Nikdy bych si nepomyslil, že budu obhajovat Andreje Babiše, o kterém si nedělám žádné iluze, o čemž svědčí i řada mých článků na tomto blogu. Následující řádky se ovšem ministra financí a šéfa ANO týkají de facto pouze okrajově – v prvé řadě mi totiž jde o upozornění na fakt, že současný mediální hon na Babiše je ve skutečnosti bezprecedentním útokem na demokratické principy a procedury, k němuž dochází ze strany předsedy vlády.
V současné politické krizi se dospělo do stavu, kdy v rádiu a televizi předstupují před národ údajní odborníci na ústavu, kteří od rána do večera opakují to samé – prezident MUSÍ přijmout demisi ministra, odvolaného premiérem. Co se pak týká časového horizontu, který není nijak stanoven, pak zase tvrdí, že to musí být „bez zbytečných průtahů“. Zřejmě proto, aby svými tvrzeními neudělali z hlavy státu pouhou loutku a automat na podpisy, občas mezi řečí utrousí, že prezident má právo konzultovat s premiérem důvody, jež jej k odvolání vedly. Kdo si však dá tyto úvahy moudrých ústavních hlav do patřičných souvislostí, nemůže nevidět, že tady něco nehraje.
Uvažujme logicky. K čemu by bylo prezidentovi ono „konzultační právo“, když by bez ohledu na jeho výsledek musel akceptovat premiérův požadavek? A to dokonce i v případě, že by důvody pro odvolání dotyčného ministra shledal neodůvodněnými? Smyslem každé konzultace je přece vyjasnění vzájemných stanovisek a nalezení pro obě strany přijatelné shody! Jestliže ale jeden z partnerů má dopředu zajištěno, že jeho požadavek musí být přijat, pak se již nejedná o konzultaci, ale o nedůstojnou frašku!
A právě tady je onen příslovečný zakopaný pes, resp. se zde dostáváme k základnímu problému, který zní: Jak má postupovat prezident za situace, kdy je evidentní, že premiér neodvolává ministra na základě relevantních důvodů, ale např. proto, že chce zabránit růstu jeho popularity mezi voliči? A to, že Sobotkovy názorové veletoče z posledních dnů spadají do této kategorie, je přece naprosto zřejmé, což mimochodem přiznal i on sám, když nejdříve nechtěl dělat z Babiše mučedníka, aby vzápětí (když si uvědomil, že by mu mohl v ruce zůstat Černý Petr) zase obrátil.
Ponechme stranou máslo, které má Sobotka na hlavě od dob finančních náhrad, OKD, neplacení dluhů Altnerovi a jiných kauz. Nevšímejme si ani toho, jak se za premiérem najednou vzorně sešikovali lidé, kteří mu v minulosti nemohli přijít na jméno. Odhlédněme i od komického faktu, že Sobotka se ze dne na den stal miláčkem pražské kavárny, kterážto nová role se mu zalíbila natolik, že takřka nepřetržitě vydává jakási bojovná prohlášení a pokračuje v útocích na Zemana. To všechno je v dané chvíli nepodstatné. Rozhodně bychom ale neměli nechávat bez povšimnutí, když je ministr odvoláván z vlády proto, že premiér s hrůzou hledí na klesající volební preference své partaje.
Jak prezident zareaguje? Chci věřit, že se Miloš Zeman v této pro další vývoj naší demokracie možná kritické chvíli zachová státnicky, že nepodlehne hysterické kampani, která je proti němu vedena ještě zákeřněji než obvykle, že dá přednost svědomí a zdravému rozumu a tedy duchu ústavy před před její literou a že ministra financí neodvolá.
V současné politické krizi se dospělo do stavu, kdy v rádiu a televizi předstupují před národ údajní odborníci na ústavu, kteří od rána do večera opakují to samé – prezident MUSÍ přijmout demisi ministra, odvolaného premiérem. Co se pak týká časového horizontu, který není nijak stanoven, pak zase tvrdí, že to musí být „bez zbytečných průtahů“. Zřejmě proto, aby svými tvrzeními neudělali z hlavy státu pouhou loutku a automat na podpisy, občas mezi řečí utrousí, že prezident má právo konzultovat s premiérem důvody, jež jej k odvolání vedly. Kdo si však dá tyto úvahy moudrých ústavních hlav do patřičných souvislostí, nemůže nevidět, že tady něco nehraje.
Uvažujme logicky. K čemu by bylo prezidentovi ono „konzultační právo“, když by bez ohledu na jeho výsledek musel akceptovat premiérův požadavek? A to dokonce i v případě, že by důvody pro odvolání dotyčného ministra shledal neodůvodněnými? Smyslem každé konzultace je přece vyjasnění vzájemných stanovisek a nalezení pro obě strany přijatelné shody! Jestliže ale jeden z partnerů má dopředu zajištěno, že jeho požadavek musí být přijat, pak se již nejedná o konzultaci, ale o nedůstojnou frašku!
A právě tady je onen příslovečný zakopaný pes, resp. se zde dostáváme k základnímu problému, který zní: Jak má postupovat prezident za situace, kdy je evidentní, že premiér neodvolává ministra na základě relevantních důvodů, ale např. proto, že chce zabránit růstu jeho popularity mezi voliči? A to, že Sobotkovy názorové veletoče z posledních dnů spadají do této kategorie, je přece naprosto zřejmé, což mimochodem přiznal i on sám, když nejdříve nechtěl dělat z Babiše mučedníka, aby vzápětí (když si uvědomil, že by mu mohl v ruce zůstat Černý Petr) zase obrátil.
Ponechme stranou máslo, které má Sobotka na hlavě od dob finančních náhrad, OKD, neplacení dluhů Altnerovi a jiných kauz. Nevšímejme si ani toho, jak se za premiérem najednou vzorně sešikovali lidé, kteří mu v minulosti nemohli přijít na jméno. Odhlédněme i od komického faktu, že Sobotka se ze dne na den stal miláčkem pražské kavárny, kterážto nová role se mu zalíbila natolik, že takřka nepřetržitě vydává jakási bojovná prohlášení a pokračuje v útocích na Zemana. To všechno je v dané chvíli nepodstatné. Rozhodně bychom ale neměli nechávat bez povšimnutí, když je ministr odvoláván z vlády proto, že premiér s hrůzou hledí na klesající volební preference své partaje.
Jak prezident zareaguje? Chci věřit, že se Miloš Zeman v této pro další vývoj naší demokracie možná kritické chvíli zachová státnicky, že nepodlehne hysterické kampani, která je proti němu vedena ještě zákeřněji než obvykle, že dá přednost svědomí a zdravému rozumu a tedy duchu ústavy před před její literou a že ministra financí neodvolá.
Žádné komentáře:
Okomentovat