V poslední době můžeme v našich sdělovacích prostředcích pozorovat nový trend, který se jako červená nit vine různými politologickými úvahami, komentáři a diskusemi (v tomto případě spíše „diskusemi“), totiž jakousi paranoidní rusofóbii a nenávist k prezidentu Putinovi. Hodně to připomíná dobu před r. 1989, pouze se prohodila plusová a mínusová znaménka. Ze zlého Západu se dnes stala „rozvinutá demokracie“, hodný Sovětský svaz je „zaostalým Ruskem“. Putin je pak diktátorem a takřka válečným štváčem, expanzionistou, který anektoval Krym a podporuje ukrajinské rebely...
Za povšimnutí stojí už to, že se na dnešní Rusko nadále hledí jako na bývalý Sovětský svaz. Jakoby tato země vůbec neprošla namáhavou a složitou cestou od komunistické diktatury k demokracii, jakoby na vítězství této demokracie nevynaložili Rusové tolik úsilí a obětí. Vzpomeňme jen na protistátní puč stalinistické skupiny spiklenců proti novému směřování Ruska z roku 1991 - k porážce těchto po zašlé slávě bývalého Sovětského svazu usilujících struktur a váhavého Gorbačova došlo v ulicích Moskvy díky semknutosti občanů kolem prezidenta Jelcina, díky jejich statečnosti a morální síle. Bagatelizovat tyto skutečnosti, resp. účelově na ně zapomínat a představovat dnešní svobodné a demokratické Rusko jako bývalý Sovětský svaz je vrcholem pokrytectví a stupidity, přičemž ovšem právě takovýto pohled je oficiálním normativem, jímž se řídí drtivá většina mediálních celebrit.
Odpor - a troufám si říci i nenávist - těchto lidí vůči dnešnímu Rusku má však zcela jiné a mnohem hlubší kořeny, které nejsou apriorně produktem politického diskursu, nýbrž jejich ústřední linie prochází oblastí morálních hodnot. Když se podíváme na dnešní Západ, nemůžeme si nevšimnout, že jde o civilizaci, nacházející se na pokraji kolapsu, a to ani ne tak hospodářského, jako mravního. Právě odbourání morálky ve jménu tolerance a stále nových tzv. „lidských práv“, cílená dezintegrace tradiční rodiny a atomizace přirozených společenských vazeb na pouhý konzumní koncenzus přivedly západní demokracii do patové situace, kdy není schopna obrany a pouze živoří v očekávání rány z milosti, kterou jí nejspíš zasadí výbojný islám.
Rusko naopak - a to je jeden z velkých dějinných paradoxů - je ve srovnáni s dnešním Západem mnohem dál co se týče svobody a demokracie. Je to vnitřně silná a morálně pevná země, pro kterou národní a společenský étos stojí nad materiálními zájmy. Naprostá většina Rusů si uchovala zdravý selský rozum v otázkách homosňatků, potratů, rodiny, výchovy, Rusko narozdíl od Západu nepropadlo adorování módních společensko-politických trendů jako sociální inženýrství, homosexualismus, genderismus apod. A právě toto je oním pověstným trnem v oku našim lidskoprávním fantastům, kteří dobře vědí, že k onomu jimi tak opovrhovanému Rusku se dnes upínají naděje těch, které se jim ještě nepodařilo zmanipulovat, že toto Rusko je zřejmě poslední překážkou na zářné cestě k multikulturnímu celosvětovému ráji.
Situace na Ukrajině, resp. zásadová politika prezidenta Putina působila na tyto manipulátory od samého začátku jako červený hadr na býka. Zpravodajství z Ukrajiny bylo klasickou ukázkou cílených dezinformací, kdy lež je pravdou a naopak. Byla to Evropská unie, která nejdříve vyvolala tamější krizi, aby pak následně nejenže nechala Ukrajinu hospodářsky zkolabovat, ale ještě do jejího čela jako své protektory postavila Jaceňuka s Porošenkem, válečné zločince, neváhající masakrovat vlastní národ. Za této situace se Vladimír Putin projevil jako skutečný politik a státník, který předešel nejhoršímu, když zabránil rozšíření války na Krym a vojenskou pomocí východoukrajinským obráncům je zachránil před trestnou výpravou z Kyjeva. A toto mu naši „mírotvorci“ pochopitelně nikdy nezapomenou.
Nyní, kdy ruské letectvo v Sýrii zasazuje teroristům z tzv. islámského státu zdrcující údery, jsme ze strany USA svědky nikoli pozitivní reakce, ale dalších výpadů vůči Rusku a Putinovi. Naše sdělovací prostředky pochopitelně nezůstávají pozadu, takže zprávy ze Sýrie jsou plné stížností na údajné civilní oběti ruských náletů, aby se vzápětí ukázalo, že fotografie těchto „obětí“ byly pořízeny dávno předtím, než ruské letouny vzlétly. To, co se Američanům nepodařilo za dva roky „bojů s teroristy“, dokázali Rusové během několika náletů, takže se stále více vnucuje otázka, zda Spojeným státům opravdu jde o zničení islámského státu a mír v Sýrii.
