Pravdivý pohled na homosexualitu
Známý křesťanský autor a bývalý profesor práv na Pepperdine University se zaobírá vznikem a taktikou homosexuálních lobby, které se v posledních desetiletích rozšířily prakticky po celém světě. Dovozuje, že tento mimořádně znepokojivý jev není ničím náhodným, nýbrž byl připraven a je řízen nejrůznějšími politickými skupinami (výslovně jmenuje např. Clintonovu administrativu v USA). Taktika je přitom jednoduchá a vždy shodná: homosexuálům se nejdříve namluví, že jsou „diskriminovanou menšinou“ a jejich následný „boj za lidská práva“ je zneužit k politickým účelům. Takto vzniklé „homosexuální hnutí“ pak již žije svým vlastním životem a politikové ho pouze podle svých momentálních potřeb usměrňují a radikalizují.
Autor si na více místech své knihy všímá pokřivené logiky, pseudoargumentů i vyslovených lží, které jsou používány na podporu a propagaci homosexuálního způsobu života. Například: homosexuální aktivisté se často brání názoru, že mezi homosexuály je značné procento pedofilů - současně ale neustále usilují o snížení věkové hranice pro tzv. „povolený sex“. Často praktikovanou a dlužno dodat i velmi podlou taktikou bývá prohlašování významných a již zemřelých lidí za homosexuály, a to bez jakýchkoli důkazů - přesně podle hesla, že mrtvý se bránit nemůže.
Kde vlastně hledat kořeny homosexuality? F. LaGard Smith odmítá jako nevědeckou ničím nepodloženou, o to častěji však uváděnou hypotézu o tzv. „homosexuálních“ genech a tudíž „vrozenosti“ homosexuality. Její původ naopak spatřuje v chybném citovém vývoji mladého člověka, v neurotické poruše osobnosti. Část homosexuálů se také rekrutuje z mravně rozvrácené a přirozeným sexem přesycené populace, takže jde vlastně o „normální“ jedince, pro něž se ovšem stal sex svého druhu drogou, ženoucí je až k protipřirozenému jednání. Zároveň ale praktikující homosexuálové, byť by své jednání jakkoli omlouvali, cítí ve svém nitru amorálnost takovéhoto způsobu života.
Za velmi cenný přínos knihy považuji rovněž tu její pasáž, v níž se autor vypořádává s dnes často používaným a zavádějícím termínem tzv. „homofóbie“. Říká, že pro každého normálního zdravého člověka je představa homosexuálních praktik spojena s pocity hnusu a štítivosti. Sama příroda, samotná lidská přirozenost je tedy homofóbní, když člověku neomylně ukazuje, co je špatné a zvrácené.
Celá strategie homosexuálních aktivistů je založena na matoucí hře slov, na používání nejrůznějších eufemismů - v tom nacházíme podobnost s aktivisty propotratovými. F. LaGard Smith píše: „Ti, kdo se zastávají interrupcí, musí hovořit čistě abstraktně - o právu na volbu. Kdyby kdokoli viděl skutečný potrat na vlastní oči, musela by pro něj v tom okamžiku skončit veškerá debata." A právě taková je i argumentační taktika gayů – za žádnou cenu nedopustit, aby se veřejnost dozvěděla, na jaké konkrétní věci chtějí mít zákonné právo.
Zdá se, že homosexuální hnutí postupuje nezadržitelně vpřed. Ustupují mu politici stejně tak jako značná část veřejnosti. Vlastně mu vzdoruje už pouze katolická církev a F. LaGard Smith se ptá: „Zaprodá se nakonec i církev? Dovolíme menšině těch, kteří už nerozlišují mezi morálním a nemorálním, aby nás ostatní přinutila vzdát se naší schopnosti rozlišovat mezi správným a špatným?“ V závěru své knihy pak vyzývá všechny lidi dobré vůle: „Pomáhejte si navzájem k odvaze čelit společenskému tlaku doby, který požaduje ztrátu úsudku a vede k přehlížení hříchu. Otevřete své oči, abyste viděli tu skutečnou duchovní bitvu, která se odehrává v našich domovech, školách, v parlamentu. Pokud militantní homosexuálové dobudou srdce a mysl národa, pak národ překročí Rubikon a jakoukoli úctu k Bohu zanechá navždy na druhé straně“.
Homosexuálové si neustále stěžují na to, že jsou diskriminováni a že je jim ubližováno. V tom mají naprostou pravdu. Ubližují jim a diskriminují je však ti, kdo jim zatajují pravdu o jejich úchylce. Ubližují jim a diskriminují je ti, kteří jim schvalují jejich sexuální chování a zmanipulovali je pseudofrázemi o „právu na volbu a životní styl“. Ubližují jim a diskriminují je psychiatři, kteří je odmítají léčit, protože „homosexualita již dnes není považována za duševní nemoc“ a rovněž tak politici, zneužívající jejich neštěstí ke svým vlastním sobeckým účelům.
Každý člověk bez rozdílu je ve svém životě konfrontován s nejrůznějšími pokušeními a s náklonostmi ke zlému a záleží jen na něm, rozhodne-li se s nimi bojovat a přemáhat je nebo zvolí pohodlnou, ale člověka nedůstojnou cestu do vlastní záhuby. Tuto volbu před sebou má i každý homosexuál. A domnívám se, že právě toto je hlavním poselstvím úchvatné a burcující F. LaGard Smithovy knihy. Knihy, která se svou výpovědní hodnotou, argumentační brilantností a neúplatnou logikou řadí mezi bestsellery svého druhu. Knihy, s níž by se měli seznámit rodiče, toužící ochránit své děti před škodlivými vlivy agresivně propagované pseudomorálky v dnešní společnosti a kterou by si měl přečíst každý, kdo se chce s fenoménem tzv. „homosexuality jakožto životního stylu“ seznámit z jiného úhlu pohledu, než jaký mu předkládají zbulvarizované a zmanipulované sdělovací prostředky.
