Abych byl upřímný, nevím. Nejspíš to ale bude proto, že svou „bosou“ hlavu vnímají jako určitý společenský handicap, který je (především v očích žen) v pomyslném „hodnotovém žebříčku“ degraduje na „zboží“ druhé jakosti. Určitě zde hraje roli i reklama a třeba též kinematografie, neboť hrdinové filmového plátna bývají většinou obdařeni bujnou kšticí. Zkrátka - vlasy jsou otázkou společenské prestiže a ti, kdo je nemají, to většinou berou jako neštěstí a nespravedlnost...
Samozřejmě, jako nejúčinnější, nejradikálnější a nepoužitelnější řešení problému holohlavosti se nabízí paruka. Její negativa však evidentně převažují nad pozitivy, takže se většina postižených raději uchyluje k jinému způsobu maskování své lysiny, čímž rozumím všelijaké podivné „účesy“, mající za cíl tu více, tu méně zdařileji zakrýt trapnou skutečnost nahé hlavy. Smůla je ovšem v tom, že tyto snahy působí v konečném důsledku často kontraproduktivně, neboť jejich výsledným efektem je hlava, vypadající spíše komicky než mužně.
Mám nyní pochopitelně na mysli všechny ty zoufalé pokusy sčesat vlasy z temene hlavy směrem dopředu, což sice vede k zakrytí pleše, ovšem za cenu nepřirozeně vyhlížející zadní strany hlavy. Ještě ubožejším pokusem je známá „přehazovačka“, tedy jakýsi zvláštní druh pěšinky, kdy jsou sporé zbytky vlasů vedeny od jednoho ucha přes lysinu k uchu druhému.
Kromě výše zmíněné komičnosti těchto maskovacích manévrů je nutno si též uvědomit, že všechny tyto snahy jsou vydány na milost a nemilost rozmarům počasí, konkrétně povětrnosti. Například takový středně silný nárazový vítr může ve zlomku vteřiny zničit velmi pracně vytvořený dílo. A věřte mi, pohled na přehazovačku, visící přes ucho na rameno, nepůsobí právě nejestetičtěji.
Takže, vážení spolupostižení, hlavu vzhůru. Být plešatý není přece žádná ostuda. Ostatně i ženy podle různých průzkumů oceňují u mužů i jiné hodnoty než tělesný vzhled - např. finanční zajištěnost, vyřešenou přítomnost či mediální popularitu...
Samozřejmě, jako nejúčinnější, nejradikálnější a nepoužitelnější řešení problému holohlavosti se nabízí paruka. Její negativa však evidentně převažují nad pozitivy, takže se většina postižených raději uchyluje k jinému způsobu maskování své lysiny, čímž rozumím všelijaké podivné „účesy“, mající za cíl tu více, tu méně zdařileji zakrýt trapnou skutečnost nahé hlavy. Smůla je ovšem v tom, že tyto snahy působí v konečném důsledku často kontraproduktivně, neboť jejich výsledným efektem je hlava, vypadající spíše komicky než mužně.
Mám nyní pochopitelně na mysli všechny ty zoufalé pokusy sčesat vlasy z temene hlavy směrem dopředu, což sice vede k zakrytí pleše, ovšem za cenu nepřirozeně vyhlížející zadní strany hlavy. Ještě ubožejším pokusem je známá „přehazovačka“, tedy jakýsi zvláštní druh pěšinky, kdy jsou sporé zbytky vlasů vedeny od jednoho ucha přes lysinu k uchu druhému.
Kromě výše zmíněné komičnosti těchto maskovacích manévrů je nutno si též uvědomit, že všechny tyto snahy jsou vydány na milost a nemilost rozmarům počasí, konkrétně povětrnosti. Například takový středně silný nárazový vítr může ve zlomku vteřiny zničit velmi pracně vytvořený dílo. A věřte mi, pohled na přehazovačku, visící přes ucho na rameno, nepůsobí právě nejestetičtěji.
Takže, vážení spolupostižení, hlavu vzhůru. Být plešatý není přece žádná ostuda. Ostatně i ženy podle různých průzkumů oceňují u mužů i jiné hodnoty než tělesný vzhled - např. finanční zajištěnost, vyřešenou přítomnost či mediální popularitu...
Žádné komentáře:
Okomentovat