Nepřesvědčivý pokus o nalezení pravého „Já“ velkého herce
Gérard Depardieu... Jistě - vynikající herec. Ovšem když si odmyslíme vnější fasádu divadelních či filmových postav, když zmizí líčidlo a převleky a odezní potlesk vyprodaného sálu, kvitující udělení další ceny za ten a ten výkon... kdo před námi zůstane? Jinak řečeno - jaký je Gérard Depardieu v „originále“, jsou všechny ty „zaručeně pravdivé“ historky z jeho života, které plní stránky novin, pravdivé i ve skutečnosti? Nebo je všechno úplně jinak? V každém případě je zřejmé, že s tímto samorostlým Francouzem se táhne pověst bouřliváka, flamendra, sukničkáře, pijana... a pokračovat by se mohlo dál a dál. Někdo jej právě pro tyto vlastnosti miluje, jiní mu je vyčítají, sám herec si tváří v tvář sdělovacím prostředkům rád „přihřívá polívčičku“ svého furiantství, jednou se dělá lepším, než ve skutečnosti je, jindy naopak sám sebe obviňuje a sype si na hlavu popel za všemožná selhání... Lze tedy vůbec za touto clonou mediální mlhy zahlédnout jeho pravou tvář?
Pokusila se o to Elsa Zimmermanová v knize Gérard Depardieu - Svobodný život a nakolik se jí to podařilo, je těžké říct. Můj dojem je ten, že ona clona, skrývající tohoto muže před veřejností, nejenže nebyla odkryta, ale možná byla „díky“ až příliš urputné snaze o odhalení jeho pravé identity ještě více zatemněna. Jistě, jde o solidně napsaný životopis či herecký portrét, otázkou však zůstává, jestli neměl být zvolen jiný postup, jiná literární metoda. Zimmermanová - a to jí budiž přičteno k dobru - nevystavěla knihu na klípcích, pikantnostech a různých Depardieuových aférách a i když tu a tam v tomto směru „uklouzla“, rozhodně v její knize nedominují. Dá se naopak říct, že se pokouší „dobrat pravdy“ o velkém herci nezávisle na tom, co „se povídá“, nýbrž především na faktech. Protože však Depardieu byl prakticky po celý umělecký život v jednom kole, natočil neuvěřitelné množství filmů a hrál i mnohé divadelní role, je těžké mluvit o jeho životě jinak než právě prostřednictvím jeho rolí, vztahů s režiséry, kolegy herci, s místy, kde se natáčelo apod. Jinak to asi ani nejde, ovšem jak to udělat, aby se ze životopisu nestala pouhá herecká filmografie? S tímto problémem dle mého zápasí autorka v průběhu celé knihy, tu více, tu méně úspěšně. Evidentní je, že k psaní přistoupila výborně připravená, „zná“ Depardieua opravdu dobře. Ovšem - a ta otázka je neodbytná - kterého? Zajisté - toho filmového perfektně, ale co hercova opravdová „maska“? Odpověď na tuto druhou otázku by samozřejmě byla klíčem k posouzení knihy, ale nakolik je toto zodpovězení možné, to je otázka další. Je možné, že Zimmermanová dosáhla maxima možného a že „její“ Depardieu je tudíž pro čtenáře ten „nejlepší možný“, ovšem pochyby - alespoň u mne - přetrvávají. Za nejlepší část knihy považuji její závěr, především tedy (paradoxně!) vylíčení smutného osudu hercova syna Guillaumea. Tady je Depardieu jaksi „odsunut“ stranou, aby se vzápětí vrátil zpět jako do značné míry jiný, nový člověk, kterého konfrontace s tragédií jako by poprvé dovedla k poznání, že život není jeden velký, nekončící flám, ale že se nikdo, ani on, nemůže vyhnout odpovědnosti, výčitkám svědomí a pozdní lítosti. Ano, tady nám dává Depardieu - přitom jaksi bezděčně - nahlédnout do svého nitra víc, než jsme v knize zvyklí, což je nutné jako zásluhu připsat i autorce.
Přiznám se, že na knihu nemám jednoznačný názor - jednoznačný ve smyslu kladný či záporný. Psát o rozporuplných postavách je asi hodně těžké a v případě slavného herce tím víc. Autorka evidentně odvedla poctivou a v pozitivním smyslu slova rutinní práci, výsledný dojem ale přesto zůstává dost rozpačitý. Alespoň tedy pro mě.
Pokusila se o to Elsa Zimmermanová v knize Gérard Depardieu - Svobodný život a nakolik se jí to podařilo, je těžké říct. Můj dojem je ten, že ona clona, skrývající tohoto muže před veřejností, nejenže nebyla odkryta, ale možná byla „díky“ až příliš urputné snaze o odhalení jeho pravé identity ještě více zatemněna. Jistě, jde o solidně napsaný životopis či herecký portrét, otázkou však zůstává, jestli neměl být zvolen jiný postup, jiná literární metoda. Zimmermanová - a to jí budiž přičteno k dobru - nevystavěla knihu na klípcích, pikantnostech a různých Depardieuových aférách a i když tu a tam v tomto směru „uklouzla“, rozhodně v její knize nedominují. Dá se naopak říct, že se pokouší „dobrat pravdy“ o velkém herci nezávisle na tom, co „se povídá“, nýbrž především na faktech. Protože však Depardieu byl prakticky po celý umělecký život v jednom kole, natočil neuvěřitelné množství filmů a hrál i mnohé divadelní role, je těžké mluvit o jeho životě jinak než právě prostřednictvím jeho rolí, vztahů s režiséry, kolegy herci, s místy, kde se natáčelo apod. Jinak to asi ani nejde, ovšem jak to udělat, aby se ze životopisu nestala pouhá herecká filmografie? S tímto problémem dle mého zápasí autorka v průběhu celé knihy, tu více, tu méně úspěšně. Evidentní je, že k psaní přistoupila výborně připravená, „zná“ Depardieua opravdu dobře. Ovšem - a ta otázka je neodbytná - kterého? Zajisté - toho filmového perfektně, ale co hercova opravdová „maska“? Odpověď na tuto druhou otázku by samozřejmě byla klíčem k posouzení knihy, ale nakolik je toto zodpovězení možné, to je otázka další. Je možné, že Zimmermanová dosáhla maxima možného a že „její“ Depardieu je tudíž pro čtenáře ten „nejlepší možný“, ovšem pochyby - alespoň u mne - přetrvávají. Za nejlepší část knihy považuji její závěr, především tedy (paradoxně!) vylíčení smutného osudu hercova syna Guillaumea. Tady je Depardieu jaksi „odsunut“ stranou, aby se vzápětí vrátil zpět jako do značné míry jiný, nový člověk, kterého konfrontace s tragédií jako by poprvé dovedla k poznání, že život není jeden velký, nekončící flám, ale že se nikdo, ani on, nemůže vyhnout odpovědnosti, výčitkám svědomí a pozdní lítosti. Ano, tady nám dává Depardieu - přitom jaksi bezděčně - nahlédnout do svého nitra víc, než jsme v knize zvyklí, což je nutné jako zásluhu připsat i autorce.
Přiznám se, že na knihu nemám jednoznačný názor - jednoznačný ve smyslu kladný či záporný. Psát o rozporuplných postavách je asi hodně těžké a v případě slavného herce tím víc. Autorka evidentně odvedla poctivou a v pozitivním smyslu slova rutinní práci, výsledný dojem ale přesto zůstává dost rozpačitý. Alespoň tedy pro mě.
Žádné komentáře:
Okomentovat