HLEDÁNÍ JEHLY...
„Copywriterů“ jsou u nás tisíce. Copywriterů několik desítek...
Ano, ten nepoměr mezi prvními a druhými se může zdát (a skutečně je!) kolosální. Čím je to způsobeno?
Ta prapůvodní příčina tkví v následujícím - lingvistická gramotnost populace má v posledních letech zcela evidentně sestupnou tendenci, školy (hlavně ty vysoké s tzv. humanitním zaměřením) produkují nejrůznější typy fachidiotů, kteří se svým intelektuálním potenciálem nijak neliší jeden od druhého. Když se například podíváme na „tvorbu“ 95% dnešních novinářů, vidíme, že všichni píší „na jedno brdo“, nikde žádná stopa originality, vyprofilovanosti, svébytnosti. Prostě – psát tak, jak píšou, jim na živobytí stačí a proč se tedy zbytečně nervovat nějakým sebevzděláváním a zlepšováním svého písemného projevu, tím spíše, když zaměstnavatel nic takového ani nevyžaduje!
Je to paradoxní, ale nalézt dnes člověka, který se umí písemnou formou vyjadřovat bez toho, aby se v jeho výtvorech neobjevovaly gramatické a stylistické chyby, je opravdu oním příslovečným hledáním jehly v kupce sena. Jiné přísloví ovšem říká, že mezi slepými je jednooký králem a to v tomto případě platí dvojnásob. Nejlepší je prostě ten, kdo dělá nejméně chyb, byť by se jednalo o hrubky na úrovni 4. ročníku základní školy.
Lze to velmi dobře ukázat na současném trendu ve sdělovacích prostředcích, konkrétně tisku. Když se podíváme např. na Mladou frontu Dnes, zjišťujeme, že mnozí blogeři, píšící zdarma a víceméně pro zábavu jsou „výkonnostně“ mnohem výš než redaktoři a profesionální novináři. Ovšem, světe div se – reakcí na tento vývoj není propuštění neschopných novinářů a jejich nahrazení některými z řady kvalitních blogerů, ale přesný opak! Blogeři jsou pod nejrůznějšími záminkami trestáni tím, že se neustále oklešťují jejich publikační možnosti, což nedávno vyvrcholilo antiblogerskou revolucí, kdy byl na i.Dnes úplně „překopán“ stávající způsob zveřejňování článků, přičemž tato „systémová změna“ vyzněla samozřejmě v neprospěch blogerů...
Vraťme se ale ke copywritingu. Psaní textů je zákazníkům nabízeno buď webovými portály za tímto účelem zřízenými nebo samotnými copywritery. Jak to vypadá v praxi?
Každý o sobě pochopitelně tvrdí, že právě on je ten, koho hledáte, což ovšem ještě není to nejhorší. Pokud totiž už ve své sebeprezentaci nenaseká „copywriter“ tolik chyb, že odradí hned, pak zákazníka, který opravdu hledá kvalitu, čeká martýrium v podobě orientačního pročítání článků. Výsledkem jsou často rozpaky, znechucení a posléze zjištění, že najít opravdového machra v tomto oboru asi nebude nijak snadné.
Další, a to unikátní a samostatnou kapitolou jsou profilové fotografie, jimiž se copywriteři snaží v zákazníkovi vzbudit dojem intelektuální kapacity a „tahu na branku“. To jsou všechny ty fotky energicky se tvářících mužů a zasněných žen. Opět však - jak si vybrat, když jsou všichni (všechny) stejní či stejné? U žen je to v tomto směru o něco snadnější - pozornější zákazník si totiž brzy všimne evidentní přímé úměry mezi dekoltem té které dámy a jejími duševními kvalitami. Já tomu říkám „zákon nahého masa“ – v zásadě platí, že čím je copywriterka více odhalena, tím slabší jsou její výkony na klávesnici...
Ano, ten nepoměr mezi prvními a druhými se může zdát (a skutečně je!) kolosální. Čím je to způsobeno?
Ta prapůvodní příčina tkví v následujícím - lingvistická gramotnost populace má v posledních letech zcela evidentně sestupnou tendenci, školy (hlavně ty vysoké s tzv. humanitním zaměřením) produkují nejrůznější typy fachidiotů, kteří se svým intelektuálním potenciálem nijak neliší jeden od druhého. Když se například podíváme na „tvorbu“ 95% dnešních novinářů, vidíme, že všichni píší „na jedno brdo“, nikde žádná stopa originality, vyprofilovanosti, svébytnosti. Prostě – psát tak, jak píšou, jim na živobytí stačí a proč se tedy zbytečně nervovat nějakým sebevzděláváním a zlepšováním svého písemného projevu, tím spíše, když zaměstnavatel nic takového ani nevyžaduje!
Je to paradoxní, ale nalézt dnes člověka, který se umí písemnou formou vyjadřovat bez toho, aby se v jeho výtvorech neobjevovaly gramatické a stylistické chyby, je opravdu oním příslovečným hledáním jehly v kupce sena. Jiné přísloví ovšem říká, že mezi slepými je jednooký králem a to v tomto případě platí dvojnásob. Nejlepší je prostě ten, kdo dělá nejméně chyb, byť by se jednalo o hrubky na úrovni 4. ročníku základní školy.
Lze to velmi dobře ukázat na současném trendu ve sdělovacích prostředcích, konkrétně tisku. Když se podíváme např. na Mladou frontu Dnes, zjišťujeme, že mnozí blogeři, píšící zdarma a víceméně pro zábavu jsou „výkonnostně“ mnohem výš než redaktoři a profesionální novináři. Ovšem, světe div se – reakcí na tento vývoj není propuštění neschopných novinářů a jejich nahrazení některými z řady kvalitních blogerů, ale přesný opak! Blogeři jsou pod nejrůznějšími záminkami trestáni tím, že se neustále oklešťují jejich publikační možnosti, což nedávno vyvrcholilo antiblogerskou revolucí, kdy byl na i.Dnes úplně „překopán“ stávající způsob zveřejňování článků, přičemž tato „systémová změna“ vyzněla samozřejmě v neprospěch blogerů...
Vraťme se ale ke copywritingu. Psaní textů je zákazníkům nabízeno buď webovými portály za tímto účelem zřízenými nebo samotnými copywritery. Jak to vypadá v praxi?
Každý o sobě pochopitelně tvrdí, že právě on je ten, koho hledáte, což ovšem ještě není to nejhorší. Pokud totiž už ve své sebeprezentaci nenaseká „copywriter“ tolik chyb, že odradí hned, pak zákazníka, který opravdu hledá kvalitu, čeká martýrium v podobě orientačního pročítání článků. Výsledkem jsou často rozpaky, znechucení a posléze zjištění, že najít opravdového machra v tomto oboru asi nebude nijak snadné.
Další, a to unikátní a samostatnou kapitolou jsou profilové fotografie, jimiž se copywriteři snaží v zákazníkovi vzbudit dojem intelektuální kapacity a „tahu na branku“. To jsou všechny ty fotky energicky se tvářících mužů a zasněných žen. Opět však - jak si vybrat, když jsou všichni (všechny) stejní či stejné? U žen je to v tomto směru o něco snadnější - pozornější zákazník si totiž brzy všimne evidentní přímé úměry mezi dekoltem té které dámy a jejími duševními kvalitami. Já tomu říkám „zákon nahého masa“ – v zásadě platí, že čím je copywriterka více odhalena, tím slabší jsou její výkony na klávesnici...
(pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat