„Historie válek nezná podnik, který by byl co do šíře koncepce, velikosti měřítka a mistrovství provedení srovnatelný s tímto.“ (Josif Vissarionovič Stalin)
O žádné jiné bitvě 2. světové války patrně nebylo napsáno tolik knih jako o operaci Overlord, jak znělo krycí označení pro vylodění spojeneckých vojsk v Normandii. Několik z nich mám ve své knihovně a často a rád se k nim vracím, neboť hrdinství vojáků v bojích na francouzských plážích je nejen obdivuhodné, ale i dojemné. Ti muži velmi dobře věděli, že na druhé straně Lamanšského průlivu mnozí z nich zahynou, přesto však neváhali splnit svou povinnost a obětovat se pro záchranu světa před hitlerovským fašismem. Určitou představu o tom, jak to v prvních okamžicích po vylodění vypadalo, si sice můžeme udělat např. na základě úvodních pasáží filmu Zachraňte vojína Ryana, ovšem skutečnost byla určitě ještě mnohem horší.
Jestliže jsem se před chvílí zmínil, že o této válečné události jsem toho již přečetl hodně a mám tedy v tomto ohledu docela obstojné znalosti, nabízí se otázka, proč jsem si (a navíc v situaci, kdy jsem nepředpokládal, že bych se mohl dozvědět ještě něco nového) napsal do nakladatelství Jota o recenzní výtisk knihy Den D 6. 6. 1944. Odpověď je prostá – její autor Stephen E. Ambrose mne před časem fascinoval bestsellerem s názvem Bratrstvo neohrožených, v němž se prezentoval jako skvělý historik a navíc spisovatel s mistrným literárním stylem. Takže jsem byl zvědavý, zda podobně čtivé a napínavé to bude i tentokrát. A s potěšením mohu konstatovat, že moje očekávání byla nejen naplněna, ale v mnoha směrech i překonána!
Je třeba říct, že samotný Den D měl svůj význam především v tom, že byl takříkajíc časovým předělem mezi „před“ a „po“. Představoval totiž na jedné straně konec nesmírně náročných příprav, které operaci Overlord předcházely a současně začátek otevření druhé fronty na evropském kontinentu. Jednalo se o první akci tohoto druhu v dějinách válek a podnik natolik riskantní, že jeho úspěch rozhodně nebyl a z povahy věci ani nemohl být zaručen. Útok z moře na mohutná německá opevnění se nemusel zdařit a s tímto katastrofickým scénářem bylo bohužel nutné počítat. Plán vylodění navíc komplikovaly dva determinující a neovlivnitelné faktory (počasí a čas), které jako by se proti invazním jednotkám záměrně spikly. 6. červen 1944 byl jedním z posledních termínů pro zahájení operace, takže vrchní velitel spojeneckých vojsk Dwight Eisenhower vydal rozkaz k útoku navzdory nepříznivým meteorologickým prognózám...
Je evidentní, že dříve, než se pustil do psaní své knihy, vykonal Stephen E. Ambrose obrovskou badatelskou práci. Výsledkem je nejen monumentální publikace o 650 stranách, ale také (a především) její skvěle promyšlená faktografická a chronologická posloupnost. Řečeno jinak – americký historik se nezaměřuje pouze na čtenářsky atraktivní pasáže (boje na plážích, vzpomínky přeživších), ale patřičnou pozornost věnuje i zdánlivě méně významným, ve skutečnosti však zcela zásadním záležitostem, především tedy přípravným fázím operace. Kromě toho se velice dobře orientuje v tehdejších složitých a svým způsobem atypických mezinárodně politických poměrech, jimiž mám na mysli předevšm ambivalentní postoj sovětského diktátora Stalina k USA a z něho rezultující nedůvěru mezi státy protihitlerovské koalice.
