sobota 27. března 2021

DOUGLAS R. HOFSTADTER: GÖDEL, ESCHER, BACH

 














Vizionářské veledílo je aktuální i po 40 letech od prvního vydání!

Kniha má dva podnázvy – Existenciální gordická balada a Metaforická fuga o mysli a strojích v duchu Lewise Carrolla. Domnívám se však, že by jich klidně mohla mít třeba i deset – toto monumentální dílo o více jak osmi stech stranách totiž pojednává o tolika nejrůznějších logicko-matematicko-psychologicko-filosofických fenoménech, že jej lze pojímat jako svého druhu jedinečnou encyklopedii. Čtenář s úžasem sleduje nikdy nekončící přímou úměru, která doprovází lidské bádání – čím více toho objevíme, poznáme a vyřešíme, tím větší záhady před námi vzápětí vyvstanou...

Hofstadterovu knihu bych asi nezařadil do kategorie populárně-naučných – na to je podle mého názoru příliš vědecká. Zároveň ale určitě není z těch, které jsou určeny toliko úzkému kruhu zasvěcenců – díky autorovu čtivému a do značné míry i originálnímu literární stylu se do ní s chutí začte i ten, pro koho by pojednávaná témata byla jinak nudná a nesrozumitelná. S trochou nadsázky by se dalo říct, že zde máme co do činění s napínavým psychothrillerem, v němž hlavními „postavami“ jsou mozek a duše, přičemž nejdůležitějším úkolem je přijít na to, co ti dva „spolu mají“. „Pátrání“ je to mimořádně obtížné, rozvětvuje se do mnoha směrů, odboček a slepých uliček, je třeba vyslechnout celou řadu „svědků“ (těmi korunními jsou právě Gödel, Escher a Bach) a přitom není vůbec jisté, zda se podaří „případ“ zdárně vyřešit. Mám za to, že napsat na tak komplikovanou  knihu klasickou recenzi vlastně není možné, takže místo toho raději zmíním několik úvah a postřehů, které mne při četbě napadly.

Je lidská mysl (duše) autonomní entitou, nebo jediné, co existuje, je hmota a příčinu myšlení (a vůbec všech našich duševních pochodů) je tudíž nutné hledat v neurobiologických procesech, odehrávajících se v mozku? Odpověď na tuto otázku původně hledali výlučně filosofové – např. Descartes byl přesvědčen o tom, že člověk sice má duši, která řídí jeho myšlení, ovšem „spolupracuje“ při tom s tzv. mozkovou šišinkou. Tento názor podrobil zdrcující kritice Benedikt Spinoza v předmluvě k 5. dílu své Etiky, kde odmítá možnost jakéhokoli spojení duše (mysli) s tělem. Je přitom zajímavé, že substanciální monismus, který je ústřední tezí Spinozovy filosofie, nejenže u něho není (jak by se dalo předpokládat) totožný s materialismem, ale hmota (rozprostraněnost) je pouze jedním z atributů substance, přičemž stejný status atributu má i myšlení. Důvod, proč to tady uvádím, je ten, že byť se mnozí velcí filosofové minulosti (a teď nemyslím jen Descarta a Spinozu) v této záležitosti lišili v subtilnějších jednotlivostech, v názoru, že myšlení nemůže mít hmotnou příčinu, byli většinou zajedno.

Dnes se touto problematikou namísto filosofů zabývají spíše vědci, konkrétně tedy odborníci na výzkum mozku. Důvod je zřejmý – objevy v této oblasti jsou natolik úžasné, až se mnohým zdá, že není daleko vytoužený okamžik, kdy se konečně  zjistí, jak se v mozku tvoří myšlenky a emoce. Když se vrátím ke knize Gödel, Escher, Bach, pak je evidentní, že tento optimismus sdílí i její autor. Douglas R. Hofstadter je pochopitelně na hony vzdálen vulgárně materialistické koncepci a ĺa' Descartes. Dokonce je přesvědčen o tom, že i kdyby se podařilo „sestrojit“ mozek, který by byl do posledního atomu totožný s lidským, přesto by nemyslel. Stále totiž nevíme, co je oním tajemným spouštěčem, jenž způsobí, že „přeskočí jiskra“ a v neuronovém podhoubí dojde k aktivaci myšlení. Až toto zjistíme, pak prý bude cesta k myslícím počítačům a umělé inteligenci otevřená. Tato teorie se však v konečném důsledku opět zakládá na materialistické tezi (byť v tomto případě hodně zjemnělé), že počátek myšlení přece jen musíme hledat v hlubinách mozku. Co když má ale pravdu Spinoza, který tvrdí, že tam nic takového nenajdeme a ani nalézt nemůžeme? Paradoxní navíc je, že někteří z vědců, pracujících na umělé inteligenci, využívají při svých experimentech některé Spinozovy postuláty (psychofyzický paralelismus, teorii afektů aj.)

