Další barevný kamínek do mozaiky „austenovské“ literatury
Začnu trochu humornou otázkou – na jaké dvě skupiny se dělí slavní spisovatelé? Nebudu vás napínat – na slavné a mimořádně slavné. A jaký je mezi nimi rozdíl? Zhruba tento:
Ti první mají své fanoušky, obdivovatele, zbožňovatele, zkrátka své věrné čtenáře. U těch druhých, mimořádně slavných, se k tomu přidává ještě něco navíc – tito fenoménové to totiž dotáhli tak daleko, že z jejich čtenářů se stávají literární pokračovatelé svých idolů. Ano, je tomu opravdu tak, že (zvláště, pokud již zemřeli a nic dalšího tudíž nenapíšou) tito Mimořádní jsou oblíbeni natolik, že mezi jejich příznivci se najdou i tací, kteří prostě nesnesou pomyšlení na to, že už nikdy nevyjde žádný nový román Jane Austenové – a začnou „její“ knihy psát sami.
Právě jsem prozradil jméno jedné takové mimořádné velikánky, v jejíchž literárních šlépějích se snaží jít početný zástup obdivovatelek, kterým učarovala svým brilantním psaním. Samozřejmě nevím a ani nemohu vědět, kolik jich je přesně, to ale vůbec nevadí. Troufám si ale říct, že jedna mezi nimi vyniká.
Ta dáma se jmenuje Elizabeth Astonová – ona má i podobné jméno! – a tvorba slavné (tedy mimořádně slavné) krajanky ji uchvátila natolik, že napsala již pět nebo šest knih a ´la Jane Austen. Četl jsem z nich sice jen jednu, ale pokud jsou i ty ostatní podobně zdařilé, pak si určitě zasluhuje obdiv a uznání.
Takže – kniha se jmenuje Pozoruhodná dobrodružství slečny Alethey Darcyové a je to austenovsky-autentický příběh se vším, co k tomuto literárnímu žánru patří. Hlavní hrdinka se trochu z trucu, trochu z mladistvé nerozvážnosti (je jí teprve osmnáct) vdává poté, co jí muž jejího srdce na radu a přání své matky dal košem. Brzy po svatbě ovšem zjišťuje, že celou věc uspěchala, když si namísto láskyplného muže a pravého anglického gentlemana, za jakého se před svatbou vydával, vzala někoho úplně jiného, totiž hrubiána, násilníka a darebáka. Aletheyino zoufalství po tomto tragickém zjištění nakonec dosáhne takového stupně, že se nešťastná novomanželka rozhodne k radikálnímu kroku – v dalekých Benátkách má sestru a k ní se nyní vydává s úmyslem svěřit se jí se svým trápením a poprosit ji o radu, co má vlastně v této strašné situaci dělat. Doprovází ji věrná komorná, která svou svěřenkyni miluje takřka mateřskou láskou a je ochotna pro ni udělat cokoli – třeba nechat ušít několik pánských oděvů, protože cestovat po Evropě bude určitě bezpečnější v přestrojení za muže.
Město na lagunách je však proslulé nejen svou krásou, náměstím sv. Marka a písněmi gondoliérů, ale i tím, že se zde kříží lidské cesty a osudy a tak kromě Alethey sem má namířeno i jistý Titus Manningtree, zapřisáhlý starý mládenec, cíílem jehož cesty je ztracený obraz slavného Tiziana, který by rád našel a vrátil na původní místo v rodinné sbírce. Když k tomu připočteme skutečnost, že Aletheyin manžel nezareaguje na zmizení své ženy s odevzdanou lhostejností, ale naopak zuřivě a pomstychtivě, pak je zřejmé, že příběh nebude jen romantický, ale i jaksepatří dobrodružný.
Mám za to, že kromě již zmíněných je další předností románu autorčino zdařilé vykreslení dobové atmosféry (příběh se odehrává v pozvolna se uklidňujících časech po napoleonských válkách) a společenských konvencí se všemi pozitivy a negativy s nimi spojenými. Nechybí pochopitelně ani humor – ten decentně „austenovský“ je sice nahrazen poněkud rozpustilejším „astonovským“, to ale v žádném případě není příběhu na škodu.
