Nejlepší kniha o atentátu na J. F. Kennedyho
Literatura faktu napínavější než sebelepší thriller! Anthony Summers ve své obsáhlé práci o atentátu na Johna Fitzgeralda Kennedyho odmítá konspirační teorii, když dokazuje, že jí ve skutečnosti byla oficiální zpráva Warrenovy komise...
Dallas, 22. listopad 1963. Osudový den, osudové město, osudové místo. Zavraždění 35. prezidenta Spojených států amerických je dodnes zahaleno mnoha tajemstvími a oficiální americká místa dělají vše pro to, aby to tak zůstalo i nadále. Pokud se přece jen dozvídáme něco o pozadí celé události, je to bez výjimky díky úsilí nezávislých novinářů. Jedním z nich je i Anthony Summers - jeho monumentální kniha Konspirace vrhá do celé záhady nové a možná rozhodující světlo.
U Summersovy knihy obdivuji dvě věci - jednak jeho badatelskou píli, resp. množství shromážděných faktů či rozhovorů s lidmi, jejichž svědectví vytvářejí celkovou mozaiku tohoto dramatu a také jeho střízlivost a poctivost v zacházení s fakty. Americkému badateli je na hony vzdálena jakákoli senzacechtivost, v jeho knize se nalézají pouze ověřené (a ověřitelné) informace. Tak Summers, jakkoli si váží výzkumů svého kolegy Davida Liftona, který se detailně zabýval rozpornými popisy prezidentova těla po provedené pitvě, odmítá jako absurdní jeho závěr, že na těle byly provedeny dodatečné chirurgické zákroky, mající potvrdit teorii jednoho střelce.
Jak známo, krátce po atentátu vytvořil prezident Lyndon Johnson komisi, mající za úkol celou záležitost důkladně prošetřit a se svými závěry seznámit americkou veřejnost. Dnes je ovšem také známo, že práce této tzv. Warrenovy komise postupovala podle předem připraveného scénáře - jako věrohodná se uznávala pouze ta svědectví, která mluvila ve prospěch teorie, podle níž stál za atentátem Lee Harvey Oswald, jenž byl vykreslen jako mladý frustrovaný levičák a společenský ztroskotanec, toužící se nějak proslavit, třeba i zabitím prezidenta. Na nevěrohodnost závěrečné zprávy této komise upozorňovali mnozí a rovněž Anthony Summers ji ve své knize podrobil zdrcující kritice.
Autor Konspirace se na celý případ dívá komplexně - vyhodnocuje celou škálu relevantních poznatků a tyto pak vzájemným porovnáváním zasazuje do celkové koncepce. Zevrubně se zabývá např. Oswaldovým životem od dětství a dospívání přes vojenskou kariéru a pobyt v Sovětském svazu až do doby těsně před atentátem. Zkoumá fakta, získaná až na základě nových technologií - např. zvukovou analýzu výstřelů. Především však obdivuhodným způsobem rozplétá složité propojení osob a institucí, které mohly mít zájem na odstranění Kennedyho. K atentátu došlo za situace, kdy CIA za zády prezidenta podnikala pokusy zavraždit vůdce kubánské revoluce Fidela Castra. Kubánští proticastrovští uprchlíci, toužící vrátit se do vlasti jako vítězové, byli poraženi v Zátoce sviní a obviňovali Kennedyho ze zbabělosti a zrady, když se odmítl v této záležitosti vojensky angažovat. A do třetice - mafiánští bossové, zneklidnění novou politikou prezidentova bratra, generálního prokurátora Roberta Kennedyho, který je nemilosrdně potíral, nenáviděli oba Kennedye a podle mnoha svědectví jim usilovali o život.
Významné jsou také závěry, k nimž Summers dospěl při posuzování role, kterou tu hrál Jack Ruby, Oswaldův vrah. Opět se dostáváme do spleti jmen a nejrůznějších zločinných vazeb, v nichž zčásti figurovala i dallaská policie a opět je Summers pánem situace - dovednost, s níž nás tímto labyrintem provází, je obdivuhodná a dramatičnost vyprávění, jakkoli čistě faktografického, připomíná detektivní román. Jenže tady je všechno skutečné a autorova železná logika odsunuje teorii o jediném střelci do říše bajek. Na prezidenta bylo na dallaském náměstí Dealey Plaza stříleno minimálně ze dvou míst - šlo tedy o spiknutí, do něhož bylo zapleteno víc lidí. Byl tedy Oswald pouhým obětním beránkem, nastrčenou figurkou, "moulou, který to vezme na sebe" (šéf mafie Marcello) nebo i on střílel či byl do atentátu zapleten nějak jinak? S těmito složitými otázkami se Anthony Summers vypořádává v druhé polovině knihy a jeho závěry přispěly k tomu, že dnes už jen malé procento Američanů věří oficiální verzi atentátu.