Ačkoli byla vydána již v roce 1979, kouzlo knihy GEB za ten dlouhý čas nijak nevyprchalo a kromě toho je stále navýsost aktuální! Doporučuji začít s četbou od konce, přesněji řečeno od str. 761 – v kapitole s názvem Místo doslovu – předmluva ke 20. výročí prvního vydání nás Douglas R. Hofstadter seznamuje s peripetiemi, které předcházely jeho rozhodnutí pustit se do tak náročného podniku a především bilancuje, nakolik se za ona dvě desetiletí jeho smělé futurologické vize naplnily. V této souvislosti mne jako zaníceného šachistu zaujala pasáž o šachových počítačích, které v době, kdy knihu psal, hrály ještě velmi slabě a nic nenasvědčovalo tomu, že by jejich výkonnost měla v nejbližší budoucnosti nějak zásadně akcelerovat. Tento pesimistický názor zastával tenkrát i Hofstadter a symbolicky si za to sype na hlavu popel (již v roce 1997 totiž computer Deep Blue porazil mistra světa Garri Kasparova!) Kdo však mohl něco takového v roce 1979 tušit? Samozřejmě nikdo, stejně tak jako v roce 1997 se nám ani nesnilo o tom, že za dalších deset či patnáct let nastane éra supervýkonných enginů,  ve srovnání s nimiž bude Deep Blue připomínat šachového začátečníka!             

Kniha Gödel, Escher, Bach si plným právem zasluhuje adjektiva typu „přelomová“, „vizionářská“, „prorocká“ apod., kterými bývá označována. Ten, kdo si ji pořídí, by se měl připravit na náročné, současně ale nesmírně obohacující čtení. Douglas R. Hofstadter za ni svého času obdržel Pulitzerovu cenu, ještě více jej však patrně těší ten už více jak čtyřicetiletý neutuchající zájem čtenářů. Je chvályhodné a potěšitelné, že nyní vychází i u nás již ve druhém vydání!          

úterý 23. března 2021

POETICKÉ KOMENTÁŘE (246)

 

















U d ě l a j   j a k   b e z m o z c i

c o   j i m   ř e k n e   d e m e n t

j a s n ý   p r o j e v   n e m o c i

d e l i r i u m   t r e m e n t !

středa 17. března 2021

NEMLČME KE SKANDÁLNÍMU ROZSUDKU!


 

 

 

 

 

 

Dosavadní plíživá totalita nabírá čím dál větší rychlost... 

V posledních letech si v souvislosti s politicko-společenskou situací kladou mnozí otázku, zda u nás pořád ještě máme demokracii (byť značně zdegenerovanou a fakticky skomírající), nebo již žijeme v nové totalitě. Zdá se, že většina společnosti stále ještě věří, že platí první varianta. Liberálně demokraturní moc si totiž dává velký pozor, aby se národ příliš nepoplašil a zavádění diktatury tudíž probíhá nenápadně a obezřetně. Občas se ale přesto najdou aktivističtí nedočkavci, jimž se zdá salámová metoda příliš pomalá a místo tenkého plátku uříznou rovnou půl štangle. A světe div se, ono jim to většinou projde a lidi vůbec nenapadne, že do nebe volající bezpráví, které postihlo jednoho z nich, se vbrzku stane celospolečenskou normou a drakonické tresty mnohaletého věznění za pouhé projevení názoru budou viset nad hlavami všech!

Mluvím teď samozřejmě o skandálním rozsudku, kdy byl jistý občan poslán na šest let za mříže z důvodu tzv. schvalování atentátu. Stalo se tak ve spojitosti s incidentem na Novém Zélandu, kde kdosi zaútočil na mešitu, aby pomstil oběti islámského terorismu. Jsem křesťan a proto podobné jednání neschvaluji. Má je pomsta, já odplatím stojí v Bibli a Bůh jistě po zásluze potrestá muslimské vrahy. 

Zároveň se ale příliš nedivím, když někdo vezme spravedlnost do vlastních rukou, protože nevěří v Boží  ani lidské soudy a už nedovede nečinně přihlížet zločinům, páchaných ve jménu Alláha. Vzpomínám na film Stará puška - jeho hrdina je (řečeno dnešním jazykem) mnohonásobný vrah, terorista a extrémista, přesto však jej divák vnímá jako postavu jednoznačně kladnou. 

Vraťme se ale k jádru věci. V napsání vcelku nevinné poznámky na sociální síti spatřilo bdělé a ostražité oko liberálně-hamáčkovského soudce natolik hrůzný skutek, že považoval za nutné udělat z pana B. Č. ze Znojma exemplární případ a poslat jej do vězení s trestní sazbou, jaká je udělována těžkým zločincům. Jestli toto není projev totalitní zvůle, pak co by jím tedy mělo být?

Hlavní otázka zní ale jinak - necháme si to líbit?    

čtvrtek 11. března 2021

STRAŠÍM, STRAŠÍŠ, STRAŠÍME


 

 

 

 

 

 

 

 

 

aneb kdo se nebojí, není Čech!

