čtvrtek 14. prosince 2023

ADAM CHROUST: RICHARD KONKOLSKI – BÝT PRVNÍ





Kniha, která nadchne všechny  mladé i staré, muže i ženy...


O nakladatelství Jota je známo, že se ve svých vydavatelských aktivitách zaměřuje mimo jiné i na příběhy nadšenců a dobrodruhů, kteří nějakým významným způsobem posunuli hranice lidských možností v souboji s přírodními živly. Za zmínku určitě stojí kniha Od slackline k tiché radosti, v níž se můžeme seznámit s poměrně novou sportovní disciplínou a žasnout nad úchvatnými fotografiemi, na nichž se Anna Hanuš Kuchařová prochází na uzounké pásce, napnuté v závratné výšce mezi dvěma skalisky. Velkou pozornost v Jotě věnují také fenoménům horolezectví a mořeplavectví. Stále si s oblibou pročítám a prohlížím knihy Navždy první, Ztraceni na Everestu, Kukuczka, Na vlnách a vůbec nejraději Příběhy mořeplavců. Tam je jeden z medailonů věnován životní cestě (spíše tedy plavbě!) Richarda Konkolského, jehož jméno jsem měl od dětských let spojeno s nedozírnými dálkami a exotickými končinami. Říkal jsem si, jak by bylo skvělé, kdyby někdy vyšel Konkolského podrobný životopis, neboť moje povědomí o tomto našem světoznámém krajanovi mělo značné mezery. A ejhle! Mé přání se vyplnilo dřív, než jsem se odvážil doufat světlo světa před několika dny spatřila kniha (nevím, jestli je to to správné označení, protože ten objemný kolos váží skoro dvě a půl kila!) s názvem Být první. Asi tušíte, o kom je v ní řeč. A také, kdo ji vydal...

Vzpomínky Richarda Konkolského zpracoval do knižní podoby Adam Chroust, autor mnoha cenami ověnčeného bestselleru Miloslav Stingl Biografie cestovatelské legendy. Mladý historik, pověstný svou pečlivostí a svědomitostí, podal vynikající výkon i tentokrát a výsledkem jeho tříletého úsilí je impozantní publikace, překračující hranice literatury a zasahující v mnoha směrech do oblasti umění. Kromě fascinujícího textu a nádherných fotografií je kniha plná zajímavých dobových dokumentů, ať již jde o novinové výstřižky, informující o mořeplavcových úspěších, pohlednice, které posílal rodině, rozličné úřední listiny (např. ocenění od prezidenta Reagana) atd.

Když se Konkolski ohlíží za svým životem, určitě má být na co hrdý (přiložená obrovská mapa se zakreslenými trasami plaveb ukazuje, že kromě Severního ledového pokořil náš hrdina všechny světové oceány!). Z množství vážných, nebezpečných i humorných příhod, kterých zažil bezpočet, bych tu uvedl alespoň tu, kdy se ocitl v Kapském městě a neměl peníze na nutnou a nákladnou opravu své Niké. Vyřešil to tím, že se nechal zaměstnat na stavbě rodinného domu a díky své inteligenci i manuální zručnosti si potřebnou částku vydělal. V Jihoafrické republice tenkrát vládl apartheid a popis toho, co to konkrétně znamenalo v běžném životě, je stěží uvěřitelný...

Než se vydal na cesty, Richard Konkolski se pokaždé s mimořádnou důkladností připravil na situace, s nimiž se na světových mořích mohl setkat. Jeho heslem bylo neponechat nikdy nic náhodě. Je samozřejmé, že sebepečlivější příprava nemohla zaručit bezpečný návrat, neboť oceán je nevyzpytatelný a dokáže překvapit i nejzkušenějšího plavce. Když jsem četl o tom, co se mu jednou stalo u mysu Dobré naděje, kdy na rozbouřeném moři a v potápějící se lodi 30 hodin bojoval o život, běhal mi mráz po zádech...

V pasáži, věnované emigraci, Richard Konkolski podrobně popisuje důvody, které jej k ní vedly. Opustit svou zemi nikdy nechtěl a k osudovému rozhodnutí byl fakticky donucen komunistickými funkcionáři, znemožňujícími mu účast na prestižních soutěžích. Dramatické okolnosti útěku připomínají psychothriller a i když čtenář pochopitelně ví, že všechno dobře dopadne, napětí si užije dost a dost. Bohužel, i po roce 1989 si s ním úřední šiml nejednou krutě zažertoval...

Obdiv pociťujeme i k paní Miroslavě, která při svém muži neochvějně stála v dobrém i zlém a přes značné obavy, které z toho kroku měla, rozhodla se následovat jej do nejisté budoucnosti vyhnanců. Budování nového domova v USA bylo nesmírně náročné a oba (a brzy všichni tři, tedy i syn Richard) si museli sáhnout takříkajíc na dno svých sil, čímž je myšlena mnoholetá tvrdá fyzická práce, ba dřina od rána do večera. Možná, že právě tato část knihy mne oslovila nejvíce...

Co říci závěrem. Vím, že se u nás každoročně uděluje celá řada literárních cen a že rozhodování nebývá jednoduché. Tentokrát to ale podle mého názoru nijak složité nebude. V končícím roce 2023 totiž sotva najdeme knihu, která by byla krásnější, čtivější a troufám si říct i dojímavější než životopis Richarda Konkolského Být první!