Je možné až pravděpodobné, že na Rusko bude i nadále v našich „nezávislých“, „objektivních“, „nestranných“ a kdoví ještě jakých médiích kydána špína a lži, že Vladimír Putin bude tak jako dosud cejchován těmi nejhoršími přívlastky a že lidé jako Pehe, Putna, Mitrofanov, Šafr, Slonková a jim podobní hned tak nepřestanou se svými bláboly. Je ovšem také zřejmé, že nechat se těmito politkorekčníky oblbovat je ochotno stále méně lidí...
Za povšimnutí stojí už to, že se na dnešní Rusko nadále hledí jako na bývalý Sovětský svaz. Jakoby tato země vůbec neprošla namáhavou a složitou cestou od komunistické diktatury k demokracii, jakoby na vítězství této demokracie nevynaložili Rusové tolik úsilí a obětí. Vzpomeňme jen na protistátní puč stalinistické skupiny spiklenců proti novému směřování Ruska z roku 1991 - k porážce těchto po zašlé slávě bývalého Sovětského svazu usilujících struktur a váhavého Gorbačova došlo v ulicích Moskvy díky semknutosti občanů kolem prezidenta Jelcina, díky jejich statečnosti a morální síle. Bagatelizovat tyto skutečnosti, resp. účelově na ně zapomínat a představovat dnešní svobodné a demokratické Rusko jako bývalý Sovětský svaz je vrcholem pokrytectví a stupidity, přičemž ovšem právě takovýto pohled je oficiálním normativem, jímž se řídí drtivá většina mediálních celebrit.
Odpor - a troufám si říci i nenávist - těchto lidí vůči dnešnímu Rusku má však zcela jiné a mnohem hlubší kořeny, které nejsou apriorně produktem politického diskursu, nýbrž jejich ústřední linie prochází oblastí morálních hodnot. Když se podíváme na dnešní Západ, nemůžeme si nevšimnout, že jde o civilizaci, nacházející se na pokraji kolapsu, a to ani ne tak hospodářského, jako mravního. Právě odbourání morálky ve jménu tolerance a stále nových tzv. „lidských práv“, cílená dezintegrace tradiční rodiny a atomizace přirozených společenských vazeb na pouhý konzumní koncenzus přivedly západní demokracii do patové situace, kdy není schopna obrany a pouze živoří v očekávání rány z milosti, kterou jí nejspíš zasadí výbojný islám.
Rusko naopak - a to je jeden z velkých dějinných paradoxů - je ve srovnáni s dnešním Západem mnohem dál co se týče svobody a demokracie. Je to vnitřně silná a morálně pevná země, pro kterou národní a společenský étos stojí nad materiálními zájmy. Naprostá většina Rusů si uchovala zdravý selský rozum v otázkách homosňatků, potratů, rodiny, výchovy, Rusko narozdíl od Západu nepropadlo adorování módních společensko-politických trendů jako sociální inženýrství, homosexualismus, genderismus apod. A právě toto je oním pověstným trnem v oku našim lidskoprávním fantastům, kteří dobře vědí, že k onomu jimi tak opovrhovanému Rusku se dnes upínají naděje těch, které se jim ještě nepodařilo zmanipulovat, že toto Rusko je zřejmě poslední překážkou na zářné cestě k multikulturnímu celosvětovému ráji.
Situace na Ukrajině, resp. zásadová politika prezidenta Putina působila na tyto manipulátory od samého začátku jako červený hadr na býka. Zpravodajství z Ukrajiny bylo klasickou ukázkou cílených dezinformací, kdy lež je pravdou a naopak. Byla to Evropská unie, která nejdříve vyvolala tamější krizi, aby pak následně nejenže nechala Ukrajinu hospodářsky zkolabovat, ale ještě do jejího čela jako své protektory postavila Jaceňuka s Porošenkem, válečné zločince, neváhající masakrovat vlastní národ. Za této situace se Vladimír Putin projevil jako skutečný politik a státník, který předešel nejhoršímu, když zabránil rozšíření války na Krym a vojenskou pomocí východoukrajinským obráncům je zachránil před trestnou výpravou z Kyjeva. A toto mu naši „mírotvorci“ pochopitelně nikdy nezapomenou.
Nyní, kdy ruské letectvo v Sýrii zasazuje teroristům z tzv. islámského státu zdrcující údery, jsme ze strany USA svědky nikoli pozitivní reakce, ale dalších výpadů vůči Rusku a Putinovi. Naše sdělovací prostředky pochopitelně nezůstávají pozadu, takže zprávy ze Sýrie jsou plné stížností na údajné civilní oběti ruských náletů, aby se vzápětí ukázalo, že fotografie těchto „obětí“ byly pořízeny dávno předtím, než ruské letouny vzlétly. To, co se Američanům nepodařilo za dva roky „bojů s teroristy“, dokázali Rusové během několika náletů, takže se stále více vnucuje otázka, zda Spojeným státům opravdu jde o zničení islámského státu a mír v Sýrii.
Je možné až pravděpodobné, že na Rusko bude i nadále v našich „nezávislých“, „objektivních“, „nestranných“ a kdoví ještě jakých médiích kydána špína a lži, že Vladimír Putin bude tak jako dosud cejchován těmi nejhoršími přívlastky a že lidé jako Pehe, Putna, Mitrofanov, Šafr, Slonková a jim podobní hned tak nepřestanou se svými bláboly. Je ovšem také zřejmé, že nechat se těmito politkorekčníky oblbovat je ochotno stále méně lidí...
Žádné komentáře:
Okomentovat