Úchvatná kniha – nejodlehlejší místo na Zemi v jedinečných fotografiích a strhujícím textu!
Literární událost – o té se mluví tehdy, když je vydána nějaká výjimečná, nadčasová či s velkým čtenářským zájmem očekávaná kniha. Domnívám se, že všechny právě vyjmenované atributy do puntíku splňuje cestopis s názvem Na vlnách, v němž nás jeho autor zve na fascinující výpravu do jednoho z nejodlehlejších, nejtajemnějších, nejnebezpečnějších a nejmelancholičtějších míst naší planety. A protože své dobrodružné vyprávění doplňuje fotografiemi, nad jejichž krásou se tají dech, pak slova o literární události nejsou žádným marketingovým trikem, nýbrž prostým konstatováním faktu, že na pulty našich knihkupectví právě přichází něco mimořádného. Ale začnu „od Adama“...
Jsou lidé, kterým k životu nestačí to, s čím jsou obvykle spokojeni ostatní a neustále se obírají plány, jak vybřednout z každodenní rutiny a pravidelně se opakujících stereotypů. Třeba takový Václav Šilha. Majitel firmy, finančně vcelku „nadstandardně“ zajištěný chlap středního věku, žijící ve spokojeném manželství – co mu asi tak ještě může chybět? Dnes se pro to používá jedno módní slovo – adrenalin! Václav sní o výpravě do nějaké co možná nejzapadlejší končiny na zeměkouli, kam se není možno dostat se žádnou cestovní kanceláří a kde si příroda uchovala svou panenskost a civilizací nedotčenou krásu. Samozřejmě nás hned napadne logická otázka, zda takové místo vůbec někde existuje. Podobně nejspíš uvažoval i náš dobrodruh, neboť když vylučovací metodou postupně vyřadil všechny nabízející se destinace, zbyla mu nakonec jedna jediná...
Drakeův průliv odděluje Ohňovou zemi (mys Horn) od Antarktidy a Tichý oceán od Atlantského. Je to oblast, která byla a je dodnes postrachem námořníků – kříží se tu podmořské proudy, vichřice zdvíhají obrovské vlny a kdo může, zdaleka se tomuto Bohem zapomenutému koutu vyhne. Podobně se to má i s ostrovy a ostrůvky, které zde jako zuby obrovského draka vystupují z moře a pro svou opuštěnost a naprostou bezútěšnost zůstávají neobydlené. Tímto jsme se tedy krátkou oklikou dostali k vytouženému cíli výpravy Václava Šilhy...
Než se do knihy Na vlnách začteme (a zadíváme), dobře uděláme, když se podíváme do mapy (a vůbec nejlepší je mít po ruce glóbus). Názorně se tak ukáže, že se bez přehánění jedná o „výlety na konec světa“ (to množné číslo je tam záměrně, protože se uskutečnily celkem tři!). Do dramatického vyprávění jsme vtaženi od samého začátku, kdy se dozvídáme, co všechno předchází tomu, než se může vyplout. Především je tedy třeba „sehnat“ zkušeného a spolehlivého „mořského vlka“ s bytelnou lodí, protože vydat se do Drakeova průlivu takříkajíc na vlastní pěst se rovná sebevraždě. Hodně záleží i na kvalitní posádce a mnoha dalších „maličkostech“. A když je konečně vše připraveno, je možné se vydat na místo „srazu“, které je naštěstí pro našince „za rohem“, totiž na Falklandách! Václav Šilha nás tu vážnou, tu humornou formou informuje o dnešní situaci na tomto Anglii náležejícímu souostroví, o nějž v roce 1982 vedla válku s Argentinou. A potom se již vydáváme do „království tučňáků"...
Nevím totiž, jak jinak nazvat ostrovy Jižní Georgie, na nichž se tísní desetitisíce těchto nádherných ptáků. Jestliže jsme dnes svědky neblahého trendu vymírání mnoha živočišných druhů, pak v případě tučňáků je tomu naopak – jejich obrovské kolonie se stále rozrůstají. Václav Šilha je nadšeným i oceňovaným fotografem a tady se nachází ve svém živlu. Ty nádherné snímky tučňáků, albatrosů, lachtanů a dalších obyvatel zdejších krajů se prostě musí vidět! Vyskytuje se tady též hrůzostrašně vypadající zvíře jménem rypouš sloní – jedna z fotografií této obludy měla obrovský úspěch a otiskly ji renomované časopisy po celém světě!
O knize Na vlnách by se dalo psát ještě dlouho, ale je načase končit. Chtěl bych tento literární skvost doporučit každému, kdo moji recenzi bude číst. Vyprávěním i fotografiemi Václava Šilhy jsem doslova okouzlen a ani trochu nepochybuji, že stejně fantastický zážitek čeká na všechny čtenáře!