Zajímavá, byť zcela tendenční kniha Heydrichovy ženy
Když v noci z 3. na 4. červen 1942 zemřel v pražské nemocnici Na Bulovce zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, skončila se životní pouť člověka, který hrál v mocenské struktuře Třetí říše klíčovou roli. Obergruppenführer SS, generál policie, nejvyšší velitel Tajné státní policie a Hlavního říšského bezpečnostního úřadu – to všechno byl Heydrich.
Ve svých rukách zkoncentroval tak obrovskou moc především proto, že nejenom důsledně a důkladně plnil rozkazy z vyšších míst, ale i sám s neobyčejným zápalem zdokonaloval nacistický represívní aparát všude tam, kam byl vyslán. O pochopení pravé podstaty tohoto rozporuplného a do značné míry i záhadného člověka se pokusila již řada jeho životopisců. Je vcelku pochopitelné, že paměti jeho ženy jsou důležitým kamínkem, který skládá mozaiku Heydrichovy osobnosti, jeho životních názorů a postojů.
Můj život s Reinhardem (pod tímto názvem u nás kniha vyšla) ovšem není a asi ani nemůže být prost značné tendenčnosti a svévolného zacházení s fakty. Lina Heydrichová svého muže po celý život milovala a – jak se říká – láska bývá někdy slepá. Milovaný Reinhard je tedy v jejím podání především vzorným manželem a starostlivým otcem, člověkem, který nechává pracovní starosti a problémy za dveřmi a doma je pro něj tím hlavním rodina, žena a děti.
Jestliže tedy samotná jeho žena Heydricha „neprohlédla“, pak to bylo způsobeno právě tím, že tento geniální manipulátor striktně odděloval rodinné záležitosti od pracovních a vždycky se plně soustřeďoval na to, co právě v daný moment dělal. Když hrál na housle, dával do hry všechen svůj um, když se věnoval šermu, bojoval o vítězství s neutuchající vůlí. Stejně tak si hrál s dětmi a – jakkoli to zní paradoxně a hrůzně – se stejnou pečlivostí a smyslem pro detail plánoval vyvražďování Židů či zničení českého odboje. V knize tedy nenajdeme nic, co by nějak hlouběji či komplexněji postihovalo Heydrichovu osobnost, jde víceméně pouze o jakési fragmentární popisy jednotlivých autorčiných prožitků a zkušeností, odehrávajících se na pozadí naivně chápané politické reality.Lina tedy v prvé řadě Reinharda obhajuje, snaží se dokázat, že její muž, tento hodný a milý člověk, by přece nemohl udělat nic špatného. Fakta – např. zápis z konference ve Wannsee či teror, který Heydrich rozpoutal po svém příchodu do Prahy – ukazují pochopitelně něco úplně jiného.
Za této situace se logicky nabízí otázka, zda tato kniha měla být vůbec vydána. Autor doslovu, historik Jaroslav Čvančara, vyslovuje názor, že jakkoli jsou paměti Liny Heydrichové tendenční a jakkoli se snaží ospravedlňovat či dokonce glorifikovat evidentního zločince, jejich vydání svůj význam má. Každá informace ze života tohoto krutého muže je svým způsobem důležitá a pro historii přínosná – už proto, že Heydrich se vždycky snažil být „mužem v pozadí“ a zahlazovat stopy po svých zločinech.
http://www.test-recenze.cz/kniha/lina-heydrich-muj-zivot-s-reinhardem/
Žádné komentáře:
Okomentovat