Autor si na více místech své knihy všímá pokřivené logiky, pseudoargumentů i vyslovených lží, které jsou používány na podporu a propagaci homosexuálního způsobu života. Například: homosexuální aktivisté se často brání názoru, že mezi homosexuály je značné procento pedofilů - současně ale neustále usilují o snížení věkové hranice pro tzv. „povolený sex“. Často praktikovanou a dlužno dodat i velmi podlou taktikou bývá prohlašování významných a již zemřelých lidí za homosexuály, a to bez jakýchkoli důkazů - přesně podle hesla, že mrtvý se bránit nemůže.
Kde vlastně hledat kořeny homosexuality? F. LaGard Smith odmítá jako nevědeckou ničím nepodloženou, o to častěji však uváděnou hypotézu o tzv. „homosexuálních“ genech a tudíž „vrozenosti“ homosexuality. Její původ naopak spatřuje v chybném citovém vývoji mladého člověka, v neurotické poruše osobnosti. Část homosexuálů se také rekrutuje z mravně rozvrácené a přirozeným sexem přesycené populace, takže jde vlastně o „normální“ jedince, pro něž se ovšem stal sex svého druhu drogou, ženoucí je až k protipřirozenému jednání. Zároveň ale praktikující homosexuálové, byť by své jednání jakkoli omlouvali, cítí ve svém nitru amorálnost takovéhoto způsobu života.
Za velmi cenný přínos knihy považuji rovněž tu její pasáž, v níž se autor vypořádává s dnes často používaným a zavádějícím termínem tzv. „homofóbie“. Říká, že pro každého normálního zdravého člověka je představa homosexuálních praktik spojena s pocity hnusu a štítivosti. Sama příroda, samotná lidská přirozenost je tedy homofóbní, když člověku neomylně ukazuje, co je špatné a zvrácené.
Celá strategie homosexuálních aktivistů je založena na matoucí hře slov, na používání nejrůznějších eufemismů - v tom nacházíme podobnost s aktivisty propotratovými. F. LaGard Smith píše: „Ti, kdo se zastávají interrupcí, musí hovořit čistě abstraktně - o právu na volbu. Kdyby kdokoli viděl skutečný potrat na vlastní oči, musela by pro něj v tom okamžiku skončit veškerá debata." A právě taková je i argumentační taktika gayů – za žádnou cenu nedopustit, aby se veřejnost dozvěděla, na jaké konkrétní věci chtějí mít zákonné právo.
Zdá se, že homosexuální hnutí postupuje nezadržitelně vpřed. Ustupují mu politici stejně tak jako značná část veřejnosti. Vlastně mu vzdoruje už pouze katolická církev a F. LaGard Smith se ptá: „Zaprodá se nakonec i církev? Dovolíme menšině těch, kteří už nerozlišují mezi morálním a nemorálním, aby nás ostatní přinutila vzdát se naší schopnosti rozlišovat mezi správným a špatným?“ V závěru své knihy pak vyzývá všechny lidi dobré vůle: „Pomáhejte si navzájem k odvaze čelit společenskému tlaku doby, který požaduje ztrátu úsudku a vede k přehlížení hříchu. Otevřete své oči, abyste viděli tu skutečnou duchovní bitvu, která se odehrává v našich domovech, školách, v parlamentu. Pokud militantní homosexuálové dobudou srdce a mysl národa, pak národ překročí Rubikon a jakoukoli úctu k Bohu zanechá navždy na druhé straně“.
Homosexuálové si neustále stěžují na to, že jsou diskriminováni a že je jim ubližováno. V tom mají naprostou pravdu. Ubližují jim a diskriminují je však ti, kdo jim zatajují pravdu o jejich úchylce. Ubližují jim a diskriminují je ti, kteří jim schvalují jejich sexuální chování a zmanipulovali je pseudofrázemi o „právu na volbu a životní styl“. Ubližují jim a diskriminují je psychiatři, kteří je odmítají léčit, protože „homosexualita již dnes není považována za duševní nemoc“ a rovněž tak politici, zneužívající jejich neštěstí ke svým vlastním sobeckým účelům.
Každý člověk bez rozdílu je ve svém životě konfrontován s nejrůznějšími pokušeními a s náklonostmi ke zlému a záleží jen na něm, rozhodne-li se s nimi bojovat a přemáhat je nebo zvolí pohodlnou, ale člověka nedůstojnou cestu do vlastní záhuby. Tuto volbu před sebou má i každý homosexuál. A domnívám se, že právě toto je hlavním poselstvím úchvatné a burcující F. LaGard Smithovy knihy. Knihy, která se svou výpovědní hodnotou, argumentační brilantností a neúplatnou logikou řadí mezi bestsellery svého druhu. Knihy, s níž by se měli seznámit rodiče, toužící ochránit své děti před škodlivými vlivy agresivně propagované pseudomorálky v dnešní společnosti a kterou by si měl přečíst každý, kdo se chce s fenoménem tzv. „homosexuality jakožto životního stylu“ seznámit z jiného úhlu pohledu, než jaký mu předkládají zbulvarizované a zmanipulované sdělovací prostředky.
Žádné komentáře:
Okomentovat