Jsem z vesnice, takže začnu trochu po našem. Mnozí z těch, kdo tady mají pole nebo zahradu, si pořizují tzv. strašáka, což je většinou nějaká hůl, opentlená starými kabáty, sukněmi a vůbec vším, co už doma překáží. Nahoru se napíchne opelichaný klobouk, takže ta příšera vypadá trochu jako člověk a nějakou dobu odrazuje ptáky, toužící sklidit úrodu třešní, hroznů, meruněk a jiných plodin.

Všimněte si sousloví nějakou dobu. Ano, ti ptáci nejsou úplní blbci a brzy jim dojde, že tu z nich někdo dělá pitomce. Po pár dnech většinou zjistí, že ten strašák není tak hrozný, jak vypadá, navíc se nehýbá a osmělují se tudíž přilétat blíž a blíž, až se jej přestanou bát úplně a klidně si na něj sedají. Stává se dokonce, že si v klobouku udělají hnízdo. Hospodáři pak nezbývá nic jiného než okoukaného strašáka odnést a postavit tam nového, který ovšem také nevydrží dlouho a celá akce se tak během sezóny může i několikrát opakovat. Ale proč to píšu?

I my tu už víc jak rok máme strašáka, kterého narafičila naše vláda, aby nás měla pěkně pod kontrolou. Jmenuje se Covid-19 a na světě prý neexistuje nic strašnějšího, co by mohlo člověka potkat. A tak se všichni povinně bojíme a děláme, co zrovna ti nahoře nařídí. Může to být sebevětší hloupost, např. nosit respirátory, které ve skutečnosti ničí plíce či nechat si šťourat v nosu, aby se zjistilo, že jsme pozitivní a tudíž hrozně nemocní, i když se cítíme skvěle.

Tu a tam se ale najde někdo, komu po čase přijde divné, že všichni z jeho rodiny i vzdáleného příbuzenstva jsou v pohodě, když podle ČT všude umírá tolik lidí. A protože nikde na ulici nevidí ani mrazáky s mrtvolami, začne se ptát, jestli to covidové strašidlo vůbec existuje. Když se takových přemýšlivců najde víc, hrůza z nemoci a smrti přestane fungovat, což je pro vrchnost tragédie. 

Snad každý si už všiml, jaká je mezi oběma těmi strašáky (polním a covidovým) nápadná shoda. Lidi (stejně jako ti ptáci) po roce vymývání mozků zjistili, že to s covidem nejspíš nebude tak horké a vládu mají za bandu neschopných individuí, z nichž si dělají šprťouchlata. A tak se to strašení musí periodicky obměňovat a hlavně nabývat na intenzitě. Dnes už dávno nezabírají tzv. ilustrační fota z nemocnic, na nichž je jeden a týž pacient snímán z desítek různých úhlů pohledu a text hovoří o přeplněných jipkách. Jeden čas se to zkoušelo takřka hororově, přes nestíhající krematoria, ale to už je také passé. V současnosti je nejnovějším hitem naturalistické líčení srdceryvných scén z úst různých celebrit, které prý prodělaly covid a teď o tom vytrubují do světa: ...lezl jsem po čtyřech a kašlal krev...“, „...utekl jsem hrobníkovi z lopaty...“, „...chytlo mně to plíce a měl jsem hrůzu z toho, že to přeskočí na srdce... 

Říkám si, s čím přijdou ti kašpaři příště. Strašící potenciál je už vyčerpán. Blatný sice před pár dny prohlásil, že tento týden bude nejhorší, dnes tu ale už máme čtvrtek a furt nic. U nás na dědině nikdo neumřel, všichni si žijí, jako by se nechumelilo a o covidu si vyprávějí vtipy...

Ale počkat! Je možné, že to ten Spejbl myslel jinak. Internet je právě teď plný videí z Uherského Hradiště, kde stateční městští strážníci zaklekli na jednoho nenosiče před zraky jeho vyděšeného tříletého dítěte. Takže tím nejnovějším strašákem je podle všeho hrozba fyzických útoků uniformovaných mlátiček na každého, kdo by se odmítl dusit pod respirátorem! Jsem jedním z nich a tak mě zřejmě opravdu čekají pekelné dny, jak vyhrožuje pro změnu Babiš...    

středa 10. března 2021

POETICKÉ KOMENTÁŘE (245)


 

 

 

 

 

 

 

 

  

O l d o ,  t o   s i   ř í k á š   p ř í t e l ?

v č e r a   t v r d i l   j e d e n   d o c e n t

k d o   s i   n e c h á   d ě l a t   v ý t ě r

c h y t n e   c o v i d   n a   s t o   p r o c e n t !

pátek 5. března 2021

POETICKÉ KOMENTÁŘE (244)


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

D ě j i n y   j s o u   s t á l e   ž i v é

„C o   m a t é   v   t ý   t a š k a ?

p r v n ě   j e   t o   t r a g é d i e

p o d r u h é   p a k   f r a š k a   

pondělí 1. března 2021

POETICKÉ KOMENTÁŘE (243)


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


T a h l e   r o u š k a ,  t o   j e   p o k l a d

z á j e m c e   v š a k   n e j s p í š   z k l a m u

n o s i t   j i   s m í   k d o   m á   d o k l a d

ž e   j e   č l e n e m   K u - k l u x - k l a n u !