RADKA TŘEŠTÍKOVÁ: BÁBOVKY

Bábovky jsou skvělá zábava, když víte, jak tu slátaninu číst...

Psychologické drama... S tím souhlasím, i když trochu jinak. Číst tu knížku drama bezpochyby je a asi i psychologické, protože je to čtení toliko pro silné, odolné a především literárně otrlé povahy. Zkrátka pro lidi, kteří už toho přečetli tolik, že přečtou a hlavně bez šrámů na duši přežijí i Bábovky. Tedy knihu, u které by podle mého názoru měl být kupující povinně informován, že „jen na vlastní nebezpečí“, protože „knihy mohou zabíjet“ či „následující stránky jsou drastické“.
Dosud jsem si myslel, že literární dno představují Řízkaři Barbary Nesvadbové a Monarcha Absint Natálie Kocábové. Radka Třeštíková mě přesvědčila, že nikdy nemám říkat nikdy, protože nikdy nevím, co budu říkat, až si do třetice všeho zlého přečtu její Bábovky.
Trochu odbočím. Při sledování legendárního projevu Milouše Jakeše na Červeném hrádku se lidé váleli smíchy. A pochopitelně přitom nešlo ani tak o to, že si pletl brojlery s bojlery, to by se ještě dalo přejít pousmáním nad přebreptnutím – tím rozhodujícím faktorem toho obrovského kosmického... pardon, komického potenciálu je zde něco úplně jiného, totiž fakt, že vrcholný politik mluví zcela vážně o naprostých pitomostech.
U „normálních“ komiků se to má samozřejmě tak, že do těchto absurdit jdou záměrně – když Felix Holzman vysvětluje, že akvárium musí mít dno, „poněváč jinak byste tam tu vodu mohli lejt roky, ta voda by tam zkrátka nedržela, kdyby tam to dno nebylo“, tak se zasmějeme. Ovšem za břicho se popadáme až tenkrát, když generální tajemník ÚV KSČ pronese: „Vo to tady de. Vo tu podporu zespoda. Aby my sme mohli říct – né my si to přejeme, podívejte, lid to žádá. A my s ním souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli! A né prostě, aby my sme tam stáli před tím lidem jako kůl v plotě, bez špetky podpory pro to, co se děje – no a voni nakonec pak mohli ten lid postavit proti nám! Na nic teda nečekáme prostě. Máme tu vedoucí úlohu, je potřeba ji správně použít a neztratit. To je důležitý!“
Stačilo tak málo – a mohl bych Radce Třeštíkové poděkovat za skvělou zábavu. Tak málo – pouze napsat do anotace, že v případě Bábovek „se jedná o zdařilou parodii na psychologické drama“. Vše by se tím vysvětlilo, každému by bylo jasné, co autorka zamýšlela, všichni by pochopili, že si dělá srandu ze současné „psychologické“ literatury, pojednávající o „sociálně výbušných tématech“, která „probublávají pod zdánlivě klidnou hladinou každodennosti“.
Bohužel – Radka Třeštíková to své spisování myslí smrtelně vážně a ta vynikající parodie a úchvatná komika jí z toho vyšly nezamýšleně, jaksi mimochodem, kouzlem nechtěného. Takže:
Proč jsem si je vlastně koupila? Proč věřím prodavačce, která má permanentní make-up a místo obuv říká botičky? Proč si v životě tak často sama ubližuju? Opakuju stejné chyby a pak se upřímně divím, že to znovu bolí úplně stejně, ale neumím z toho kolotoče vystoupit, jednoduše proto, že ještě nechci. Připlácím si za další jízdu a potom zvracím. Ozve se spláchnutí, ale v něm žádná symbolika není, spíš náznak toho, že se věci změní. Vrátím se na pohovku a za záda si dám poštář. Obojí – rozkládací pohovku Vilasund i polštáře Buffl ig – jsme s Martinem vybírali v IKEA, už to bude rok, už tři, co jsme spolu. To s tím zdánlivě vůbec nesouvisí, a přitom to s tím souvisí strašně. S tou bolestí. S tím zmatkem. Se vším.
Milouš Jakeš na Červeném hrádku jako vyšitý!
Záleží tedy vposledku na samotném čtenáři, jak bude knihu číst. Můžu říct, že já jsem se výborně bavil, neboť jsem měl stále na paměti, že ty bláboly jsou spisovatelčiným autentickým pohledem na současnou společnost, partnerské spolusouložití a vůbec na hrozně komplikované problémy ve vztazích mezi mužem, ženou a zvracením po jízdě kolotočem. Otázka, v jakém světě to Radka Třeštíková vlastně žije (očividně v úplně jiném, než např. já a – jak jsem zaznamenal – další čtenáři), se nabízí sama. Opravdu jsou všechny ženy bez výjimky naprosté blbky, muži kreténi a děti debilové?
Ne, nechci autorce rozdupávat její bábovičky. Co ostatně zmůže jedna záporná recenze proti obrovské přesile nadšených ohlasů zcela unešených fanynek typu „Bábovky - úžasná kniha o ženách a jejich osudech, myšlenkách a všem, co se žen týká...Pro mě pohlazení na duši, krásné čtení. Má oblíbená autorka opět nezklamala. Díky za skvělý čtenářský zážitek“? Jistě, v zemi, kde nejčtenějšími novinami je Blesk, to nepřekvapuje. Bohužel – zároveň to i o něčem vypovídá...