Pan Dobroděj Čáp byl velký lidumil, rád pomáhal svým spoluobčanům a snažil se, aby každý den udělal nějaký dobrý skutek. Hřálo ho u srdce, když viděl, že ze svých těžce vydotovaných peněz může pomoct těm, kteří takové štěstí jako on neměli a k žádným dotacím se neprotunelovali. Jednou ho napadlo, že konat dobro pro jednotlivé lidi je sice pěkné, ale mnohem lepší by určitě bylo pomáhat takříkajíc ve velkém, přijít s něčím, co by potěšilo celé davy. Co by to ale mělo být? Čápa napadlo, že rodiny s malými dětmi u nás nemají dostatečné sportovní vyžití, konkrétně je málo koupališť a mělo by se s tím něco dělat. Přemýšlel a přemýšlel a nakonec přišel na to, že jedno takové koupaliště (ba přímo plavecký areál s mnoha bazény, brouzdališti pro dětičky, umělými vodopády, delfináriem a obřími akvárii s mořskými příšerami) postaví. Dodejme ještě, že ho k tomuto záslužnému skutku nevedla zištnost, chamtivost či dokonce touha po zbohatnutí, takové přízemní cíle rozhodně nikdy neměl, naopak – jeho největší odměnou bude spokojenost návštěvníků a radost v očích malé drobotiny, které se konečně splní její sen a bude si moci po libosti zadovádět ve Žraločí zátoce a užít si vodních radovánek. Ano, takový byl pan Čáp Dobroděj!
Protože to mělo být opravdu unikátní zařízení s nejmodernějšími atrakcemi, nešlo pochopitelně o záležitost zrovna levnou. Padesát milionů ovšem nebyla suma, která by pro našeho dobráka představovala nějaký zásadní problém – kolem jeho domu totiž každý den projíždělo vozidlo bezpečnostní agentury s plnými pytli bankovek a tak si jen stačilo sehnat ty správné kámoše a vyčíhnout vhodný oklamžik. To by v tom byl čert, aby se to nepovedlo, zvláště když jde o čvachtání dětí ve vodě! A skutečně! Loupež (fuj, jaká loupež, přece finanční injekce pro realizaci podnikatelského záměru!) se podařila, padesát melounů bylo doma a mohlo se začít stavět. Tam, kde se doposud jen žlutila pole s řepkou, vyrostl za dva roky obří aquapark. Byla to velká sláva, když Dobroděj Čáp přestřihoval pásku a se slzami dojetí v očích prohlašoval, že Žraločí zátoku považuje za svůj životní projekt a je hrdý na to, že ho tenkrát před dvěma lety napadlo něco takového postavit. Svůj aquapark si oblíbil natolik, že se do něj spolu se svou ženou, dětmi a Herodesem přestěhoval a teď tu všichni bydlí ve vzájemné lásce, úctě a věrnosti až za hrob...
Ne, to ještě zdaleka není konec! Ke šťastnému vyvrcholení příběhu dochází v pohádkách, život však pohádkou nejenže není, ale může se někdy dokonce stát peklem. Lidská závist je strašná věc a neunikl před ní ani Dobroděj Čáp. Jeho vydařený multifunkčně-vodohospodářský projekt se stal trnem v oku mnoha nepřejícníkům, kteří se začali v celé věci šťourat a dokonce vznášet škodolibé dotazy, kde Čáp na takovou megalomanskou stavbu vůbec vzal peníze! Ano, až k takovému hyenismu někteří nenávistníci dospěli! Marně jim pan Dobroděj vypočítával, kolik rodin s malými dětmi každoročně do Žraločí zátoky přijde, zbytečné bylo i zveřejnění návštěvní knihy s nadšenými ohlasy spokojených čvachtalů a k ničemu nakonec nevedlo ani místopřísežné Čápovo prohlášení, že se dostal k penězům úplně stejným způsobem, jako ostatní dotační čerpači. Jak se říká – za dobrotu na žebrotu! Člověk se snaží udělat něco pro lidi, sám z toho nic nemá a ještě ho ke všemu čeká soud. U Čápových nepřátel totiž bohužel nezůstalo jen u zákeřných pomluv a nedokazatelných tvrzení – jeden anonymní hajzl jej dokonce udal s tím, že krátce předtím, než započala stavba Žraločí zátoky, bylo v místě Čápova bydliště přepadeno a vykradeno auto s padesáti miliony a nadhodil otázku, zda mezi oběma událostmi neexistuje příčinná souvislost...
