Překlad sonetu č. 110. Lépe jsem to nedokázal...
Běda mi! Vždyť já blázen jsem a hlupák
co sám si vrazil v srdce čepel dýky
směnil jsem štěstí za falešný dukát
a k starým vinám přidal nové hříchy.
Pln pochyb, ano, hleděl jsem v tvář Pravdy
neviděl nebe, krásu Božích komnat
v omylech krutých zůstal bych snad navždy
nebýt tvých zkoušek, v nichž ses dal mi poznat.
To vše je pryč už! Vládce všehomíra
už nikdy nesvede mě pokušení
chtít znovu důkaz, když má slabá víra
mně lhát zas bude, že tvé lásky není.
Přijmi mne, prosím, cožpak mohu
být šťasten, když jsem vzdálen Bohu?
co sám si vrazil v srdce čepel dýky
směnil jsem štěstí za falešný dukát
a k starým vinám přidal nové hříchy.
Pln pochyb, ano, hleděl jsem v tvář Pravdy
neviděl nebe, krásu Božích komnat
v omylech krutých zůstal bych snad navždy
nebýt tvých zkoušek, v nichž ses dal mi poznat.
To vše je pryč už! Vládce všehomíra
už nikdy nesvede mě pokušení
chtít znovu důkaz, když má slabá víra
mně lhát zas bude, že tvé lásky není.
Přijmi mne, prosím, cožpak mohu
být šťasten, když jsem vzdálen Bohu?
Žádné komentáře:
Okomentovat