Kdesi jsem četl, že humor je motýl, kterého nikdo nikdy nechytne. A když ho přece jen chytne, tak už to zase není humor… Tento příměr se podle mého názoru dobře hodí i na problematiku feminismu - pokud vím, ještě nikdo nevysvětlil, co to vlastně je a pokud to přece jen vysvětlil, pak se to nedalo pochopit.
Ve všeobecném povědomí se vytvořil náhled, že feminismus je pseudohumanitní ideologie životem zklamaných, protimužsky založených, nevzhledných a militantních mužatek, které si tímto způsobem léčí své komplexy. A opravdu - pokud se blíže seznámíme s názory a postoji čelných představitelek feministických organizací, pak na ně uvedená definice dokonale sedí.
Samotné feministky to ovšem vidí jinak. Namítnou vám třeba, že mnohé z nich jsou docela pěkné a dokonce ani nemají nic proti mužům. To je ovšem zjevná nepravda - nevím jak vy, ale já jsem hezkou feministku ještě nikdy neviděl a dokonce si troufám říci, že toto slovní spojení je klasickým příkladem protimluvu, něco jako geniální blbec. A ke druhé námitce snad jen tolik, že na averzi, ba nenávisti vůči mužům je feministická ideologie primárně založena.
Podle základního feministického axiomu by feministkami měly být všechny ženy bez rozdílu. Protože tomu tak v praxi není, nenávidí feministky kromě mužů rovněž nefeministicky smýšlející příslušnice vlastního pohlaví. Jsou to podle nich zrádkyně, které se přidaly na stranu mužů, popř. nevzdělané, nemoderní a v předsudcích žijící nešťastnice, jimž je třeba pomoci vymanit se z dávno překonaných myšlenkových stereotypů. A vskutku - propagandistická aktivita feministek je svým způsobem obdivuhodná, mluví takřka o všem a do všeho…
Je celkem pochopitelné, že výchozí teze feminismu determinují i názor na taková výsostně ženská poslání, jako jsou mateřství, výchova dětí, role ženy při vytváření stabilní rodiny apod. Podle feministek jsou děti tíživým a společenský vzestup ohrožujícím faktorem, rodina překonaným a ženu omezujícím modelem soužití. Ideálem je tudíž bezdětná, tzv. emancipovaná a seberealizující se žena, cílevědomě budující svou profesní kariéru. Pokud některá feministka přece jen podlehne svodům mateřství, pak jediným možným řešením je pozice svobodné matky s jedním dítětem, samozřejmě co nejdříve odloženým do jeslí a vychovávaným chůvou.
Feministky jsou něco jako novodobé Amazonky, snažící se jít proti přírodě, zdravému rozumu a staletími ověřeným postulátům. Domnívají se, že to, co je staré, je nutně špatné a naopak - moderní je pro ně synonymem pro správné, žádoucí a dokonce nutné. Na pochybných základech podobného zkratkovitého uvažování se však jejich ideologie žalostně hroutí a zůstává jen zapšklost, zášť a nenávist. Smutný konec!
Feministek je naštěstí mezi ženami zanedbatelné procento. Sama příroda to totiž zařídila tak, že naprostá většina žen jsou inteligentní, zdravým rozumem obdařené a k tomu ještě navíc krásné a šarmantní, ba přímo okouzlující andělské bytosti a nemají tudíž žádný důvod být feministkami. Což je (především pro nás muže) zajisté skvělá zpráva…
Ve všeobecném povědomí se vytvořil náhled, že feminismus je pseudohumanitní ideologie životem zklamaných, protimužsky založených, nevzhledných a militantních mužatek, které si tímto způsobem léčí své komplexy. A opravdu - pokud se blíže seznámíme s názory a postoji čelných představitelek feministických organizací, pak na ně uvedená definice dokonale sedí.
Samotné feministky to ovšem vidí jinak. Namítnou vám třeba, že mnohé z nich jsou docela pěkné a dokonce ani nemají nic proti mužům. To je ovšem zjevná nepravda - nevím jak vy, ale já jsem hezkou feministku ještě nikdy neviděl a dokonce si troufám říci, že toto slovní spojení je klasickým příkladem protimluvu, něco jako geniální blbec. A ke druhé námitce snad jen tolik, že na averzi, ba nenávisti vůči mužům je feministická ideologie primárně založena.
Podle základního feministického axiomu by feministkami měly být všechny ženy bez rozdílu. Protože tomu tak v praxi není, nenávidí feministky kromě mužů rovněž nefeministicky smýšlející příslušnice vlastního pohlaví. Jsou to podle nich zrádkyně, které se přidaly na stranu mužů, popř. nevzdělané, nemoderní a v předsudcích žijící nešťastnice, jimž je třeba pomoci vymanit se z dávno překonaných myšlenkových stereotypů. A vskutku - propagandistická aktivita feministek je svým způsobem obdivuhodná, mluví takřka o všem a do všeho…
Je celkem pochopitelné, že výchozí teze feminismu determinují i názor na taková výsostně ženská poslání, jako jsou mateřství, výchova dětí, role ženy při vytváření stabilní rodiny apod. Podle feministek jsou děti tíživým a společenský vzestup ohrožujícím faktorem, rodina překonaným a ženu omezujícím modelem soužití. Ideálem je tudíž bezdětná, tzv. emancipovaná a seberealizující se žena, cílevědomě budující svou profesní kariéru. Pokud některá feministka přece jen podlehne svodům mateřství, pak jediným možným řešením je pozice svobodné matky s jedním dítětem, samozřejmě co nejdříve odloženým do jeslí a vychovávaným chůvou.
Feministky jsou něco jako novodobé Amazonky, snažící se jít proti přírodě, zdravému rozumu a staletími ověřeným postulátům. Domnívají se, že to, co je staré, je nutně špatné a naopak - moderní je pro ně synonymem pro správné, žádoucí a dokonce nutné. Na pochybných základech podobného zkratkovitého uvažování se však jejich ideologie žalostně hroutí a zůstává jen zapšklost, zášť a nenávist. Smutný konec!
Feministek je naštěstí mezi ženami zanedbatelné procento. Sama příroda to totiž zařídila tak, že naprostá většina žen jsou inteligentní, zdravým rozumem obdařené a k tomu ještě navíc krásné a šarmantní, ba přímo okouzlující andělské bytosti a nemají tudíž žádný důvod být feministkami. Což je (především pro nás muže) zajisté skvělá zpráva…
Žádné komentáře:
Okomentovat