středa 29. dubna 2020

ROBERT ŠLACHTA, JOSEF KLÍMA: TŘICET LET POD PŘÍSAHOU























Absolutní bestseller – nekompromisní sonda do společensko-politické žumpy odhaluje rozklad státu, ovládaného mafií!    

Okamžikem, kdy si dvě tehdy nejsilnější politické strany (ODS a ČSSD) prostřednictvím opoziční smlouvy rozdělily své sféry vlivu prakticky ve všech oblastech státní správy, začala éra organizované, metodicky propracované a systematicky prováděné korupce, která uvrhla zemi do totálního morálního marasmu. Protagonisté tehdejších událostí se sice snažili nové mocenské poměry různým způsobem ospravedlňovat (např. tvrzením, že jde o chvályhodný posun od „divokých devadesátých let“ k „normálnímu“ kapitalismu), účelovost těchto tvrzení však bila do očí. Jistě, gangsterské metody z prvních let privatizace se staly minulostí, těžko ovšem lze za pozitivum označit vstup organizovaného zločinu do politiky a mafianizaci fakticky celého státního aparátu.
Rádoby „zásadní hodnotové střety“ politiků ODS a ČSSD na televizní obrazovce a jejich „nesmiřitelné“ hádky v Parlamentu nebyly pochopitelně ničím jiným než divadlem pro voliče, kteří měli nadále věřit, že u nás máme „pravici“ a „levici“ a tedy alternativy, z nichž si mohou u uren vybrat. To, že jsou pouze bezcennými pěšáky ve špinavé hře, si lidé uvědomovali jen pozvolna, protože establishmentem vytvořený a přísně udržovaný status quo zabraňoval proniknutí „nepříjemných“ informací na veřejnost. V jak otráveném politicko-společenském klimatu žije se tak národ dozvídal víceméně náhodou díky aférám, které již nebylo možné ututlat, což byl třeba případ pražského „lobbisty“ Janouška, který se opil a srazil na přechodu ženu a z jehož telefonátů vysvítalo, že je „loutkovodičem“ mnoha politiků včetně pražského primátora!
Vraťme se ale ke knize Třicet let pod přísahou, která je fascinující výpovědí bývalého elitního policisty o poměrech, které panovaly v mocenských strukturách státu v časech, kdy šéfoval Úřadu pro odhalování organizovaného zločinu. Robert Šlachta se sice v rozhovoru s Josefem Klímou vrací až k samotným začátkům své policejní kariéry, hlavním tématem knihy jsou však logicky léta 2008 – 2016, během nichž rozkrýval korupční a klientelistické sítě a postupně zjišťoval, že bojuje s chobotnicí, jejíž chapadla sahají až do nejvyšších politických pater. Jeho svědectví se čte jako mrazivý thriller, který je navíc o to hrůznější, že není (jak jsme u tohoto žánru zvyklí) výplodem autorovy fantazie, nýbrž literaturou faktu par excellence. Mnohé z postav, které před námi na stránkách knihy defilují, se posléze v sebezáchovném pudu „rozptýlily“ po méně viditelných pozicích všelijakých „konzultantů“ na úřadech či aktivistů politických neziskovek, ve své většině však působí v politice dodnes, díky mainstreamovým médiím si užívají pověsti ctihodných „zástupců lidu“ a rádi mluví o morálce a lidských právech...
Čtenář se z knihy vůbec poprvé dozvídá o tom, jakým způsobem  mafiánští bossové ovládli stát a vytvořili uzavřené klientelistické prostředí, do něhož měli přístup pouze pečlivě prověření, tj. zkorumpovatelní jedinci (kterých však bylo nakonec tolik, že ti neúplatní se ocitli v menšině). Šedé eminence v pozadí si platily tzv. lobbisty, kteří upláceli ministry a poslance a ti následně přijímali zákony takříkajíc „na míru“ svým chlebodárcům. Tak tomu bylo od časů zákona o peněžních ústavech, který umožňoval založit si banku a tu následně vytunelovat, přes kauzu lehkých topných olejů až po poslední megatunel se vznešeným názvem „obnovitelné zdroje energie“, kdy solární baroni (jejichž identita je přísně utajovaná) zaplevelili celou zemi „elektrárnami“ a ze státního rozpočtu vysávají každý rok desítky miliard korun! 
Je jasné, že aby tohoto stavu naprostého ovládnutí státu dosáhla, musela mít mafie „pod palcem“ i policii, státní zastupitelství a soudy. Z knihy Třicet let pod přísahou se dozvídáme, že tomu tak skutečně bylo a doslova nám běhá mráz po zádech, když čteme jména vysoce postavených osob, které měli dohlížet na dodržování zákona a místo toho se spolčili se zločinci! Ještě horší pak je, že mnozí z těchto poslušných sluhů mafiánských bossů jsou na svých místech dosud a nadále plní jejich zadání – případ Aleny Vitáskové, která odmítla být po vůli solárníkům a byla za to potrestána osmiletým vězením, hovoří za vše...
Policisté, kteří berou své povolání jako poslání a nedají se vlákat do osidel korupce a bratříčkování se s politiky, bývají nepohodlní. Tak se i Robert Šlachta dostal do svérázného „střetu zájmů“, když odmítl hrát podle not, připravených prodejnými existencemi a byl pod záminkou „reorganizace policejních sborů“ odejit. Je obdivuhodné, že z něj v knize Třicet let pod přísahou nemluví uražená ješitnost či něco podobného, ale soustřeďuje se jen a pouze na fakta. Ta jsou však takového rázu, že z jeho knihy dělají superbestseller!