Je to výborná četba, svěží a oduševnělá, u níž se pobavíte, zasmějete a v duchu přenesete do světa, v němž – narozdíl od toho současného – bylo vše přehlednější, uspořádanější a zřejmě i lidštější...
Ti první mají své fanoušky, obdivovatele, zbožňovatele, zkrátka své věrné čtenáře. U těch druhých, mimořádně slavných, se k tomu přidává ještě něco navíc – tito fenoménové to totiž dotáhli tak daleko, že z jejich čtenářů se stávají literární pokračovatelé svých idolů. Ano, je tomu opravdu tak, že (zvláště, pokud již zemřeli a nic dalšího tudíž nenapíšou) tito Mimořádní jsou oblíbeni natolik, že mezi jejich příznivci se najdou i tací, kteří prostě nesnesou pomyšlení na to, že už nikdy nevyjde žádný nový román Jane Austenové – a začnou „její“ knihy psát sami.
Právě jsem prozradil jméno jedné takové mimořádné velikánky, v jejíchž literárních šlépějích se snaží jít početný zástup obdivovatelek, kterým učarovala svým brilantním psaním. Samozřejmě nevím a ani nemohu vědět, kolik jich je přesně, to ale vůbec nevadí. Troufám si ale říct, že jedna mezi nimi vyniká.
Ta dáma se jmenuje Elizabeth Astonová – ona má i podobné jméno! – a tvorba slavné (tedy mimořádně slavné) krajanky ji uchvátila natolik, že napsala již pět nebo šest knih a ´la Jane Austen. Četl jsem z nich sice jen jednu, ale pokud jsou i ty ostatní podobně zdařilé, pak si určitě zasluhuje obdiv a uznání.
Takže – kniha se jmenuje Pozoruhodná dobrodružství slečny Alethey Darcyové a je to austenovsky-autentický příběh se vším, co k tomuto literárnímu žánru patří. Hlavní hrdinka se trochu z trucu, trochu z mladistvé nerozvážnosti (je jí teprve osmnáct) vdává poté, co jí muž jejího srdce na radu a přání své matky dal košem. Brzy po svatbě ovšem zjišťuje, že celou věc uspěchala, když si namísto láskyplného muže a pravého anglického gentlemana, za jakého se před svatbou vydával, vzala někoho úplně jiného, totiž hrubiána, násilníka a darebáka. Aletheyino zoufalství po tomto tragickém zjištění nakonec dosáhne takového stupně, že se nešťastná novomanželka rozhodne k radikálnímu kroku – v dalekých Benátkách má sestru a k ní se nyní vydává s úmyslem svěřit se jí se svým trápením a poprosit ji o radu, co má vlastně v této strašné situaci dělat. Doprovází ji věrná komorná, která svou svěřenkyni miluje takřka mateřskou láskou a je ochotna pro ni udělat cokoli – třeba nechat ušít několik pánských oděvů, protože cestovat po Evropě bude určitě bezpečnější v přestrojení za muže.
Město na lagunách je však proslulé nejen svou krásou, náměstím sv. Marka a písněmi gondoliérů, ale i tím, že se zde kříží lidské cesty a osudy a tak kromě Alethey sem má namířeno i jistý Titus Manningtree, zapřisáhlý starý mládenec, cíílem jehož cesty je ztracený obraz slavného Tiziana, který by rád našel a vrátil na původní místo v rodinné sbírce. Když k tomu připočteme skutečnost, že Aletheyin manžel nezareaguje na zmizení své ženy s odevzdanou lhostejností, ale naopak zuřivě a pomstychtivě, pak je zřejmé, že příběh nebude jen romantický, ale i jaksepatří dobrodružný.
Mám za to, že kromě již zmíněných je další předností románu autorčino zdařilé vykreslení dobové atmosféry (příběh se odehrává v pozvolna se uklidňujících časech po napoleonských válkách) a společenských konvencí se všemi pozitivy a negativy s nimi spojenými. Nechybí pochopitelně ani humor – ten decentně „austenovský“ je sice nahrazen poněkud rozpustilejším „astonovským“, to ale v žádném případě není příběhu na škodu.
Je to výborná četba, svěží a oduševnělá, u níž se pobavíte, zasmějete a v duchu přenesete do světa, v němž – narozdíl od toho současného – bylo vše přehlednější, uspořádanější a zřejmě i lidštější...
Žádné komentáře:
Okomentovat