čtvrtek 1. září 2016

ČLOVĚK A DAVOVOST

Člověk je (jak říká klasická definice) tvor společenský. Má tedy potřebu vyhledávat jiné lidi, vytvářet spolky, společenství, společenstva, ba i spolča... no, je toho hodně, co může člověk spolu s ostatními (kteří jsou pochopitelně také společenští tvorové) spolupromýšlet a někdy i spolupáchat. Ano - společně se dá spolupracovat třeba i na nějaké společné lumpárně. V takovém případě je ovšem jasné, že (aby to nevypadalo protispolečensky) si tento spolek spolupachatelů říká nějak společensky únosně, s ohledem na celou společnost, která si nesmí myslet, že se něco chystá, např. zespolečenštění ostatních spolků nebo společná spolupráce mezi spolky spolupachatelů za nějakým společným spolčením. Ano, až tak daleko to může dojít (a nejen může, ale i dochází), že společenstva spolupachatelů se spolčují! A tady už si musíme dávat moc velký pozor, protože spolčování nebo dokonce spolčení může někdy nabýt až politických a tedy jasně protispolečenských rysů. Chovat se za takové situace nespolečensky, tj. dělat, že se nás to netýká a nevytvářet obranná protispolečenství se spolusmýšlejícími, kteří spolu s námi cítí potřebu společné společenské spoluobrany - to by se nám mohlo pěkně škaredě vymstít! Když se totiž ty spolky spolupachatelů spolčí, mohou spolu vytvořit jeden společný Spolek a dokonce mu společně vymyslet nějaký společensky antispolečenský název - třeba KDU-LSD, HIV-ANO nebo i POL-TOP...


Žádné komentáře:

Okomentovat