Knihu si lze za výhodnou cenu objednat zde: 

https://www.dobre-knihy.cz/slachta-tricet-let-pod-prisahou-463867.html     

neděle 26. dubna 2020

POETICKÉ KOMENTÁŘE (216)




















M y s l e l ,  ž e   j e   m i s t r   s v ě t a

t e n h l e   m a s k o t   t o p k y

t e ď   s e   s k r ý v á   j a k o   s k e t a

a   m á   z   R u s ů   b o b k y !

středa 22. dubna 2020

POETICKÉ KOMENTÁŘE (215)























O c h r a n k u   m á  –  p r ý   s e   b o j í

a   m á   š p a t n é   s p a n í

r á d   b y c h   v ě d ě l ,  c o   t o   s t o j í

p e n ě z   z   n a š i c h   d a n í !

pondělí 20. dubna 2020

ХАЙКУ (60)


К а р а н т и н
 

в   г л а з а х   п о п у г а я   в   к л е т к е
 

в и ж у   з л о р а д с т в о

čtvrtek 16. dubna 2020

FRANTIŠEK R. KRAUS: POVÍDKY ZE SVRABOVÉ ČTVRTI























„Neznámý“ autor se nejspíše stane hodně známým!

Na začátku této recenze bych chtěl jejím čtenářům poradit následující – ze všeho nejdříve si otevřte knihu na straně 285, kde je stručný, ale velmi poutavý životopis jejího autora. František Robert Kraus je totiž jméno, které nám dnes už bohužel nic neříká a je tedy dobře se s touto neprávem zapomenutou osobností naší literatury seznámit ještě předtím, než se s ní vydáme do Svrabové čtvrti! A na konci této fascinující výpravy mi určitě dáte za pravdu, že stála za to a že z ní máte podobně velkolepý dojem, jaký nyní, po přečtení poslední povídky, zakouším já. Zmizelý svět židovské Prahy (jak zní podtitul knihy), o němž jsem toho za svůj život četl tolik, až jsem se domníval, že už přede mnou neskrývá žádná tajemství, začal v Krausově podání před mým duševním zrakem náhle defilovat v neznámých, takříkajíc „neobnošených“ kulisách židovské čtvrti s jejími zapadlými náměstíčky,  uzounkými uličkami, temnými zákoutími a stinnými plácky, v nichž se to vedle „spořádaných“ občanů hemží i všelijakými panoptikálními postavičkami, přičemž životy jedněch i druhých zničilo kruté dvacáté století...
Praha – kolik je jen s tímto jménem spojeno obdivných a láskyplných adjektiv a přívlastků! A ten nepopsatelně krásný a magický genius loci, který má jako by vetkán přímo do svých základů – stověžatá Matka měst si podmaní srdce každého a připoutá ho k sobě navždy. „Prag lässt nicht los... Dies Mütterchen hat Krallen“ – Franz Kafka měl naprostou pravdu, Praha je skutečně maminka, která má drápky a nikoho nepustí... 
Původně jsem se domníval, že o zaniklém světě židovské Prahy nás mohou objektivně informovat pouze historické studie a literatura faktu. Povídky Františka Krause jsou ovšem specifické tím, že se přísně drží pražských dobových reálií a daleko tak překračují hranice pouhé „zábavné“ literatury. To si každý citlivější čtenář okamžitě uvědomí a právě tato skvěle navozená atmosféra symbiózy skutečna a fantazie či – chcete-li – „fyziky“ a „metafyziky“ dělá z četby tak podmanivou záležitost. Jistě, ty povídky jsou zdánlivě prosté a nekomplikovaně přímočaré – neřekl však už klasik, že „krása spočívá v jednoduchosti“?
Knihou Povídky ze Svrabové čtvrti pokračuje Nakladalství Cattacan v chvályhodném záměru dodávat na náš knižní trh exkluzivní „kousky“, určené pro literární labužníky. Jestli jsem dobře pochopil sdělení v úvodu, chystá se postupné vydání celého autorova díla, což je mimořádně potěšitelné. Třeba už proto, že František Robert Kraus prošel za války nacistickými koncentračními tábory včetně Osvětimi a vůbec jako první z přeživších o tom napsal vzpomínkovou knihu!
Závěrem chci poděkovat ředitelce nakladatelství za poskytnutí recenzního výtisku. Milá Stáňo, díky!

