čtvrtek 30. ledna 2020

LIOU CCH´-SIN: KULOVÝ BLESK























Vynikající kniha – surrealistický a přesto „uvěřitelný“ příběh dělá z Kulového blesku skvělou sci-fi! 

Tato kniha byla napsána ještě před slavnou trilogií Vzpomínka na Zemi, takže by leckoho mohlo napadnout, zda nebyla zamýšlena jako jistý literární pokus, jímž si chtěl mezitím již slavný a obdivovaný čínský spisovatel „otestovat“ své schopnosti a vlohy pro žánr science-fiction. Jinak řečeno – nemusí se zdát být úplně od věci otázka, zda v případě Kulového blesku nejde pouze o jakýsi prvoplánový (a tím pádem i kvalitativně nezávazný) „prototyp“ budoucích „opravdových“ knih. Všechny, kdo by snad takto uvažovali, mohu hned zkraje ujistit, že jejich obavy jsou naprosto liché – po přečtení jeho prvotiny je mi totiž jasné, že Liou Cch´-Sin píše od samého začátku jedním slovem skvěle!
V den svých čtrnáctých narozenin přijde Čchen za tragických okolností o oba rodiče. Jsou zabiti kulovým bleskem, který během bouřky vnikne do místnosti, kde probíhá rodinná oslava a z chlapce se tak v jediném okamžiku stává sirotek, jemuž se na prahu dospělosti zhroutil svět. S bolestnou ztrátou se posléze rozhodne vyrovnat studiem fyzikálních jevů, způsobujících efekt kulového blesku – cítí, že jedině tak se může osvobodit od psychických traumat, spojených s děsivými vzpomínkami. Zbavit onen podivný a v případě milovaných rodičů i smrtící přírodní úkaz jeho tajemství a (když to bude možné) přeměnit jej z destruktivního na užitečný zdroj energie – to bude od nynějška smyslem života mladého muže...

Celá recenze zde:

https://www.knihcentrum.cz/recenze-kulovy-blesk

pondělí 27. ledna 2020

„KOTLEBOVCI JEDÍ MALÉ DĚTI!“























Vůbec bych se nedivil, kdyby se v závěru slovenské předvolební kampaně objevilo takové heslo – tzv. demokratické strany už totiž vystřílely všechnu munici a Lidová strana naše Slovensko má přesto čím dál vyšší preference. A tak jsou najednou v boji proti údajným „fašistům“ povolené všechny prostředky – dokonce i ty jednoznačně fašistické!
Do útoku ve stylu nacistických SA zavelel bývalý prezident Kiska, který přišel s nápadem, že nejúčinnější taktikou proti „hnědému moru“ bude násilné rozehnávání mítinků Kotlebovy strany. Tato hra s rómskou kartou je sice nedemokratická a velmi nebezpečná, o to ale podle všeho jde – snaha vyvolávat pouliční konflikty s nenáviděným protivníkem je zcela evidentní.
Strana Zuzany Čaputové rovněž ztrácí dech. Ukazuje se, že legalizace drog a sexuálních perverzí je program, který dokáže oslovit jen spodinu společnosti a sama prezidentka navíc dala v poslední době jasně na srozuměnou (viz např. pohrdání parlamentem v souvislosti s Istanbulskou smlouvou), že její dřívější řeči o „nadstranickosti“ a „sjednocování společnosti“ byly jen planými sliby na oklamání voličů. Kromě toho už dopředu avizuje, že nehodlá respektovat výsledky voleb, pokud dopadnou „špatně“ a vytvoří svou vlastní „vládu odborníků“ – o jaký typ lidí půjde si není těžké domyslet, uvážíme-li, co za „osobnosti“ si Čaputová přivedla do prezidentského úřadu. Tento scénář se jeví jako nejpravděpodobnější, protože Kotlebova LSNS a Ficův Smer získají podle všeho kolem 40 % hlasů a zbývající malé strany jsou natolik rozhádané a personálně zdiskreditované, že s radostí a úlevou předají moc „spasitelce národa“...
Člověk nemusí být zrovna jasnovidec, aby mu bylo zřejmé, že na Slovensku dnes probíhá možná rozhodující zápas mezi liberálně-demokratickými extrémisty  a křesťansko-vlasteneckými silami. Nezbývá než věřit, že si to tamější voliči uvědomí, nenechají se opít rohlíkem jako v případě líbivé tvářičky paní Zuzany a dají svůj hlas „fašistům“. 

neděle 26. ledna 2020

DAVID ČERNÝ: NOVÁ TAJEMSTVÍ PRAHY























Dobrá zpráva pro milovníky pražských tajemství – David Černý vydal svou druhou knihu!

