(Psáno 17. 3. 2016)
Amerika bývá označována za zemi neomezených možností a i když fluidum této fráze už dávno ztratilo svůj hypnotizující účinek, zdá se, že americký sen o možnosti nemožného dnes opět nabývá reálných obrysů, když se zmaterializoval do jediného jména, resp. člověka.
Jak se vůbec mohlo stát, že establishment, využívající demokratické procedury svobodných voleb k cílenému vybírání „správných“ lidí, jejich mediální prezentaci jako „odborníků“, „vizionářů“ či „vůdců“ podle toho, na co voliči zrovna nejvíc slyší a následnému dosazování těchto „spolehlivých“, protože finančně závislých a tudíž zkorumpovaných či zkorumpovatelných jedinců na klíčové pozice ve státě, včetně té nejvyšší – jak se tedy mohlo stát, že se to nyní americkým šedým eminencím vymklo kontrole? Tuto otázku si kladou nejen překvapení novináři a nejrůznější političtí komentátoři, ale především lidé ze zákulisí, z kruhů nejbohatších a nejvlivnějších rodinných klanů, což je pochopitelně v USA pouhý eufemismus pro mafii. Jejich znepokojení je patrné z řady na první pohled nepodstatných detailů, které doprovázejí probíhající předvolební klání během tzv. primárek, majících za cíl vybrat kandidáty dvou hlavních stran.
Před americkou mafií poprvé od dob bratří Kennedyů stojí protivník, hrozící narušit půlstoletí trvající status quo, tedy nepsanou dohodu o rozdělení sfér vlivu mezi politickou reprezentací a finančně-ekonomickou oligarchií. A to za situace, kdy zprvu nic nenasvědčovalo tomu, že by se instalace dalšího povolného prezidenta mohla špičkám amerických elit vymknout z rukou. Po osmi letech „vládnutí“ Baracka Husajna Obamy, zřejmě nejtypičtějšího „mediálního“ prezidenta v celých dějinách USA, se však nečekaně ukázalo, že veřejnost je možné klamat jen do určité míry, resp. že mediální manipulace nakonec nutně narazí na svůj strop a stává se de facto kontraproduktivní, protože evidentní, očividnou a tudíž prohlédnutelnou. Jinak řečeno – zatímco před osmi lety mocná finanční podpora, grandiózní předvolební kampaň a mediální masáž černých Američanů pohodlně stačily pro vstup Obamy do Bílého domu, dnes stojí mafie před problémem, který se zdá být (legálními prostředky) neřešitelný. Zkorumpovat miliardáře Trumpa je nemožné a podpora Clintonové, byť sebevětší a sebenákladnější, nedává žádnou záruku, že bude skutečně zvolena.
V této souvislosti tudíž nepřekvapuje, že tu a tam začínají prosakovat na veřejnost úvahy (kdo je asi šíří?) o možném „kennedyovském“ osudu Donalda Trumpa, mající evidentně za cíl „připravit“ Američany na tuto možnou eventualitu a tak jim nenápadně, ale jasně připomenout, kdo je tu skutečným pánem. Z historie Spojených států je zřejmé, že mafie se sice nejraději drží v pozadí, v případě ohrožení svých zájmů však nikdy neváhá vystoupit s brutální silou, která dokáže šokovat a zastrašit každého, kdo by se jí chtěl postavit do cesty. Dnes je mimo jakoukoliv pochybnost jasné, že právě nejvyšší mafiánští bossové ve spojení se svými komplici v CIA stáli za atentátem na J. F. Kennedyho (viz např. recenze knihy Konspirace: http://haiku-etc.bloger.cz/MOJE-EX-LIBRIS/ANTHONY-SUMMERS-KONSPIRACE), báchorce o údajném osamělém střelci Oswaldovi už v USA nevěří skoro nikdo. Je možné, že by se historie mohla opakovat?
Bohužel, řada indicií tomu nasvědčuje. Je samozřejmě otázkou, jak by mafie v této věci postupovala. Možnosti má dvě – buď vsadit na to, že Clintonová ve volbách zvítězí a nebude tudíž nutné sahat ke „krizovému scénáři“, což je ovšem riskantní, protože v případě Trumpova vítězství by atentát na nového prezidenta mohl vést k všeobecnému lidovému povstání. Druhou možností je pak Trumpovo odstranění ještě před volbami, ale i to je spojeno s řadou nepředvídatelných následků.
Donald Trump jistě není vzorem ctností či pevných morálních zásad. Je to ovšem člověk, u kterého se zdravý selský rozum spojuje se silnou vůlí, nekomplikovaný pohled na svět s přesvědčením, že zdánlivě složité věci se dají ve skutečnosti řešit jednoduchými prostředky. Bez těchto vlastností by se nikdy nemohl stát veleúspěšným podnikatelem. Když k tomu připočteme jeho známé pohrdání politickou korektností, pak je zřejmé, že by mohl být právě tím prezidentem, kterého Amerika v dnešní době potřebuje.
Uvidíme, co přinesou příští dny...
Žádné komentáře:
Okomentovat