z tzv. veřejných zakázek)
- nepřizpůsobiví občané (vandalové a kriminální živly, rekrutující se z tzv. „menšin“) atd.
Mohli bychom samozřejmě pokračovat dál a dál – „multikulturní výchova“, „daň z přidané hodnoty“, „adaptační kurzy“… To všechno jsou eufemismy, které ovšem častým používáním „zlidověly“ natolik, že už v nich nic „eufemistického“ nevidíme.
Když v roce 1983 byl nad ostrovem Sachalin sestřelen dopravní letoun, přičemž zahynulo téměř 300 lidí, psalo se v našich novinách, že sovětská stíhačka letadlo nesestřelila, ale pouze „ukončila jeho let“. Tenkrát to (odhlédneme-li od tragiky celé události) bylo vnímáno jako výborný vtip. Je ovšem možné, že eufemismy, které se stanou součástí našeho slovníku ve více či méně vzdálené budoucnosti, nám tak vtipné nepřijdou. Jestliže např. bude uzákoněna eutanázie, jistě se o ní nebude mluvit jako o zabíjení starých a nemocných, ale určitě se použije „vhodnější“ (tj. eufemistická) definice, např. „eliminace neproduktivních společensko-sociálních elementů“. A to – alespoň mně – moc vtipně nezní…
Už ze samotné definice vyplývá, že eufemismy používá především státní moc v totalitních režimech, kde snaha o „přikrášlování“ nepříjemných faktů je z pochopitelných důvodů největší. Tak např. nacistický systém v Německu v letech 1933 – 45 by bez masívního používání eufemismů prakticky nemohl existovat. Své zločiny by totiž mohl jen stěží páchat bez intenzívního ohlupování lidí, bez všudypřítomně propagandy a zastírání pravého stavu věcí pomocí „stokrát opakovaných lží, které se nakonec stávají pravdou“ – tedy bez eufemismů. A tak se o vyvražďování Židů mluvilo jako o tzv. „konečném řešení židovské otázky“, věznění odpůrců režimu bez soudu bylo „ochrannou vazbou“ a když ke konci války německá vojska prchala před Rudou armádou, hovořila hitlerovská propaganda o „zkracování linie fronty“.
Stejně tak tomu bylo i v socialistickém Československu. Okupace země v r. 1968 se nazývala „internacionální pomocí“, při zdražování potravin šlo o „úpravu cen“ apod.
Zdálo by se, že v tzv. svobodné a demokratické společnosti už eufemismy nebudou mít místo, protože zde není žádný důvod „lakovat věci narůžovo“. Pravdou je však pravý opak! Eufemismy se to kolem nás jen hemží, počínaje sdělovacími prostředky přes „oficiální“ stanoviska k nejrůznějším událostem až po způsob vyjadřování všelijakých sociálních inženýrů.
Uveďme alespoň některé „demokratické“ eufemismy:
- umělé přerušení těhotenství (zabíjení nenarozených dětí)
- pozitivní diskriminace (zvýhodňování určitých skupin obyvatelstva, resp. znevýhodňování jiných)
- alternativní životní styl – (sexuální deviace)
- lobování (krádeže peněz z tzv. veřejných zakázek)
- nepřizpůsobiví občané (vandalové a kriminální živly, rekrutující se z tzv. „menšin“) atd.
Mohli bychom samozřejmě pokračovat dál a dál – „multikulturní výchova“, „daň z přidané hodnoty“, „adaptační kurzy“… To všechno jsou eufemismy, které ovšem častým používáním „zlidověly“ natolik, že už v nich nic „eufemistického“ nevidíme.
Když v roce 1983 byl nad ostrovem Sachalin sestřelen dopravní letoun, přičemž zahynulo téměř 300 lidí, psalo se v našich novinách, že sovětská stíhačka letadlo nesestřelila, ale pouze „ukončila jeho let“. Tenkrát to (odhlédneme-li od tragiky celé události) bylo vnímáno jako výborný vtip. Je ovšem možné, že eufemismy, které se stanou součástí našeho slovníku ve více či méně vzdálené budoucnosti, nám tak vtipné nepřijdou. Jestliže např. bude uzákoněna eutanázie, jistě se o ní nebude mluvit jako o zabíjení starých a nemocných, ale určitě se použije „vhodnější“ (tj. eufemistická) definice, např. „eliminace neproduktivních společensko-sociálních elementů“. A to – alespoň mně – moc vtipně nezní…
Žádné komentáře:
Okomentovat