aneb žen, jako je Ivana Kerlesová, je u nás hodně – jen je umět najít a dát jim šanci...
S okamžikem vzniku Trikolóry se v mainstreamových médiích začala řešit otázka, zda hnutí „získá na svou stranu“ dostatečný počet „osobností“, které mu „dají tvář“ a budou schopny „oslovit voliče“. Oněmi tzv. osobnostni jsou podle všeho míněni lidé, pro něž bych spíše zvolil označení „známé firmy“ – zkrátka všelijací političtí šíbři, co v minulosti většinou vystřídali několik stran a získali dojem, že díky svým „zkušenostem“ mají nyní automaticky zajištěno teplé místečko v Trikolóře, jíž tu více, tu méně okatě nabízejí své „služby“.
Chtěl bych před těmito „starými strukturami“ varovat, protože kdykoli nějaká strana s nimi začala koketovat a nabízet jim funkce, neskončilo to pro ni dobře. „Slušňák“ Herman nenávratně poškodil KDU-ČSL, „mladé naděje“ Poche, Dolínek a Hamáček zničili ČSSD, Pospíšil úspěšně vede TOP 09 do nevolitelnosti, kam Gazdík STAN už přivedl. Pokud Trikolóra od podobných existencí přijme danajské dary jejich „odbornosti“, „nepostradatelnosti“ a „mediální vyprofilovanosti“, není složité si představit, jak dopadne...
Přitom skutečných osobností je dost, jen je nutné je aktivně vyhledávat. Hodně lidí je dnes politikou znechuceno proto, že nemají možnost se jí prakticky účastnit, a to ani v případě, že jsou v nějaké straně – pražské sekretariáty považují členskou základnu za pouhou stafáž svých zákulisních hrátek a nikoho mezi sebe nepustí. Jestliže Trikolóra vzbuzuje tolik nadějí, pak důvodem je právě to, že ji lidé vnímají jako cosi zdravě „netradičního“, co vzniká takříkajíc na zelené louce a především „odspodu“.
Jistě – stanovy, programové priority, ideové ukotvení a podobné záležitosti jsou důležité, tím zásadním je ale „kvalita“ lidí, kteří to všechno budou uvádět v život. Kéž Trikolóra nevezme zavděk opotřebovanými „osobnostmi“, ale vychová si své vlastní!
Žádné komentáře:
Okomentovat