Politováníhodné události okolo sochy maršála Koněva mají naštěstí i jeden vysoce pozitivní efekt – pražská kavárna se opět odkopala a ukázala národu, jaké pořádky by ráda zavedla v celém státě, kdyby se dostala k moci jako v hlavním městě. Nejde pochopitelně o záležitost jednoho aktivistického starosty – ten by se své protipomníkové eskapády sotva odvážil, kdyby v zádech necítil politické krytí. A opravdu – hysterie v mainstreamových médiích pod taktovkou České televize vypukla naplno, z úst prominentních sluníčkářů slyšíme, že za všechno může Zeman, který se paktuje s Putinem, mluví se o ruských agentech, co u nás vedou hybridní válku a jak to už je v našem Absurdistánu zvykem, jsou vandalové, kteří pomník zneuctili, málem oslavováni jako národní hrdinové, zatímco o člověka, který sundal z Koněva obludnou plachtu, se zajímá policie...
Propast mezi Prahou a zbytkem republiky se před námi zase jednou rozevřela v celé své nahotě. Těžko si totiž představit (abych použil příměr ze svého města), že by třeba někdo v Brně postříkal sochu maršála Malinovského a zastupitelé následně rozhodli, že ji raději odstraní, protože zmíněný vojevůdce velel vojskům, tvořeným trestanci ze sovětských věznic. „Maliňák“ prostě je a zůstane dominantním brněnským náměstím, protože na Moravě stojí zdravý selský rozum nad politikou.
V Praze jsou v tomto směru očividně dál. K homosexualismu, multikulturalismu a genderovému šílenství se – jak ukazuje kauza Koněvova pomníku – začínají přidávat další „pokrokové“ ideologie. Třeba antisemitismus (ozvou se židovské organizace, když je dehonestován osvoboditel Osvětimi?), neonacismus a primitivní antiruský šovinismus.