Při čtení knihy jsem si stále znovu uvědomoval, že vstup Spojených států do války znamenal definitivní konec Hitlerovým snům o světovládě, neboť obrovskámu ekonomickému potenciálu Ameriky nebylo fašistické Německu schopno vzdorovat. Před časem jsem četl knihu Richarda Rhodese Zrození atomové bomby a když jsem si dal věci do širších souvislostí, uvědomil jsem si, že největší vyloďovací operace v dějinách probíhala současně s gigantickým a logisticky a finančně nesmírně náročným projektem vývoje jaderné zbraně. Když k tomu připočteme boje v Pacifiku a v Itálii, pak USA fakticky vedly válku na čtyřech frontách současně...
Kniha Den D 6. 6. 1944 rozšířila mé povědomí o operaci Overlord o velké množství pro mne dosud neznámých informací. Kdybych je zde měl všechny vypočítat, určitě by to přesáhlo plánovanou délku recenze, takže jsem se rozhodl pohovořit alespoň o několika z nich v naději, že tím poskytnu případným zájemcům o tuto publikaci dostatečnou představu o její výjimečnosti.
Stephen E. Ambrose se např. velmi detailně rozepisuje o výběru nejvhodnějšho místa pro invazi. Dozvídáme se, že to bylo rozhodování neobyčejně komplikované, protože se vbrzku ukázalo, že ani jedna ze zamýšlených variant nesplňuje požadovaná kritéria. Nakonec bylo nutné zvolit takříkajíc nejlepší ze všech špatných řešení. To znamenalo mimo jiné prozkoumat zvolenou oblast za účelem zjištění, zda se pod písčitým povrchem nenacházejí rašeliniště, jež by znemožnila pohyb tanků a další těžké techniky. Toho bylo možné dosáhnout pouze analýzou průzkumných geologických vrtů, což zase předpokládalo podniknout tajnou misi na francouzské pláže, která se dala provést pouze o silvestrovské noci, když německé stráže oslavovaly příchod Nového roku... Velká pozornost je věnována i dezinformační kampani, mající za cíl zmást protivníka a přesvědčit ho, že k vylodění dojde v Calaiské úžině. To se skutečné podařilo, což významně přispělo ke zdaru operace.
V knize mne rovněž zaujala psychologicky brilantní analýza morálního stavu spojeneckých armád. Je veřejným tajemstvím, že vzájemné vztahy mezi anglickými a americkými vojáky nebyly zdaleka idylické, spíše naopak. Poté, co na britské ostrovy začaly připlouvat obrovské masy mužů z druhé strany Atlantiku, propukaly mezi oběma tábory stále vyhrocenější třenice. Stephen E. Ambrose o těchto excesech mluví naprosto otevřeně a klade si řadu znepokojivých, ovšem zcela logických otázek. Qdpovědi na ně hledá u prostých vojáků i vysoce postavených důstojníků, většinou ale marně – málokdo je ochotný o tak zahanbujících záležitostech hovořit. Zahájení operace Overlord naštěstí učinilo vyhroceným anglo-americkým vztahům přítrž, když v boji proti společnému protivníkovi bylo nutné spojit síly a zapomenout na dřívější nepřátelství.
Velké pozitivum knihy vidím i v tom, že je v ní vzdán hold řadě dnes již polozapomenutých hrdinů. Jedním z nich byl Andrew Higgins, který navrhl, zkonstruoval a posléze ve svých továrnách sériově vyráběl vyloďovací čluny. Generál Eisenhower se na jeho adresu vyjádřil, že to byl především on, kdo měl hlavní podíl na úspěšném průběhu invaze. Higgins byl svým způsobem podivín, zároveň však vizionář, předběhnuvší svou dobu. S jeho jménem je spojena celá řada úsměvných historek, s nimiž nás autor ochotně seznamuje.
Kniha Den D 6. 6. 1944 mne přesvědčila o tom, že operace Overlord není uzavřenou kapitolou dějin. Dodnes je možné pátrat po jejích dosud neznámých bílých místech a jak dokazuje Stephen E, Ambrose, docházet při tom k novým a pozoruhodným objevům. Mám za to, že nakladatelství Jota si za svůj vydavatelský počin určitě zaslouží veliké poděkování od všech milovníků literatury faktu!