Dobroděj Čáp se posléze rozhodl, že nebude čekat na soudní řízení se založenýma rukama. Nechal si napsat knížku, kde srozumitelným způsobem vysvětluje, jak to ve skutečnosti všechno bylo, objíždí celou zemi a rozdává ji lidem. Jeho milovaní spoluobčané jistě pochopí, že když člověka napadne tak grandiózní idea, jako byla ta se Žraločí zátokou, je potřeba ji co nejrychleji realizovat. A peníze? Prosím vás, nenechte se vysmát a nebazírujte na takových prkotinách! No dobře, jedna vykradená dodávka – co to je proti tisícům maminek s malými dětmi, navštěvujícími rok co rok Žraločí zátoku a těšícími se, že co nejdříve zase přijdou, protože takový nádherný aquapark, jaký jim postavil pan Čáp, by nikde jinde nenašli...
Protože to mělo být opravdu unikátní zařízení s nejmodernějšími atrakcemi, nešlo pochopitelně o záležitost zrovna levnou. Padesát milionů ovšem nebyla suma, která by pro našeho dobráka představovala nějaký zásadní problém – kolem jeho domu totiž každý den projíždělo vozidlo bezpečnostní agentury s plnými pytli bankovek a tak si jen stačilo sehnat ty správné kámoše a vyčíhnout vhodný oklamžik. To by v tom byl čert, aby se to nepovedlo, zvláště když jde o čvachtání dětí ve vodě! A skutečně! Loupež (fuj, jaká loupež, přece finanční injekce pro realizaci podnikatelského záměru!) se podařila, padesát melounů bylo doma a mohlo se začít stavět. Tam, kde se doposud jen žlutila pole s řepkou, vyrostl za dva roky obří aquapark. Byla to velká sláva, když Dobroděj Čáp přestřihoval pásku a se slzami dojetí v očích prohlašoval, že Žraločí zátoku považuje za svůj životní projekt a je hrdý na to, že ho tenkrát před dvěma lety napadlo něco takového postavit. Svůj aquapark si oblíbil natolik, že se do něj spolu se svou ženou, dětmi a Herodesem přestěhoval a teď tu všichni bydlí ve vzájemné lásce, úctě a věrnosti až za hrob...
Ne, to ještě zdaleka není konec! Ke šťastnému vyvrcholení příběhu dochází v pohádkách, život však pohádkou nejenže není, ale může se někdy dokonce stát peklem. Lidská závist je strašná věc a neunikl před ní ani Dobroděj Čáp. Jeho vydařený multifunkčně-vodohospodářský projekt se stal trnem v oku mnoha nepřejícníkům, kteří se začali v celé věci šťourat a dokonce vznášet škodolibé dotazy, kde Čáp na takovou megalomanskou stavbu vůbec vzal peníze! Ano, až k takovému hyenismu někteří nenávistníci dospěli! Marně jim pan Dobroděj vypočítával, kolik rodin s malými dětmi každoročně do Žraločí zátoky přijde, zbytečné bylo i zveřejnění návštěvní knihy s nadšenými ohlasy spokojených čvachtalů a k ničemu nakonec nevedlo ani místopřísežné Čápovo prohlášení, že se dostal k penězům úplně stejným způsobem, jako ostatní dotační čerpači. Jak se říká – za dobrotu na žebrotu! Člověk se snaží udělat něco pro lidi, sám z toho nic nemá a ještě ho ke všemu čeká soud. U Čápových nepřátel totiž bohužel nezůstalo jen u zákeřných pomluv a nedokazatelných tvrzení – jeden anonymní hajzl jej dokonce udal s tím, že krátce předtím, než započala stavba Žraločí zátoky, bylo v místě Čápova bydliště přepadeno a vykradeno auto s padesáti miliony a nadhodil otázku, zda mezi oběma událostmi neexistuje příčinná souvislost...
Dobroděj Čáp se posléze rozhodl, že nebude čekat na soudní řízení se založenýma rukama. Nechal si napsat knížku, kde srozumitelným způsobem vysvětluje, jak to ve skutečnosti všechno bylo, objíždí celou zemi a rozdává ji lidem. Jeho milovaní spoluobčané jistě pochopí, že když člověka napadne tak grandiózní idea, jako byla ta se Žraločí zátokou, je potřeba ji co nejrychleji realizovat. A peníze? Prosím vás, nenechte se vysmát a nebazírujte na takových prkotinách! No dobře, jedna vykradená dodávka – co to je proti tisícům maminek s malými dětmi, navštěvujícími rok co rok Žraločí zátoku a těšícími se, že co nejdříve zase přijdou, protože takový nádherný aquapark, jaký jim postavil pan Čáp, by nikde jinde nenašli...
(Žraločí zátoka z čapí perspektivy. Pan Dobroděj má jít za tuto nádheru na deset let za mříže. PROČ???)
- - -
A tady již pohádka opravdu končí. Člověk jen zírá v němém úžasu nad páně Babišovými myšlenkovými pochody a „morálními“ zásadami. Opravdu je normální ukrást padesát milionů a potom úplně vážně tvrdit, že se přece nic protizákonného nestalo, když byly použity k bohulibému účelu?
Žádné komentáře:
Okomentovat