Knihu si lze za výhodnou cenu objednat zde:

https://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/525179-povidky-ze-svrabove-ctvrti-zmizely-svet-zidovske-prahy.html  

pondělí 13. dubna 2020

HRANICE S NĚMECKEM BUDOU PODLE MNE ZAVŘENÉ 5 – 7 LET





... a to je ještě hodně optimistická předpověď!

Když pan Prymula před časem řekl, že hranice budou zavřené dva roky, stal se okamžitě národním vyvrhelem, který šíří poplašné zprávy a děsí lidi. Nakonec se od svého „neuváženého“ prohlášení distancoval s tím, že to tak nemyslel a že se moc a moc omlouvá. Když se ovšem dívám na situaci v jedné sousední zemi, pak docházím k závěru, že to „prymulovské“ proroctví bylo ve skutečnosti ještě příliš optimistické. Domnívám se totiž, že naše hranice s Německem budeme moct otevřít až za nějakých pět až sedm let, a to navíc pouze v případě, že se tam zbaví Merkelové a začnou konečně proti koronaviru přijímat účinná opatření.
Zatím je to tak, že už samotné nošení roušek je u našich západních sousedů politicky a ideologicky natolik ožehavou otázkou, že si s ní nikdo nechce pálit prsty a raději se pořád dokola diskutuje o úplných hloupostech, než aby se vydalo jasné stanovisko, závazné pro celou populaci. Strach z reakce místních muslimů na případné hygienické předpisy nabyl takových rozměrů, že se namísto pandemie začaly v mainstreamových médiích vymýšlet pseudoproblémy, kolem kterých se tam nyní všechno točí. Na stránkách německých novin se tak jako hlavní téma současnosti probírá otázka letní dovolené – pojedeme letos k moři do Španělska už v létě, nebo až na podzim? Velkou módou se rovněž stalo spojovat koronavirus s pravicovými extrémisty (levicoví a islámští radikálové nevadí!), kteří se prý snaží využít situace k vyvolávání občanských nepokojů. Dnes jsem dokonce v Süddeutsche Zeitung četl úvahu jakéhosi študovaného blba na téma, jaké zvíře vyvolá tu příští pandemii – dnes to jsou netopýři a zítra to prý mohou být divoká prasata a proto pozor na ně!
Politickou korektností zblblí Němci se zkrátka chovají jako smyslů zbavení a dělají jednu pitomost za druhou. Za pár dní u nich navíc začíná ramadán a to bude teprve tóčo! Už dnes stačí, aby z minaretu zakrákal muezin a už se tam sbíhají stovky muslimů (samozřejmě bez roušek) a davy domorodců – taky bez roušek, zato s mobily, protože tu slávu si musí natočit. Merkelová předpovídá, že se nakazí 70 % Němců a v tomto má zřejmě pravdu...
Asi proto volala Babišovi, aby povolil tzv. pendlování českých zdravotníků do rajchu, protože se tam nemá kdo starat o důchodce. Andrej vyměkl a následky i tohoto relativně malého „promoření“ na sebe nenechaly dlouho čekat – na Domažlicku je nejvíc nakažených z celé republiky!
Hranice by se tudíž měly otevřít až tehdy, kdy to pro české občany bude bezpečné. V případě Rakouska, Polska a Slovenska to nemusí trvat nijak dlouho – rok, dva? Němce bychom si měli držet od těla mnohem déle...  

sobota 11. dubna 2020

POETICKÉ KOMENTÁŘE (214)





























B o j í š   s e ,  ž e   s k o n č í š   v   l o c h u ?

