Je 17. září 1793 a francouzský parlament, tzv. konvent, přijímá další z protidemokratických zákonů, kterých od svého ustanovení vyplodil již desítky. Tento nejnovější Zákon o podezřelých je však přece jen čímsi výjimečný. Od dnešního dne to má být ve Francii tak, že zločincem v očích státu se stane nejen ten, kdo spáchá nějaký protirežimní čin (za nějž se považuje např. veřejné vyznávání katolické víry, odmítání státního náboženství s jeho kultem Nejvyšší Bytosti apod.), ale i zcela bezúhonný člověk, který však neprojevuje požadované revoluční a vlastenecké smýšlení. A kdo bude posuzovatelem toho, zda ten či onen je dostatečně uvědomělý? Je to úplně jednoduché – toto právo i povinnost zároveň bude mít každý Francouz, který, pokud u někoho zjistí malou oddanost vůči novému režimu, musí takového monarchistu, federalistu či zakukleného nepřítele volnosti, rovnosti a bratrství udat úřadům. Je samozřejmé, že u soudu pak tyto protispolečenské elementy nemůže čekat nic jiného než smrt. Začíná jakobínský teror a tzv. „krmení gilotiny“, a to až do července příštího roku, kdy revoluce, která – jak známo – požírá své děti, setne hlavy i jejím nejmocnějším protagonistům.
Kdo konkrétně spadal do této kategorie tzv. podezřelých? Podívejme se na několik paragrafů zmíněného zákona, podle nichž to mohl být prakticky kdokoliv:
Kdo konkrétně spadal do této kategorie tzv. podezřelých? Podívejme se na několik paragrafů zmíněného zákona, podle nichž to mohl být prakticky kdokoliv:
Ti, kteří se buď svým chováním nebo svými projevy nebo svými spisy projevili jako zastánci tyranie nebo federalismu a jako nepřátelé svobody.
Ti, kteří nebudou moci prokázat způsobem předepsaným dekretem ze dne 21. března z jakých existenčních prostředků žijí a že neučinili zadost všem svým občanským povinnostem.
Ti, jimž bylo odmítnuto vydání průkazu o občanské spolehlivosti.
Veřejní funkcionáři suspendovaní nebo sesazení ze svých funkcí národním konventem nebo jeho komisaři, kteří nebyli znovu uvedeni ve svůj úřad.
Ti z bývalých šlechticů, a to manželé, ženy, otcové, matky, synové nebo dcery, bratři nebo sestry bez rozdílu a zaměstnanci emigrantů, kteří trvale neprojevovali oddanost revoluci.
Ti, kteří emigrovali v období od 1. července 1789 do uveřejnění dekretu ze dne 30. března 1792, i když se vrátili do Francie ve lhůtě stanovené tímto dekretem nebo ještě dříve.
Ti, kteří nebudou moci prokázat způsobem předepsaným dekretem ze dne 21. března z jakých existenčních prostředků žijí a že neučinili zadost všem svým občanským povinnostem.
Ti, jimž bylo odmítnuto vydání průkazu o občanské spolehlivosti.
Veřejní funkcionáři suspendovaní nebo sesazení ze svých funkcí národním konventem nebo jeho komisaři, kteří nebyli znovu uvedeni ve svůj úřad.
Ti z bývalých šlechticů, a to manželé, ženy, otcové, matky, synové nebo dcery, bratři nebo sestry bez rozdílu a zaměstnanci emigrantů, kteří trvale neprojevovali oddanost revoluci.
Ti, kteří emigrovali v období od 1. července 1789 do uveřejnění dekretu ze dne 30. března 1792, i když se vrátili do Francie ve lhůtě stanovené tímto dekretem nebo ještě dříve.
A aby to bylo úplně jasné, Saint-Just, jeden z vůdců revoluce, se v projevu k poslancům vyjádřil zcela jednoznačně:
Nesmíte již šetřit nepřátel nového řádu věcí, svoboda musí zvítězit stůj co stůj. Musíte potrestat nejenom zrádce, ale i lhostejné, musíte potrestat každého, kdo je vzhledem k republice nečinný a nic pro ni nedělá... Je třeba vládnout železem těm, kterým není možno vládnout spravedlností, je třeba potlačit tyrany!
Dodejme, že takto vládli lidé, kteří měli plná ústa svobody, demokracie a lidských práv a byli přesvědčeni o tom, že slouží blahu národa...