Skoro to vypadá, jako by ti dva (Petr Rezek a David Černý) spolu soupeřili v originální disciplíně, totiž kdo o „neznámé“ (tak ji prezentuje ten první), resp. „tajemné“ (adjektivum, používané tím druhým) Praze napíše více knih! Zatím je skóre 4 : 2 ve prospěch Petra Rezka, neboť jeho Prahy neznámé už vyšly čtyři díly, zatímco David Černý má na svém kontě dosud „jen“ knihy dvě... Právě řečené byl samozřejmě pouze pokus o vtip. Ať už je tomu ale jakkoliv, pro nás jako čtenáře je nejdůležitější to, že oba pánové nás „zásobují“ tolika a tak fascinujícími informacemi o jejích neznámých a tajemných zákoutích, že naše láska ke krásce na Vltavě se mění takřka v obsesi! Dobře, to možná trochu přeháním, ale daleko od pravdy určitě nejsem...
A na co se tedy můžeme těšit tentokrát? Zde je malý výběr z Nových tajemství Prahy, z kterého – jak doufám – bude zřejmé, o jak skvělou publikaci se jedná:  
Stojí za vyšehradskou bazilikou a nikdo neví, kde se tam vzaly... Ďáblovy kameny! Vůbec se do toho poklidného zátiší nehodí (přesněji řečeno se zde vyjímají jako ona příslovečná „pěst na oku“) a přímo si říkaly o to, aby se kolem nich během staletí vyrojila ta spousta nejrůznějších legend a mýtů! A i když původ oněch tří žulových monster má pochopitelně i svá přirozená vysvětlení, nelze se jen tak zbavit dojmu, zda tu nemáme co do činění s nějakými temnými silami...

Celá recenze zde:

https://www.knihcentrum.cz/recenze-nova-tajemstvi-prahy

úterý 21. ledna 2020

POETICKÉ KOMENTÁŘE (207)






















B ý v a l y   t o   š ť a s t n é   d o b y  

l i d   š e l   z a p í t   n o v é   h r o b y  

s   ú s m ě v e m   p a k   n a   l í c i

t a n č i l o   s e   v   m á r n i c i

čtvrtek 16. ledna 2020

QUO VADIS, SLOVENSKO?


















Nad Tatrou se neblýská na lepší časy...

Zadržení bývalého generálního prokurátora je mnohými politiky na Slovensku oslavováno jako signál, že země se vrací k vládě práva a pořádku. Prezidentka hovoří o „přelomové události“, premiér dokonce o „důkazu, že na Slovensku nejsou žádné nedotknutelné osoby“. Opravdu?
Jestli je to tak, jak tvrdí Pellegrini, proč stále zůstávají ve svých funkcích současný generální prokurátor Čižnár a speciální prokurátor Kováčik? Proč je takové ticho kolem bývalého ministra financí Počiatka a státní tajemnice na ministerstvu spravedlnosti Jankovské? Mimochodem – ani k zatčení Dobroslava Trnky nedošlo bezprostředně poté, co byla zveřejněna nahrávka jeho rozhovoru s Mariánem Kočnerem, ale až za několik týdnů. Skutečně si tedy jsou na Slovensku před zákonem všichni rovni? Není to spíše tak, že házeni přes palubu jsou pouze ti, kteří se zdiskreditovali natolik, že už je není možné žádným způsobem zachránit, zatímco loď pirátů pluje nerušeně dál?
A aby toho nebylo málo, policejní a soudní aktivismus se zcela vymknul kontrole a čím dál víc se zaměřuje nikoli na skutečné zločince, nýbrž na svobodomyslné občany s nekonformními názory, a to až do takové míry, že někteří z nich jsou stíháni vazebně! Případ uvězněných reportérů Mariana Daňa a Rudolfa Vaského je obludným zneužitím represivních složek státu a vrací Slovensko do dob hluboké totality.
Žádný návrat k právnímu státu se tedy u našich východních sousedů nekoná. Dá se dokonce říct, že události posledních dnů a týdnů svědčí o pravém opaku – mafiáni zůstávají u moci a utahují smyčku kolem hrdla národa... 

pondělí 13. ledna 2020

CHYTÁNÍ ZA SLOVÍČKO (2)



