N ě c o   d ě l e j ,  č a s   j e   k r á t k ý . . .

P o r a d í m   t i  –  v r a ť   t u   s o c h u

c o   n e j d ř í v e   z a s e   z p á t k y !

úterý 7. dubna 2020

JO NESBO: NŮŽ























Poslední „holeovka“ je podle mého názoru zároveň nejlepší!

Harry Hole má za sebou hvězdnou policejní kariéru – říká se o něm dokonce, že nikdo neposlal za mříže víc vrahů než právě on! Žít pouze z dřívějších úspěchů a zásluh se však nedá, zvláště pak v situaci, kdy slavná minulost je zastíněna smutnou, ba žalostnou přítomností. Nechoďme ale kolem horké kaše a nalejme si čistého vína – Harry je notorický alkoholik! Můžeme ho samozřejmě politovat a třeba se jej i pokusit omlouvat, na druhou stranu ale musíme chápat, že rozhodnutí jeho nadřízených je správné – policistu, který pije jak duha, je nutné postavit mimo službu. A aby toho nebylo málo, s Harrym se setkáváme přesně v okamžiku, kdy k problémům v práci přibyla ještě strašlivá osobní tragédie...
Jo Nesbo v knize Nůž vystavěl komplikovaný příběh, v němž se detektivní tématika prolíná se sondami do norských společensko-politických reálií a čtenář tak má možnost zamýšlet se nejen nad problematikou kriminality a jejího potírání, ale i nad hodnotovou a mravní krizí dnešního Západu, v níž svět zločinu nachází živnou půdu pro svůj nekontrolovatelný růst. Aby se mohl pořádně psychologicky „rozmáchnout“, neváhá autor zaveslovat do dosti netradičních vod  – mnozí z protagonistů knihy mají za sebou vojenskou misi v Afghánistánu a na jejich pozdějším osudu je skvěle demonstrován zničující dopad krutých válečných prožitků na lidskou psychiku. Posttraumatický stresový syndrom je diagnóza, která postihuje většinu „navrátilců“, přičemž její projevy mohou být velice rozdílné a někdy i značně kuriózní...
Hlavní dějové linie jsou dvě. V Oslu řádí psychopat, který přepadává a znásilňuje ženy, Harry Hole však brzy zaměří pozornost na jiný, pro něj mnohem bolestivější případ. Alkoholové opojení, v němž se takřka permanentně nachází, mu sice brání naplno rozvinout své někdejší detektivní schopnosti a navíc pátrá na vlastní pěst (jak už bylo zmíněno, Harry má „zaracha“), takže postupuje hlemýždím tempem. Naštěstí si uvědomuje, že jeho největším nepřítelem je Jim Beam – pití má u něj za následek výpadky paměti, přitom však je zřejmé, že pokud si vzpomene na to, co dělal a kde byl před pár dny, všechno se rázem vyřeší. Záblesky jasnozřivého poznání však nepřicházejí na povel...

Celá recenze zde:

https://www.knihcentrum.cz/recenze-nuz-2    

pátek 3. dubna 2020

„ZLÁ“ ČÍNA?!

























V nouzi poznáš přítele!

Nevím, jestli toto přísloví znají i v Číně, rozhodně se však podle něj chovají. Fotografie byla pořízena při vykládce zdravotnického materiálu na letišti Ostrava Mošnov – na balíky s respirátory nalepují Číňané povzbudivé vzkazy pro nás, své přátele v České republice. Je to krásné a dojemné...
Většina normálních Čechů, Moravanů a Slezanů je za tuto pomoc v těžkých časech vděčná. Najdou se však některé podivné a vlastně i politováníhodné existence, které to vidí jinak. Takový Štětina má za to, že jde o jasný důkaz hybridní války, stejně smýšlí i Kalousek. A obskurní postavičky pražské kavárny by tu fotku raději neměli vidět – mohla by je vztekem klepnout pepka!
„V nouzi poradí ti každý přítel, ale málokterý dá ti roušek pytel!“ To jsem parafrázoval Karla Havlíčka Borovského. Ochranných roušek a respirátorů nám ti „zlí“ Číňané posílají letadla, zatímco šéfka EU frau von Lejno na nás se.. (a hodně z vysoka). Ale jinak to s námi určitě myslí dobře, vždyť natočila nádherné instruktážní video, jak si máme správně umývat ruce. A když si u toho navíc budeme bručet hymnu EU, pak se koronavirus zaručeně lekne a uteče...

https://www.youtube.com/watch?v=bdlTCbH3J5M