Nevím, která literární soutěž je u nás ta nejprestižnější, předpokládám ale, že Magnesia Litera. Když se podívám na několik jejích ročníků nazpět, tak si nemohu nevšimnout, že kritéria pro vyznamenáníhodná díla jsou – mírně řečeno – podivná. Jistě – některé knihy byly oceněny plným právem, o tom není sporu. Přesto je naprosto zřejmé, že sice nepsaným, ovšem přísně uplatňovaným pravidlem je, že do užšího výběru se nesmí dostat kniha tzv. extrémistická, tedy taková, která nesplňuje požadavky politické korektnosti, popř. byla napsána někým, kdo si za své názory vysloužil nálepku xenofoba či pravicového radikála. Přitom knih, co by si literární cenu zasloužily mimo jakoukoliv pochybnost, u nás v nedávné minulosti vyšla celá řada. Napsali je však lidé, o jejichž tvorbě se žádný porotce neodváží říct něco pozitivního, natož pak navrhnout nějaký jejich dílo na literární cenu. Spisovatelé jako Petr Hájek, Petr Žantovský aj. jsou prostě nenominovatelní.
Kdyby se to dělo v nějaké diktatuře či nesvobodném státě, dalo by se to ještě pochopit. U nás prý ovšem máme svobodu a demokracii a nikdo „shora“ do udílení literárních cen nezasahuje...
Podívejme se nyní, jak to mají v tomto ohledu v jiné zemi, totiž v Rusku. To je – podle informací, kterými nás zásobují sdělovací prostředky a většina politiků – státem takřka totalitním, v němž vládne pevnou rukou diktátor Putin. O nějaké svobodě projevu či literární tvorby si tam lidé mohou nechat jen zdát, navíc každému, kdo má vůči režimu výhrady, hrozí trestní postih včetně fyzické likvidace. Logicky by se tedy dalo předpokládat, že literární ceny tam dostávají pouze prověření, vládě a prezidentovi plně oddaní a politicky správně orientovaní spisovatelé. Světe div se, ale je tomu přesně naopak!
V tom strašném Rusku je to tak, že knihy jsou tam vyznamenávány jen a pouze na základě jejich literární kvality, přičemž politické či jiné názory autora nikoho nezajímají. Jeden příklad za všechny: V roce 2009 obdržela nejvyšší literární cenu Ruský Booker Jelena Čižovová, která se kromě tohoto úspěchu ještě dvakrát dostala v té samé soutěži do nejužšího výběru. A teď pozor! Když si přečtete její rozhovor, který nedávno u nás poskytla, resp. seznámíte se s jejími náhledy na současné Rusko, pak je evidentní, že již zmíněný Petr Hájek je vlastně umírněným oponentem české vlády. Čižovová mimo jiné podepsala antiputinovskou výzvu s názvem Manifest proti totalitě a svými (u nás by se řeklo extrémistickými, pravicově-radikálními) názory se nijak netají. To tamější státní porotě nijak nebránilo v tom, aby jí udělila nejprestižnější ruské literární ocenění Ruský Booker, přičemž romány Jeleny Čižovové jsou dnes v Rusku vydávány v obrovských nákladech.
A tak mě napadá – kde jsou vlastně spisovatelé (a lidé obecně) svobodnější – v demokratické České republice nebo v totalitním Rusku?
Kdyby se to dělo v nějaké diktatuře či nesvobodném státě, dalo by se to ještě pochopit. U nás prý ovšem máme svobodu a demokracii a nikdo „shora“ do udílení literárních cen nezasahuje...
Podívejme se nyní, jak to mají v tomto ohledu v jiné zemi, totiž v Rusku. To je – podle informací, kterými nás zásobují sdělovací prostředky a většina politiků – státem takřka totalitním, v němž vládne pevnou rukou diktátor Putin. O nějaké svobodě projevu či literární tvorby si tam lidé mohou nechat jen zdát, navíc každému, kdo má vůči režimu výhrady, hrozí trestní postih včetně fyzické likvidace. Logicky by se tedy dalo předpokládat, že literární ceny tam dostávají pouze prověření, vládě a prezidentovi plně oddaní a politicky správně orientovaní spisovatelé. Světe div se, ale je tomu přesně naopak!
V tom strašném Rusku je to tak, že knihy jsou tam vyznamenávány jen a pouze na základě jejich literární kvality, přičemž politické či jiné názory autora nikoho nezajímají. Jeden příklad za všechny: V roce 2009 obdržela nejvyšší literární cenu Ruský Booker Jelena Čižovová, která se kromě tohoto úspěchu ještě dvakrát dostala v té samé soutěži do nejužšího výběru. A teď pozor! Když si přečtete její rozhovor, který nedávno u nás poskytla, resp. seznámíte se s jejími náhledy na současné Rusko, pak je evidentní, že již zmíněný Petr Hájek je vlastně umírněným oponentem české vlády. Čižovová mimo jiné podepsala antiputinovskou výzvu s názvem Manifest proti totalitě a svými (u nás by se řeklo extrémistickými, pravicově-radikálními) názory se nijak netají. To tamější státní porotě nijak nebránilo v tom, aby jí udělila nejprestižnější ruské literární ocenění Ruský Booker, přičemž romány Jeleny Čižovové jsou dnes v Rusku vydávány v obrovských nákladech.
A tak mě napadá – kde jsou vlastně spisovatelé (a lidé obecně) svobodnější – v demokratické České republice nebo v totalitním Rusku?
Žádné komentáře:
Okomentovat