Rakouský básník (1887 – 1914), jehož osobitá tvorba, stojící mimo poetické směry, s neobyčejnou vyhroceností reflektuje bizarnost a krutost života. Traklova poezie dnes zaslouženě prožívá svou renesanci, básníkovi obdivovatelé jsou především fascinováni její metafyzickou mimočasovostí.
CONFITEOR
Ač život kreslí velkolepé malby
pro mne jsou zakryté chladnou, smutnou šedí
vidím jen stíny, škleb zlé, kruté šalby
kdy všechno zrozené hned v tvář smrti hledí.
pro mne jsou zakryté chladnou, smutnou šedí
vidím jen stíny, škleb zlé, kruté šalby
kdy všechno zrozené hned v tvář smrti hledí.
Když z každé věci její maska spadne
zbude jen zoufalství, stud a hořké vzlyky
a truchlohru, v níž nejsou pauzy žádné
na hrobech živí teď hrají s nebožtíky.
Byť se mi hnusí obličej té zrůdy
přec cosi nutí mne, abych počkal chvíli
ty její řeči jsou jen výplod nudy
a strachu z role, k níž ji odsoudili.
Žádné komentáře:
Okomentovat