V některých médiích se v poslední době probírá otázka, proč má hnutí ANO tak vysoké preference a co je to vlastně za lidi, kteří volí Babiše. Názory všelijakých „odborníků“ se vzácně shodují v tom, že se jedná o nepřemýšlivou, povětšinou venkovskou masu zatrpklých a závistivých lidiček, co nečtou noviny (tedy kromě Blesku) a tudíž neví, jaký je ten jejich Babiš vlastně gauner. Tyto voliče je pak prý třeba přesvědčovat, neboť až se jim vysvětlí, že jejich guru není žádný svatoušek a svůj majetek si nahrabal bůhví jak, určitě se od něj odvrátí a budou volit tak jako dřív ČSSD, TOP 09 či ODS. To, že Babišova obliba mezi „prostým lidem“ má úplně jinou příčinu, těmto chytrým hlavám evidentně nedochází – a přitom je to tak jednoduché. Takže:
Od listopadu 1989 uběhlo víc jak 25 let a společnost je dnes již definitivně a zřejmě nevratně transformována. Máme tu jednak třídu bezskrupulózních zbohatlíků, kteří změnili demokratický systém na oligarchickou totalitu a vedle ní lidi, živící se fyzickou prací a živořící od výplaty k výplatě. Ti první usilují o to, aby jejich moc nebyla ničím ohrožena a za tímto účelem si navrhují a schvalují zákony, které ty druhé mají udržet v jejich podřízeném postavení a zabránit jim v jakémkoli pokusu o odstranění stávajícího stavu. Do jisté míry se dá říct, že žijeme v novodobém otrokářsko-feudálním řádu – v každém případě zde pracující většina živí stále se rozrůstající počet povalečů a příživníků. Změnit tento stav teoreticky mohou pouze volby.
Tohoto nebezpečí si je vládnoucí vrstva dobře vědoma a snaží se tudíž (protože volební právo nejde dost dobře zakázat) zásadním způsobem přetvořit společenské paradigma. Proto se u nás stále zvyšuje počet úředníků, proto jako houby po dešti vznikly a stále vznikají nejrůznější neziskové, lidskoprávní, prouprchlické a jiné organizace se statisíci členů, kteří jsou štědře financováni ze státního rozpočtu a od nichž se za jejich parazitní způsob života očekává, že ve volbách dají hlas svým chlebodárcům. Celý národ však zkorumpovat nelze a tak přes všechny snahy vládnoucí garnitury tu stále zůstávají miliony fakticky bezprávných chudáků, odsouzených k celoživotní dřině, kteří odpor vůči svému zotročení mohou vyjádřit jen jednou za čtyři roky u volebních uren.
Doposud se establishmentu dařilo tuto naštvanost obyčejných lidí eliminovat rozeštváváním jedněch proti druhým a mařením pokusů o jejich sjednocení do nějakého vlivného politického uskupení. To však skončilo s příchodem Andreje Babiše.
Fenomén ANO je v prvé řadě výrazem hněvu „těch dole“ vůči ponížení a životní beznaději. Ty, kteří volí Babiše, vůbec nezajímá, že tím možná volí konec demokracie – vždyť oni z demokracie mají jen robotu a bídu. Stejně tak je jim jedno, jak se Babiš dostal ke svému majetku – důležité je, že stojí na jejich straně proti společenskému systému, který odsoudil je a jejich děti k bezperspektivnímu přežívání. A proč by se měli bát vlády silné ruky? Vždyť oni již nemají co ztratit!
Jestliže se politické strany od leva do prava sešikovaly proti Babišovi, je to pro jeho příznivce jasným důkazem toho, že Andrej jako jediný hájí jejich práva. A pokud se chystá v podzimních volbách dát ANO hlas přes 40% voličů, pak to především svědčí o tom, že u nás žijí miliony nespokojených a zoufalých lidí, kterým jejich názory a postoje určitě nelze zazlívat. Spíše je třeba se ptát, kdo a proč tento společenský marasmus u nás zapříčinil. Nebyly to náhodou právě ony „tradiční“ strany, které svou sobeckou a protilidovou politikou dláždí Babišovi cestu k moci?
Od listopadu 1989 uběhlo víc jak 25 let a společnost je dnes již definitivně a zřejmě nevratně transformována. Máme tu jednak třídu bezskrupulózních zbohatlíků, kteří změnili demokratický systém na oligarchickou totalitu a vedle ní lidi, živící se fyzickou prací a živořící od výplaty k výplatě. Ti první usilují o to, aby jejich moc nebyla ničím ohrožena a za tímto účelem si navrhují a schvalují zákony, které ty druhé mají udržet v jejich podřízeném postavení a zabránit jim v jakémkoli pokusu o odstranění stávajícího stavu. Do jisté míry se dá říct, že žijeme v novodobém otrokářsko-feudálním řádu – v každém případě zde pracující většina živí stále se rozrůstající počet povalečů a příživníků. Změnit tento stav teoreticky mohou pouze volby.
Tohoto nebezpečí si je vládnoucí vrstva dobře vědoma a snaží se tudíž (protože volební právo nejde dost dobře zakázat) zásadním způsobem přetvořit společenské paradigma. Proto se u nás stále zvyšuje počet úředníků, proto jako houby po dešti vznikly a stále vznikají nejrůznější neziskové, lidskoprávní, prouprchlické a jiné organizace se statisíci členů, kteří jsou štědře financováni ze státního rozpočtu a od nichž se za jejich parazitní způsob života očekává, že ve volbách dají hlas svým chlebodárcům. Celý národ však zkorumpovat nelze a tak přes všechny snahy vládnoucí garnitury tu stále zůstávají miliony fakticky bezprávných chudáků, odsouzených k celoživotní dřině, kteří odpor vůči svému zotročení mohou vyjádřit jen jednou za čtyři roky u volebních uren.
Doposud se establishmentu dařilo tuto naštvanost obyčejných lidí eliminovat rozeštváváním jedněch proti druhým a mařením pokusů o jejich sjednocení do nějakého vlivného politického uskupení. To však skončilo s příchodem Andreje Babiše.
Fenomén ANO je v prvé řadě výrazem hněvu „těch dole“ vůči ponížení a životní beznaději. Ty, kteří volí Babiše, vůbec nezajímá, že tím možná volí konec demokracie – vždyť oni z demokracie mají jen robotu a bídu. Stejně tak je jim jedno, jak se Babiš dostal ke svému majetku – důležité je, že stojí na jejich straně proti společenskému systému, který odsoudil je a jejich děti k bezperspektivnímu přežívání. A proč by se měli bát vlády silné ruky? Vždyť oni již nemají co ztratit!
Jestliže se politické strany od leva do prava sešikovaly proti Babišovi, je to pro jeho příznivce jasným důkazem toho, že Andrej jako jediný hájí jejich práva. A pokud se chystá v podzimních volbách dát ANO hlas přes 40% voličů, pak to především svědčí o tom, že u nás žijí miliony nespokojených a zoufalých lidí, kterým jejich názory a postoje určitě nelze zazlívat. Spíše je třeba se ptát, kdo a proč tento společenský marasmus u nás zapříčinil. Nebyly to náhodou právě ony „tradiční“ strany, které svou sobeckou a protilidovou politikou dláždí Babišovi cestu k moci?
Žádné komentáře:
Okomentovat