aneb neberme si servítky a mluvme tak, jak nám Trikolóra narostla...
Václav Klaus ml. během slavnostního představení Trikolóry kromě jiných potěšujících informací sdělil národu, že jeho hnutí se hodlá nekompromisně držet svých programových zásad a nebude v tomto ohledu ustupovat tlaku médií. Ta už mezitím spustila proti novému politickému subjektu bubnovou palbu (s výjimkou České televize, která zatím ostentativně mlčí) a nepřetržitě varují před „xenofobními tendencemi“, „plíživou orbánizací“, „protiunijní rétorikou“, „proruskými náladami“, „antiglobalistickým nacionalismem“ a mnoha dalšími hrůzami, jež prý s Trikolórou přicházejí a hrozí podkopat demokracii. O tom, že šíření těchto poplašných zpráv nejenže nepřestane, ale bude naopak čím dál silnější a agresivnější, není nejmenších pochyb, může to ale mít i jeden pozitivní aspekt – bude testem toho, nakolik je nové hnutí imunní vůči snahám mainstreamu zdiskreditovat jej před občany a potenciálními voliči. Pokud touto „zkouškou ohněm“ projde se ctí, čeká Trikolóru v příštích parlamentních volbách triumfální vítězství.
Domnívám se, že nejdůležitější programové priority jsou tyto: obnova zdevastovaného školství, normalizace vztahů s Ruskem a nastolení právního prostředí v České televizi. Právě na těchto třech kardinálních problémech se bude lámat chleba a už nyní je zřejmé, jaký křik spustí čuníci u korýtek a potrefené husy všeho druhu.
Vrátit českým školám vzdělávací status, který je dnes odstaven na vedlejší kolej ve jménu „výchovy“ dětí k multikulturalismu, genderismu, homosexualismu a podobným „hodnotám“, se nemůže podařit bez toho, aby se Ministerstvo školství distancovalo od indoktrinačních aktivit Člověka v tísni, Evropských hodnot, AIESECu a dalších podobných „neziskovek“ a ukončilo s nimi spolupráci. Rodiče a většina učitelů toto určitě uvítá, stejně jako zastavení šíleného ideologického experimentu s názvem inkluze.
Rusofobie, hraničící s hysterií, nemá sebemenší racionální základ, ale je vyvolávána určitými politiky, kteří si na ní budují kariéru. Dnešní Rusko je demokratický stát a údajné nebezpečí, jež nám od něj hrozí, je mainstreamovým hoaxem, jenž má udržovat národ v bdělosti a ostražitosti před „diktátorem“ Putinem a v poslušnosti vůči Evropské unii. Protiruské sankce pak závažným způsobem poškozují naši ekonomiku, což je v době, kdy jiné státy EU s Ruskem už dávno čile obchodují (viz video z otevření nové linky Mercedesu nedaleko Moskvy – https://www.youtube.com/watch?v=w4nb3ljeLGM), vskutku tragikomická situace.
Boj s televizními pučisty, kteří si přivlastnili Kavčí hory a na každý pokus o nastolení právního stavu reagují výkřiky o útoku na svobodu slova, také nebude procházkou růžovým sadem. Ovšem dnešní schizofrenní stav, kdy pod pláštíkem tzv. „veřejnoprávnosti“ je jako oficiální státní doktrína prosazován eurohujerismus, není možné nadále akceptovat.
Pokud si chceme vzít svou zemi zpátky, musíme zmíněné tři nelehké zápasy vybojovat. Je ovšem možné, že až tak těžké to nebude, protože většina národa má už neomarxistických sociálních inženýrů plné zuby a chce žít v normální zemi.
Domnívám se, že nejdůležitější programové priority jsou tyto: obnova zdevastovaného školství, normalizace vztahů s Ruskem a nastolení právního prostředí v České televizi. Právě na těchto třech kardinálních problémech se bude lámat chleba a už nyní je zřejmé, jaký křik spustí čuníci u korýtek a potrefené husy všeho druhu.
Vrátit českým školám vzdělávací status, který je dnes odstaven na vedlejší kolej ve jménu „výchovy“ dětí k multikulturalismu, genderismu, homosexualismu a podobným „hodnotám“, se nemůže podařit bez toho, aby se Ministerstvo školství distancovalo od indoktrinačních aktivit Člověka v tísni, Evropských hodnot, AIESECu a dalších podobných „neziskovek“ a ukončilo s nimi spolupráci. Rodiče a většina učitelů toto určitě uvítá, stejně jako zastavení šíleného ideologického experimentu s názvem inkluze.
Rusofobie, hraničící s hysterií, nemá sebemenší racionální základ, ale je vyvolávána určitými politiky, kteří si na ní budují kariéru. Dnešní Rusko je demokratický stát a údajné nebezpečí, jež nám od něj hrozí, je mainstreamovým hoaxem, jenž má udržovat národ v bdělosti a ostražitosti před „diktátorem“ Putinem a v poslušnosti vůči Evropské unii. Protiruské sankce pak závažným způsobem poškozují naši ekonomiku, což je v době, kdy jiné státy EU s Ruskem už dávno čile obchodují (viz video z otevření nové linky Mercedesu nedaleko Moskvy – https://www.youtube.com/watch?v=w4nb3ljeLGM), vskutku tragikomická situace.
Boj s televizními pučisty, kteří si přivlastnili Kavčí hory a na každý pokus o nastolení právního stavu reagují výkřiky o útoku na svobodu slova, také nebude procházkou růžovým sadem. Ovšem dnešní schizofrenní stav, kdy pod pláštíkem tzv. „veřejnoprávnosti“ je jako oficiální státní doktrína prosazován eurohujerismus, není možné nadále akceptovat.
Pokud si chceme vzít svou zemi zpátky, musíme zmíněné tři nelehké zápasy vybojovat. Je ovšem možné, že až tak těžké to nebude, protože většina národa má už neomarxistických sociálních inženýrů plné zuby a chce žít v normální zemi.
Žádné komentáře:
Okomentovat