Pozdě, ale přece!
O Andreji Babišovi je známo, že ke každému „útoku“ či „kampani“ vůči své osobě se v první chvíli vyjadřuje nebývale emotivně a zklidní se až poté, co mu jeho poradci řeknou, že výbuchy vzteku příliš nepřispívají k pozitivnímu mediálnímu obrazu člověka, který to chce v politice dotáhnout až k premiérské židli. Nejinak je tomu i v případě posledního „podrazu“ na nedotknutelného oligarchu, ovšem s jedním zásadním rozdílem – Andrej vypěnil a pění dál a ani čtyřiadvacet hodin po oznámení jobovky o trestním stíhání není k uklidnění. To samozřejmě vypovídá o mnohém...
Nejvíce asi o tom, že Babiš, již tolikrát podezíraný z nejrůznějších lumpáren a přesto se vždycky s gloriolou lidového mučedníka vracející zpět na politické výsluní, se nechal ukolébat do příjemného snění o své výjimečnosti a nadřazenosti vůči zákonům, které jsou zde přece pouze pro ty, co sice stejně jako on „optimalizují“, ale neumí v tom chodit a nedovedou si své kšefty posichrovat na všech stranách. Teď tedy spadla klec a slovenský boss bossů je konfrontován s osudovou platností známého českého přísloví o stromu, který nemůže růst do nebe.
Andy zuří, volá své facebookové fandy do svaté války proti demokratickému systému a vůbec mu nedochází, jak se tímto jednáním jednak zesměšňuje, hlavně však odkopává. Je-li tak křišťálové čistý, jak pořád tvrdí, nemusí se přece ničeho bát – ten drzý policista, který se vymkl kontrole a dovolil si požádat o zbavení jeho imunity přece není soudcem! Je pouze vyšetřovatelem a jako takový má přesně vymezené pravomoci, mezi něž rozhodně nepatří posadit Babiše do vězení. Proč tedy tolik povyku pro nic?
No, asi proto, že Andy začíná tušit, že tentokrát už jde opravdu do tuhého. Vypořádat se s všetečnými slídily, pro něž bylo Čapí hnízdo objektem dlouholetého zájmu, nebylo nijak složité a stačila k tomu mediální dehonestace každého, kdo si dovolil nahlédnout pod pečlivě skrývanou pokličku dotačních machinací víc, než mohl pyšný majitel Čápáku potřebovat. A i když se Babiš v prvních hodinách snažil osvědčenou pomlouvačnou taktiku použít i proti svému vyšetřovateli, nyní je mu jasné, že tady se hraje na jiném levelu.
Jistě, můžeme se ptát, proč to tak dlouho trvalo, když dotační podvod je u Čapího hnízda jasnější nad polední slunce. Asi nejpravděpodobnějším vysvětlením je fakt, že v celé kauze „jelo“ mnoho dalších aktérů, kteří měli dobrý důvod brzdit vyšetřování. Jestliže si někdo požádá o dotaci, rozhodně to neznamená, že ji automaticky dostane. Každá taková žádost musí projít schvalovacím procesem a lze zatím jen spekulovat, kolik lidí (a za jaké „všimné“) si zde přihřálo svou polívčičku. Doufejme, že zákon padajícího lejna postihne i všechny ty, kteří Babišovi (a nejen v kauze Čapího hnízda) umetali cestičku k pohádkovému bohatství!
Nejvíce asi o tom, že Babiš, již tolikrát podezíraný z nejrůznějších lumpáren a přesto se vždycky s gloriolou lidového mučedníka vracející zpět na politické výsluní, se nechal ukolébat do příjemného snění o své výjimečnosti a nadřazenosti vůči zákonům, které jsou zde přece pouze pro ty, co sice stejně jako on „optimalizují“, ale neumí v tom chodit a nedovedou si své kšefty posichrovat na všech stranách. Teď tedy spadla klec a slovenský boss bossů je konfrontován s osudovou platností známého českého přísloví o stromu, který nemůže růst do nebe.
Andy zuří, volá své facebookové fandy do svaté války proti demokratickému systému a vůbec mu nedochází, jak se tímto jednáním jednak zesměšňuje, hlavně však odkopává. Je-li tak křišťálové čistý, jak pořád tvrdí, nemusí se přece ničeho bát – ten drzý policista, který se vymkl kontrole a dovolil si požádat o zbavení jeho imunity přece není soudcem! Je pouze vyšetřovatelem a jako takový má přesně vymezené pravomoci, mezi něž rozhodně nepatří posadit Babiše do vězení. Proč tedy tolik povyku pro nic?
No, asi proto, že Andy začíná tušit, že tentokrát už jde opravdu do tuhého. Vypořádat se s všetečnými slídily, pro něž bylo Čapí hnízdo objektem dlouholetého zájmu, nebylo nijak složité a stačila k tomu mediální dehonestace každého, kdo si dovolil nahlédnout pod pečlivě skrývanou pokličku dotačních machinací víc, než mohl pyšný majitel Čápáku potřebovat. A i když se Babiš v prvních hodinách snažil osvědčenou pomlouvačnou taktiku použít i proti svému vyšetřovateli, nyní je mu jasné, že tady se hraje na jiném levelu.
Jistě, můžeme se ptát, proč to tak dlouho trvalo, když dotační podvod je u Čapího hnízda jasnější nad polední slunce. Asi nejpravděpodobnějším vysvětlením je fakt, že v celé kauze „jelo“ mnoho dalších aktérů, kteří měli dobrý důvod brzdit vyšetřování. Jestliže si někdo požádá o dotaci, rozhodně to neznamená, že ji automaticky dostane. Každá taková žádost musí projít schvalovacím procesem a lze zatím jen spekulovat, kolik lidí (a za jaké „všimné“) si zde přihřálo svou polívčičku. Doufejme, že zákon padajícího lejna postihne i všechny ty, kteří Babišovi (a nejen v kauze Čapího hnízda) umetali cestičku k pohádkovému bohatství!
Žádné komentáře:
Okomentovat