P. S.: Dnes je 12. prosince, právě jsem dopsal recenzi a za okamžik ji uveřejním na Databázi knih. Domnívám se, že je tedy dost času na to, aby se jedinečný příběh našeho obdivuhodného mořeplavce mohl objevit jako hodnotný dárek pod vánočním stromkem...

pátek 8. září 2023

FRANTIŠEK R. KRAUS: SEDMÝ ZÁVOJ


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Souborné dílo Františka R. Krause pokračuje třetím svazkem!

Občas se stane, že se z hlubin historie vynoří jméno (a dílo) spisovatele, o jehož existenci neměla do té doby čtenářská obec sebemenší tušení a který byl znám toliko úzkému okruhu zasvěcených odborníků. Několikrát jsem již takovéto znovuzrození zapomenutého literáta zažil a pokaždé jsem to měl spojeno se dvěma pocity. Jednak s radostí, že se mohu seznámit s tvorbou nového autora a zároveň s jakousi zvláštní úzkostí vždy mi totiž napadlo, jak málo stačilo, aby publikace, kterou mám doma v knihovně na čestném místě, nespatřila světlo světa a jaká by to byla škoda!

To, co jsem právě napsal, se do značné míry hodí i na Františka R. Krause. Kdyby nakladatelství Cattacan nepojalo úmysl vydat jeho sebrané spisy, možná by tento fascinující spisovatel žil jen ve vzpomínkách svých rodinných příslušníků a po čase by se za ním zavřela voda. Přišli bychom tak o nádherné vzpomínky na židovskou Prahu (Povídky ze Svrabové čtvrti) a rovněž tak o jedno z nejpůsobivějších svědectví o hrůzách holokaustu (A přiveď zpět naše roztroušené...) Nedá mi to, abych se v této souvislosti nezmínil o velké poctě, jíž se mi dostalo poté, co jsem na tuto knihu napsal  a uveřejnil recenzi:

Milý pane Hofírku, chtěl jsem Vám moc a moc poděkovat za Vaši výtečnou recenzi na nedávno vydanou knížku Františka R. Krause A přiveď zpět naše roztroušené… Myslím, že pro dědečka by to byla obrovská satisfakce. A je to i pro mne a mého otce... Se srdečným pozdravem David Kraus, vnuk F. R. Krause.

Když se po měsících či dokonce rocích strašlivého utrpení konečně dočkali vytoužené svobody, mnozí vězni koncentračních táborů po prvotní euforii zjišťovali, že návrat do tzv. normálního života nebude vůbec snadný. Týkalo se to především těch, kteří přežili Osvětim. Přízrak přeplněných dobytčáků, selekcí na příjezdové rampě a plynových komor se vryl do jejich myslí a zbavit se jej nebylo možné. Ještě větší trýzeň pak působily neustále se vynořující otázky typu: Jak se vůbec mohlo stát, že zrovna já jsem unikl ze spárů vrahů a komu nebo čemu mám za svou záchranu děkovat? A jestliže statisíce a miliony mých bližních zahynuly v plynu a shořely v krematoriích, neproviňuji se vůči jejich památce, když pokračuji v životě?

Odpověď na tyto existenciální, ba metafyzické otázky se hledaly nesmírně těžce a někteří je nikdy nenašli... Naštěstí bylo i nemálo těch, kdo svá válečná traumata dokázali překonat a jejichž resumé znělo: Můj návrat z Osvětimi musí mít nějaký vyšší smysl a jaký jiný by to mohl být, než předat svědectví o tom, co jsem zažil a přežil? Vždyť kdo by věřil, že se děla taková nepředstavitelná zvěrstva, kdyby o nich nepodal zprávu ten, kdo je viděl na vlastní oči?

Touto cestou se vydal i František R. Kraus. Dá-li se to tak říct, pro roli korunního svědka nacistických zločinů měl ty nejlepší předpoklady – jednak si prošel osvětimským peklem a navíc disponoval pozoruhodným literárním nadáním. To mu umožnilo zaznamenat své vzpomínky na krutou dobu vražedného běsnění nejen faktografickou (již zmíněná kniha A přiveď zpět naše roztroušené...), ale i beletristickou formou, což je případ souboru jedenácti povídek s názvem Sedmý závoj. Všechny jsou tématicky spojené s obludným fenoménem, kterému jeho tvůrci dali eufemistický název konečné řešení židovské otázky“. Ať už jsou krátké (ta s názvem Babička Meisterlesová má pouhé čtyři stránky) či dlouhé (Děvče ze Sudet je svým rozsahem spíše novelou), každá z nich nás okamžitě přesvědčuje o tom, že jejich autor se k nim doslova protrpěl. Syrový naturalismus se v nich snoubí s dojemným popisem mravní velikostí prostých lidí, jejichž neokázalé hrdinství nám vhání slzy do očí. Takto může psát pouze člověk, který nemá potřebu si vymýšlet, jak to dělají dnešní grafomani, parazitující na osvětimské tragédii a produkující ubohý kýčovitý brak, znesvěcující odkaz těch, kdo tu přišli o život... Ne, František R. Kraus tam skutečně byl a můžeme mu tudíž věřit na slovo!

Sedmý závoj je v pořadí třetí knihou z edice, věnované literárnímu dědictví Františka R. Krause. Sluší se dodat, že je opatřena rozsáhlým poznámkovým aparátem, přičemž za zmínku určitě stojí i působivé surrealistické kresby Ivana Bukovského. Je evidentní, že nakladatelství Cattacan přistupuje k celému projektu s úctou a pokorou, všechny dosud vydané svazky jsou i po knihařského zpracování neobyčejně krásné, jedná se takřka o bibliofilní záležitosti. Jsem šťastný, že je mám ve své knihovně!