ELIZABETH BARRETT-BROWNINGOVÁ

je známa především jako autorka tzv. Portugalských sonetů, které jsou všeobecně považovány za jeden z vrcholů světové milostné poezie. Nebyly určeny čtenářům, básnířka je psala pro svého muže, který se však nakonec rozhodl je uveřejnit, protože - jak se vyjádřil - „nelze skrývat před lidmi nejkrásnější sonety od dob Shakespearových“.
Jeden z těchto sonetů jsem se pokusil přeložit.

Když má duše, nikdy nevěřící
v lásku muže, vidíc v ní jen klam
slyší náhle čísi ústa říci
„Milovaná... jsem rád, že tě mám.“

Co si počít s nečekaným štěstím
- mám se ukrýt jeho pohledům?
„Miluji tě...“ Smím a nebo nesmím
věřit jeho dlaním, jeho rtům?

Když se rozum lásce tolik vzpírá
je tu srdce, jeho cudná víra...
Proč však mluvím takto učeně?

Jenom jedno říct jsem vlastně chtěla:
V pravé lásce, i když řečí těla
jedna s druhou splynou duše dvě...