Dnes se nepíše rok 1793, ale 2017. V České republice jsou schvalovány zákony, vedoucí ke stále většímu omezování svobody slova a projevu. Lidé, kteří nesdílejí oficiální doktrínu multikulturalismu a tzv. evropských hodnot nebo si dokonce troufnou např. označit uprchlickou politiku, prováděnou bruselskými byrokraty s pomocí domácích kolaborantů za nebezpečnou a protinárodní, jsou automaticky „podezřelí“ a jsou jim dávány ostrakizující nálepky typu xenofob a rasista. A to ve jménu svobody a demokracie, přesně jako se v úvodu zmíněné revoluční Francii dělili občané na ty správné, tj. poslušné, uvědomělé a aktivní a na ty druhé – nezdravě svobodomyslné, nezkorumpovatelné a tudíž nebezpečné.
Jistě, lze namítnout, že za názory a myšlenky se dnes nepopravuje. To však nic nemění na faktu, že gilotina státní perzekuce visí nad každým „podezřelým“, který se neprojevuje dost sluníčkovsky. Tak zaměstnavatelé zkoumají facebookové profily, blogy a weby svých zaměstnanců a ten, kdo se na sociálních sítích projevuje politicky nekorektně víc, než je zdrávo, riskuje propuštění. Pokud jste např. členem organizací Českoslovenští vojáci v záloze, Domobrana apod., je vám apriori znemožněno vykonávat některá povolání – nemůžete se stát třeba policistou nebo vojákem.
To, jak je tento tlak na loajalitu, konformitu a občanskou pasivitu silný, svědčí skutečnost, že lidé, kteří se pohybují ve světě médií, politiky, kultury, státní správy apod., se ze strachu, aby nebyli zaškatulkováni mezi „podezřelé“, uchylují ke stále angažovanějším projevům „proevropského smýšlení“, ať už formou kydání špíny na prezidenta, prouprchlickými aktivitami, vytvářením seznamů „prorusky“ orientovaných médií, sepisováním a podepisováním nekonečných peticí proti xenofobii, extrémismu a pravicovému radikalismu, resp. za toleranci, humanitu či vstřícnost ke kulturním odlišnostem migrantů atd. Zvláště tzv. „umělci“ a „novináři“ se ponižují a panáčkují před státní mocí víc, než kdysi jejich předchůdci z dob anticharty.
Říká se, že mluvit pravdu v době, kdy vládne lež a pokrytectví, je revolučním činem. Věřím, že u nás navzdory sílícím tlakům na umlčení nepohodlných názorů zůstane vždy dost revolucionářů, kteří se nedají zastrašit.
Jistě, lze namítnout, že za názory a myšlenky se dnes nepopravuje. To však nic nemění na faktu, že gilotina státní perzekuce visí nad každým „podezřelým“, který se neprojevuje dost sluníčkovsky. Tak zaměstnavatelé zkoumají facebookové profily, blogy a weby svých zaměstnanců a ten, kdo se na sociálních sítích projevuje politicky nekorektně víc, než je zdrávo, riskuje propuštění. Pokud jste např. členem organizací Českoslovenští vojáci v záloze, Domobrana apod., je vám apriori znemožněno vykonávat některá povolání – nemůžete se stát třeba policistou nebo vojákem.
To, jak je tento tlak na loajalitu, konformitu a občanskou pasivitu silný, svědčí skutečnost, že lidé, kteří se pohybují ve světě médií, politiky, kultury, státní správy apod., se ze strachu, aby nebyli zaškatulkováni mezi „podezřelé“, uchylují ke stále angažovanějším projevům „proevropského smýšlení“, ať už formou kydání špíny na prezidenta, prouprchlickými aktivitami, vytvářením seznamů „prorusky“ orientovaných médií, sepisováním a podepisováním nekonečných peticí proti xenofobii, extrémismu a pravicovému radikalismu, resp. za toleranci, humanitu či vstřícnost ke kulturním odlišnostem migrantů atd. Zvláště tzv. „umělci“ a „novináři“ se ponižují a panáčkují před státní mocí víc, než kdysi jejich předchůdci z dob anticharty.
Říká se, že mluvit pravdu v době, kdy vládne lež a pokrytectví, je revolučním činem. Věřím, že u nás navzdory sílícím tlakům na umlčení nepohodlných názorů zůstane vždy dost revolucionářů, kteří se nedají zastrašit.
Žádné komentáře:
Okomentovat