Závěrem dvě reakce na knihu:
"Čte se to jako román Johna le Carrého... jakmile jsem došel na konec, začal jsem znovu od začátku." (Norman Mailer)
"Hrozná věc, má to sílu jako Zolovo volání po spravedlnosti..." (Los Angeles Times)
Dallas, 22. listopad 1963. Osudový den, osudové město, osudové místo. Zavraždění 35. prezidenta Spojených států amerických je dodnes zahaleno mnoha tajemstvími a oficiální americká místa dělají vše pro to, aby to tak zůstalo i nadále. Pokud se přece jen dozvídáme něco o pozadí celé události, je to bez výjimky díky úsilí nezávislých novinářů. Jedním z nich je i Anthony Summers - jeho monumentální kniha Konspirace vrhá do celé záhady nové a možná rozhodující světlo.
U Summersovy knihy obdivuji dvě věci - jednak jeho badatelskou píli, resp. množství shromážděných faktů či rozhovorů s lidmi, jejichž svědectví vytvářejí celkovou mozaiku tohoto dramatu a také jeho střízlivost a poctivost v zacházení s fakty. Americkému badateli je na hony vzdálena jakákoli senzacechtivost, v jeho knize se nalézají pouze ověřené (a ověřitelné) informace. Tak Summers, jakkoli si váží výzkumů svého kolegy Davida Liftona, který se detailně zabýval rozpornými popisy prezidentova těla po provedené pitvě, odmítá jako absurdní jeho závěr, že na těle byly provedeny dodatečné chirurgické zákroky, mající potvrdit teorii jednoho střelce.
Jak známo, krátce po atentátu vytvořil prezident Lyndon Johnson komisi, mající za úkol celou záležitost důkladně prošetřit a se svými závěry seznámit americkou veřejnost. Dnes je ovšem také známo, že práce této tzv. Warrenovy komise postupovala podle předem připraveného scénáře - jako věrohodná se uznávala pouze ta svědectví, která mluvila ve prospěch teorie, podle níž stál za atentátem Lee Harvey Oswald, jenž byl vykreslen jako mladý frustrovaný levičák a společenský ztroskotanec, toužící se nějak proslavit, třeba i zabitím prezidenta. Na nevěrohodnost závěrečné zprávy této komise upozorňovali mnozí a rovněž Anthony Summers ji ve své knize podrobil zdrcující kritice.
Autor Konspirace se na celý případ dívá komplexně - vyhodnocuje celou škálu relevantních poznatků a tyto pak vzájemným porovnáváním zasazuje do celkové koncepce. Zevrubně se zabývá např. Oswaldovým životem od dětství a dospívání přes vojenskou kariéru a pobyt v Sovětském svazu až do doby těsně před atentátem. Zkoumá fakta, získaná až na základě nových technologií - např. zvukovou analýzu výstřelů. Především však obdivuhodným způsobem rozplétá složité propojení osob a institucí, které mohly mít zájem na odstranění Kennedyho. K atentátu došlo za situace, kdy CIA za zády prezidenta podnikala pokusy zavraždit vůdce kubánské revoluce Fidela Castra. Kubánští proticastrovští uprchlíci, toužící vrátit se do vlasti jako vítězové, byli poraženi v Zátoce sviní a obviňovali Kennedyho ze zbabělosti a zrady, když se odmítl v této záležitosti vojensky angažovat. A do třetice - mafiánští bossové, zneklidnění novou politikou prezidentova bratra, generálního prokurátora Roberta Kennedyho, který je nemilosrdně potíral, nenáviděli oba Kennedye a podle mnoha svědectví jim usilovali o život.
Významné jsou také závěry, k nimž Summers dospěl při posuzování role, kterou tu hrál Jack Ruby, Oswaldův vrah. Opět se dostáváme do spleti jmen a nejrůznějších zločinných vazeb, v nichž zčásti figurovala i dallaská policie a opět je Summers pánem situace - dovednost, s níž nás tímto labyrintem provází, je obdivuhodná a dramatičnost vyprávění, jakkoli čistě faktografického, připomíná detektivní román. Jenže tady je všechno skutečné a autorova železná logika odsunuje teorii o jediném střelci do říše bajek. Na prezidenta bylo na dallaském náměstí Dealey Plaza stříleno minimálně ze dvou míst - šlo tedy o spiknutí, do něhož bylo zapleteno víc lidí. Byl tedy Oswald pouhým obětním beránkem, nastrčenou figurkou, "moulou, který to vezme na sebe" (šéf mafie Marcello) nebo i on střílel či byl do atentátu zapleten nějak jinak? S těmito složitými otázkami se Anthony Summers vypořádává v druhé polovině knihy a jeho závěry přispěly k tomu, že dnes už jen malé procento Američanů věří oficiální verzi atentátu.
Závěrem dvě reakce na knihu:
"Čte se to jako román Johna le Carrého... jakmile jsem došel na konec, začal jsem znovu od začátku." (Norman Mailer)
"Hrozná věc, má to sílu jako Zolovo volání po spravedlnosti..." (Los Angeles Times)
Žádné komentáře:
Okomentovat