Román Michela Fabera je spletitým konglomerátem mnoha literárních žánrů, přičemž jedním z nich – a to tím, na němž je dílo primárně vystavěno – je science-fiction, resp. kosmická budoucnost, kdy již daleké mezigalaktické prostory nejsou lidem nepřístupné a pomocí časoprostorového Skoku je možné překonat nesmírné vzdálenosti a ocitnout se v úplně jiném koutu vesmíru. Třeba na Oáze, což je tvory podobnými lidem obývaná planeta, cíl cesty misionáře Petera, který na Zemi zanechává svou ženu Beu. Autor vytvořil velkolepou apologii manželské lásky, s jakou se v dnešních románech již nesetkáváme. Zasazen do bizarních reálií, v nichž je vystaven těžké zkoušce, není jinak vztah románové dvojice nějak výrazně odlišný od „klasických“ manželství. A základní problém, s nímž jsou oba nuceni se vyrovnat, je vlastně rovněž „obvyklý“ – jde o to, zda a popř. nakolik je láska závislá na vnějších okolnostech (v jejich případě tedy především na odloučení „kosmických“ rozměrů).
Recenze zde:
Žádné komentáře:
Okomentovat