Ahoj, Zuzko,
na světě to už tak chodí, že různí lidé mají různé názory a ve svobodné společnosti by neměli být kvůli nim ostouzeni a šikanováni. Např. Ty máš plné právo nesouhlasit s Petrem Hamplem v otázkách migrace, islámu a eurounijní politiky a v demokratické diskuzi obhajovat své postoje. Zároveň si však myslím, že nemáš žádnou kompetenci k tomu, abys rozhodovala, kde ten který člověk smí, resp. nesmí své myšlenky publikovat. Takové počínání je nejen ubohé a zavrženíhodné, ale především navýsost antidemokratické, pokud ne přímo totalitní.
Jsi mladá a máš před sebou celý život. Nikde není napsáno, že současný Babišův režim, díky němuž jsi to dotáhla až na ředitelku Multikulturního centra Praha, tu bude na věky. Může se stát, že v budoucnu nějaká nová vláda zruší politické neziskovky a třeba bude volat k morální a možná i trestní odpovědnosti ty, kteří dnes kádrují, udávají a zastrašují své spoluobčany s „nesprávnými“ názory. Určitě si nepřeješ, aby se jednou i Tvé jméno objevilo mezi těmi, která budou lidé vyslovovat s opovržením. Podívej se na paní Válkovou – co ta by dnes dala za to, kdyby mohla nějak uniknout před svou urválkovskou minulostí...
Věřím, že si uvědomíš, na jak špatnou cestu ses vydala a včas ji opustíš.    

neděle 12. ledna 2020

POETICKÉ KOMENTÁŘE (206)












N e d i v m e   s e ,  ž e   n á m   v l á d n o u

U r v á l k o v i   p o h r o b c i  –

n e m á m e - l i   h r d o s t   ž á d n o u

p a k   n á m   n e n í   p o m o c i . . .

čtvrtek 9. ledna 2020

S HELENOU VPŘED – ZA LEPŠÍ SVĚT!












Pohádka o soudružce, která neviděla, neslyšela a nevěděla...

Už jsme si bohužel tak nějak zvykli na to, že v současném politicko-společenském marazmu je u nás možné prakticky cokoliv. Víme třeba, že pro to, aby se někdo takříkajíc „dostal ke korýtku“, je nejdůležitějším předpokladem bezpáteřní kariérismus spojený s totální absencí elementární mravnosti i obyčejné lidské slušnosti. Tato naše občanská apatie má pochopitelně za následek to, že vládní garnitura si vůči nám dovoluje čím dál víc a zkouší, co si ještě necháme líbit. A právě do této kategorie podle mne spadá i Babišův návrh na novou ombudsmanku...
Takže ta paní prý nevěděla, neviděla a neslyšela, protože při budování rozvinutého socialistického zákonodárství jí na nic jiného než na uvědomělou práci pro rodnou Stranu nezbýval čas. A pochopitelně ji nikdy ani nenapadlo, že by její dobře míněné paragrafy mohl někdo zneužít proti svobodomyslným lidem. Nejspíše ani netušila, že u nás za socialismu nějací disidenti byli – vždyť jsme se přece měli všichni dobře a žádný důvod k nespokojenosti a protestům nikdo neměl. Úplně jako za protektorátu, kdy jsme si podle ní rovněž žili v klidu a míru a nebýt Gabčíka s Kubišem, nic zlého by se nám nepřihodilo... 
Tragikomický životní příběh té rádoby slušné a distingované dámy sám o sobě není příliš zajímavý, ovšem v jednom ohledu si pozornost přece jen zaslouží. Je totiž signifikantní, že právě po takovémto typu lidí je dnes ze strany státní moci největší poptávka. Možná, že je to logické a zákonité – agenti gestapa a protektorátní udavači také celkem plynule přecházeli do komunistických represivních struktur, a tak se asi nelze divit, že za Babišova režimu vylézají ze svých děr všelijaké podivné existence, o nichž jsme předpokládali, že jim to strach a stud nedovolí. A ejhle – nyní je tu máme znovu, navíc v plné parádě, s liberálně-demokratickým nadšením ve tváři, neomarxistickými frázemi v ústech a s plnou polní eurohujerské propagandy na zádech. 
A hlavně a především s bolševickou odhodlaností prosadit do našeho zákonodárství všechno, co jim přikáže Vůdce – manželství pro gaye, Istanbulskou smlouvu, paragrafy o předsudečné nenávisti, rozvracení Evropské unie, proruském pobuřování, protimigrantském štvaní...

úterý 7. ledna 2020

JOSEF KLIMENT: U OBĚTOVANÉHO PREZIDENTA























Kolaborant, nebo ochránce národa? Paměti jeho tajemníka nám ukazují úplně „jiného“ Háchu!

Historické zhodnocení období tzv. protektorátu Böhmen und Mähren je u nás vcelku jednoznačné a dodnes navazuje na interpretaci, která se ujala bezprostředně po válce a následně za komunistického režimu. Stejně kategorický (rozuměj negativní) je i názor na Dr. Emila Háchu, jehož působení v tehdejší politicko-společenské situaci je prezentováno jako poslušné plnění nacistických direktiv, pokud se na ně nepohlíží přímo jako na zradu českých národních zájmů. Je pravda, že v poslední době byl protektorátní prezident poněkud „vzat na milost“, ovšem na jeho obrazu záporné postavy naší historie se toho příliš nezměnilo. Zásadní trhliny do těchto ustálených dějinných klišé přináší kniha U obětovaného prezidenta, vydaná nedávno nakladatelstvím Academia.
Josef Kliment, Háchův tajemník a člověk, stojící mu v těžkých protektorátních časech nablízku (zúčastnil se mimo jiné i návštěvy u Hitlera v předvečer obsazení zbytku Československa), nám ve svých pamětech dává nahlédnout do duše osudem těžce zkoušeného muže, který se ve svých 66 letech namísto zaslouženého odchodu na odpočinek postavil do čela státu, okupovaného brutálním diktátorem. Ukazuje se, že odsuzování Háchy za kolaboraci s nacisty je naprostým nepochopením jeho obratné lavírovací politiky, zaměřené na zachování alespoň elementárních práv a jistot českého národa v časech, kdy mu reálně hrozila fyzická likvidace.
Hácha nebyl politik a prezidentské ambice nikdy neměl. Na Hrad se dostal víceméně proti své vůli vinou tragických událostí po zradě západních mocností, odstoupení Sudet a odchodu Edvarda Beneše do exilu. Hned v prvních dnech protektorátu se osvědčil jako vynikající stratég, když rozpustil parlament a zabránil tak Němcům, aby jej zneužívali ve své protičeské politice. Mimořádně prozíravým činem bylo i vytvoření Národního souručenství jakožto všenárodní české politické organizace, čímž se zabránilo etablování domácí fašistické strany. Díky chytrému využívání vzájemných animozit mezi špičkami okupační moci se Háchovi dařilo eliminovat plány na zavedení mnohem represivnějšího režimu ze strany K. H. Franka, který jej za to nenáviděl a neustále proti němu intrikoval. Kromě této takříkajíc „velké politiky“ se Emil Hácha angažoval i v té „malé“ – neúnavnými intervencemi u nacistických úřadů pomohl mnoha perzekuovaným osobám a zasadil se i o zmírnění některých hrdelních trestů.
Diplomatická obratnost protektorátního prezidenta pochopitelně narazila na své limity poté, co byl z Hitlerova pohledu benevolentní a pročeský Konstantin von Neurath nahrazen bezohledným Reinhardem Heydrichem a jeho vládou teroru. Ani za těchto dramaticky zhoršených poměrů se však Hácha nestal povolnou loutkou v rukou nového zastupujícího protektora, i když usmiřovací taktika, kterou zvolil, mohla připomínat kolaboraci.
Josef Kliment byl po válce odsouzen na doživotí, v roce 1960 se dostal na svobodu díky amnestii. V knize U obětovaného prezidenta na řadě míst dokládá, jak svévolně a alibisticky si v jeho případě tzv. retribuční soud počínal a i když můžeme možná oprávněně namítnout, že si některé věci upravuje ve svůj prospěch, nelze na druhou stranu nevidět evidentní poválečné nespravedlnosti vůči těm, kdo se za protektorátu snažili uchránit národ od nejhoršího, byť za cenu mnoha kompromisů. Co se týká protektorátního prezidenta Dr. Emila Háchy, jsou paměti jeho tajemníka dle mého názoru velkou výzvou k přehodnocení historické křivdy, která je na něm dodnes páchána.   
     

sobota 4. ledna 2020

POETICKÉ KOMENTÁŘE (205)



































V ě š t í r n a   s e   z a v ř í t   n e d á !        

m ě l   b y c h   p r o   v á s   l e p š í   r a d u

n a p i š t e   t a m :  F i r m a   h l e d á  

n o v o u   m l a d o u   j e ž i b a b u !

středa 1. ledna 2020

POETICKÉ KOMENTÁŘE (204)



































V e l m i   c h y t ř e   t e n h l e   h o š í k  

p o r a d i l   s i   s   ú k o l e m  –

u č i t e l k a   j e   f a k t   p r o f í k

ž e   t o   v z a l a   s   h u m o r e m !