EDGAR ALLAN POE: PÁD DOMU USHERŮ a jiné povídky

První díl plánovaného čtyřsvazkového výboru z díla E. A. P. je na světě!

Jedná se zajisté jen o můj subjektivní názor, ale zdá se mi, že Edgar Allan Poe je spisovatelem sice všeobecně známým a obdivovaným, zároveň však i do značné míry nepochopeným a svým způsobem neznámým. Jak je takový paradox možný? Pokusím se podat jedno z možných vysvětlení.

Především je třeba si uvědomit, že tento americký autor se vyznačoval obrovským tvůrčím záběrem a dovedl se „převtělovat“ do nejrůznějších literárních stylů. Pokud se tedy čtenář zajímá o poezii, pak bude mít Poa určitě spojeného se slavným Havranem, milovníkovi hororů se okamžitě vybaví Černý kocour, ti, kteří dávají přednost dobrodružství, si vzpomenou na novelu Příběhy Arthura Gordona Pyma atd. U Poa si zkrátka každý najde „to svoje“, přičemž „to ostatní“ mu často uniká. Mluvím ostatně z vlastní zkušenosti, protože co se mne týká, až donedávna jsem nevěděl, že A. E. P. napsal i obsáhlé filosofické pojednání (Eureka – esej o materiálním a duchovním vesmíru).

Ačkoli tvorba Edgara Allana Poa byla u nás vždy hojně překládána, je bohužel nutné konstatovat, že v tomto směru panovala jistá nepřehlednost a „výběrovost“, takže kompletního Poa v češtině nemáme. Proto je třeba uvítat ambiciózní projekt nakladatelství Fobos, které avizovalo, že hodlá postupně ve čtyřech svazcích vydat dosud zřejmě nejreprezentativnější výbor z literárního odkazu tohoto fenomenálního autora. První díl nedávno vyšel a musím říct, že číst ty úchvatné texty je nejen zážitek, ale přímo požitek (jistě také díky výbornému překladu). 

Poe byl spisovatel, kterému se lidově řečeno dařilo všechno, na co sáhl. Těžko bychom se dnes setkali např. s někým, kdo píše výborné detektivky a je současně skvělým básníkem. Rovněž tak neznám nikoho ze součaných autorů, který by psal historické romány a přitom i sci-fi příběhy. Edgar Allan Poe toto uměl, což je možná jediný případ v dějinách literatury.

Jeho hlavní „parketou“ ovšem byly mysteriózní příběhy, v nichž mrazivá atmosféra přízračného tajemna, nedefinovatelného, ale takřka hmatatelného nebezpečí a děsivých záhrobních vizí udržuje v napětí a strachu již celé generace čtenářů. Jedná se o literární evergreeny, které se nikdy neomrzí a vždy si budou nacházet své příznivce a obdivovatele.

Říká se, že Poa bychom neměli číst před spaním, abychom se nebudili děsem – natolik je spojován se strašidelnem a hrůznem. Ovšem v knize Pád domu Usherů se vyskytují i povídky Dělat lva či Proč ten malý Francouz nosí ruku v pásce, u nichž se člověk od srdce zasměje.

Takže – na pultech našich knihkupectví je k vidění E. A. P. takříkajíc v novém hávu (kniha vyšla v krásném, takřka bibliofilském provedení) a já mám radost, že jsem svou skromnou recenzí mohl přispět k její propagaci.  

JIŘÍ MORAVEC: ZA NEZNÁMÝMI TVORY AMAZONSKÝCH LESŮ

 

Fascinující kniha – Jiří Moravec se s námi dělí o své zážitky z výzkumných expedicí do povodí Amazonky!

Knihy mne provázejí celým životem a dá se říct, že nyní, takříkajíc „na stará kolena“, ještě tím víc. Což má samozřejmě jeden háček – kdybych si měl všechny, které se mi líbí, kupovat, zruinoval bych rodinný rozpočet. Naštěstí existuje možnost tzv. recenzních výtisků. Napíši zkrátka do nějakého nakladatelství a oni mi za její zrecenzování vytouženou knihu pošlou (takhle úplně jednoduché to pochopitelně není, člověk za sebou musí mít určitou „recenzenskou minulost“). Asi nejpozitivnější zkušenost mám v tomto směru s nakladatelstvím Academia. Nedávno mi např. od nich přišla nádherná publikace s názvem Za neznámými tvory amazonských lesů.

Moc jsem si tuto knihu přál, a to hned z několika důvodů. Tak třeba proto, že oblast Amazonie mne vždycky lákala odérem tajemnosti, nepřístupnosti a neprobádanosti. A protože možnost, že se tam vydám, patřila vždy spíše do říše snů, musím (s nadsázkou řečeno) „vzít za vděk“ svědectvími těch, kteří to štěstí měli. Což je i případ Jiřího Moravce, jemuž se podle všeho tento kout světa stal skoro druhým domovem. V úvodu knihy totiž píše, že od roku 1999 se sem každý rok pravidelně vrací (a někdy prý i dvakrát do roka).

Hned na začátku se nám zatají dech nad stěží uvěřitelnou přírodní anomálií. Při soutoku dvou řek je to vždycky tak, že dál pokračuje už jen jedna. Nikdy by nás nenapadlo, že by tomu mohlo být jinak, že by např. poté, co se spojí, obě řeky nesplynuly, ale naopak dál tekly oddělené jedna od druhé. To je přece logický nesmysl! Všude jinde na světě určitě ano, ale v Amazonii je asi možné úplně všechno. Na str. 16 totiž vidíme fotografii místa, nazývaného Encontro Águas, kde tečou dvě řeḱy, odlišné barvou i rychlostí, vedle sebe v jednom korytě!

Nyní trochu odbočím, ale snad to nebude úplně od věci. Jak známo, povodí Amazonky je největším a z hlediska fauny a flóry i „nejpestřejším“ ekosystémem na naší planetě. A když jsem tak listoval touto jedinečnou publikací a prohlížel si úchvatné fotografie doprovázené poutavým textem, v jednu chvíli mne napadlo, že tu máme přímo před očima jasný důkaz Boží existence! Tohle všechno přece nemohlo vzniknout samo o sebe, slepou náhodou, bez přičinění transcendentního Tvůrce... 

Autor knihy Za neznámými tvoru amazonských lesů prý v dětství někde četl, že ničení zdejších přírodních krás pokračuje rychlým tempem a kdo ví, zda za nějakých třicet let tu ještě bude co obdivovat. A rozhodl se, že to musí „stihnout“, tedy dostat se tam dřív, než bude pozdě. Katastrofický scénář se naštěstí nepotvrdil (to ovšem neznamená, že devastace této unikátní oblasti se zastavila) a Jiřímu Moravcovi se po dlouhých letech jeho sen splnil. A to nikoli jen jednou – v úvodu píše, že od roku 1999 se sem pravidelně každý rok vrací (a někdy prý i dvakrát do roka). 

Rozhodně to ale není tak, že by ty cesty byly samoúčelné. Jak už napovídá název jeho knihy, jedná se o výzkumné výpravy – oblast Amazonky totiž stále skrývá mnohá tajemství a Jiří Morávek má na svém kontě celou řadu výjimečných objevů. Díky nakladatelství Academia máme nyní jedinečnou možnost se s nimi seznámit!