PRAVDOLÁSKAŘSKÝ GURU V INTELEKTUÁLNÍCH NEDBALKÁCH...

ÚHEL POHLEDU Mons. Tomáše Halíka (Katolický týdeník, 8. 12. 2015)

(tučné pasáže - Jan Hofírek)

V dnešní situaci je dobré si uvědomit a stále připomínat: hlavním cílem sekty, která si říká Islámský stát, je něco ještě daleko nebezpečnějšího než jejich vražedné útoky a zabíjení nevinných, to jsou jen prostředky. Jde jim o vyvolání války mezi islámem a Západem. Chtějí na svou stranu získat 1,6 miliardy obyvatel islámského světa tím, že jim namluví, že Západ nenávidí islám, že nebojuje proti extremistům, nýbrž proti islámu jako takovému a proti všem muslimům.

Tomáš Halík začíná svým obvyklým způsobem - představuje se čtenářům jako člověk znalý věci, v tomto konkrétním případě tedy jako někdo, komu bylo - patrně shůry - dáno pochopit úmysly IS lépe než jiným. S logikou je ovšem jako vždy na štíru. Islámský stát označuje za „sektu“, která vlastně nemá s pravým islámem (který to je?) kromě názvu nic společného. Jak ovšem pak může tato početně malá neislámská sekta získat na svou stranu tu více než miliardu a půl hodných muslimů mně opravdu hlava nebere. Prý tím, že jim namluví, že Západ atd. Znamená to snad, že Halík ty svoje muslimské “bratry ve víře“ považuje za totální hlupáky? Uvěřit takovéto propagandě může totiž jen naprostý blb. 

Všichni ti na Západě, kdo nevidí zásadní rozdíl mezi extremisty a islámem, jsou vítanými spojenci islamistických extremistů a ti se z nich radují ještě více než z evropských pomatenců, kteří vstupují do jejich řad. Válku s islamistickými extremisty nemůžeme vést jen zbraněmi, je to také a především válka idejí, psychologická válka – a zde je třeba zásadně odporovat „islamobijcům“, kteří z hlouposti významně nahrávají islamistické propagandě.

Halíkova oblíbená parketa, totiž rozdíl mezi islámem a islamismem. V čem ten rozdíl konkrétně spočívá Halík samozřejmě neví, jako to neví ve skutečnosti nikdo, ale tváří se, že každému slušnému člověku je to úplně jasné - a běda, kdyby nebylo -, takže nějakým vysvětlováním je zbytečné ztrácet čas. Hlavní je přece vytvořit argumentační kotrmelec, kdy se z těch, kdo se staví k islámu kriticky, udělají extrémisté a islamobijci. A toho se nejlépe dosáhne tím, že je označíme za sice nepřímé, ale přece jen spojence teroristů. Jinak - proti islamistům je podle Halíka nutné bojovat především prostřednictvím idejí. Kde tedy vidí problém, když většina Čechů právě toto na sociálních sítích činí? Halíkovi se podle všeho nelíbí, že Češi ten ideový boj vedou špatně. Jak to ale dělat správně jim pochopitelně neporadí. 

Válka proti extremistům by byla beznadějná, kdyby se arabským extremistům – a jejich ideovým dvojčatům typu pana Konvičky, kteří podobně černobíle vnímají svět – podařilo skutečně vehnat islámský svět (a také uprchlíky v Evropě) do náručí extremismu, totiž přesvědčit je, že Západ muslimy a islámskou kulturu jako celek nenávidí. Pak by nás čekala válka nikoli mezi extremistickou sektou a civilizovaným světem, nýbrž mezi dvěma mocnými civilizacemi, světová válka, jakou dějiny ještě nepoznaly. Nejdůležitějším zdrojem naděje je fakt, že zatím většina muslimů a všechny významné náboženské autority islámu tzv. Islámský stát a jeho řádění odsuzují – ale to se může změnit.

Tomáš Halík se postupně dostává do varu. Nejdříve samozřejmě srovná do jedné latě arabské extrémisty a pana Konvičku (na toho je obzvlášť vysazený, protože každý, s kým se ztotožňují statisíce lidí, je pro něho podezřelý) a pak už začíná líčení děsivé apokalypsy, jakou dějiny ještě nepoznaly. Nevím, jak Halík přišel na to, že Západ nenávidí muslimskou kulturu (ona nějaká existuje?) a jak by tedy mohli ti zlí muslimové právě tímto tvrzením získat na svou stranu ty hodné, ale o tom již řeč byla. Vraťme se tedy k té strašlivé válce, která by byla podle Halíka vedena dvěma mocnými civilizacemi. Jak to myslí, kde je ta druhá mocná civilizace? Opravdu za ni považuje ty zaostalé a rozhádané muslimské země? Copak mu není jasné, že kdyby si něco skutečně chtěly začít, tak za pár hodin je samotné Rusko vymaže z mapy?
Halík rovněž přidává nové varování - podle něj muslimské autority (jaké, vždyť v islámu žádné autority neexistují!) zatím IS odsuzují, což se ovšem může změnit, čímž však pan religionista ony islámské autority opět pasuje do role lidí poměrně mdlého rozumu. Všimněme si také Halíkovy stále se opakující obsese, kdy jakákoliv kritike islámu je podle něj projevem nenávisti. Už jsem to někde psal, ale zopakuji to - já mám muslimy jako lidi rád a je mi jich líto, že se nechali oklamat všemi těmi imámy, co jim „autenticky“ vykládají korán.

Náš Bůh je Pánem všech
Máme-li s muslimy „stejného Boha“? Kdo na tuto otázku odpoví negativně, prokazuje nejen elementární neznalosti dějin kultury a náboženství, ale také naprostou neznalost křesťanského vyznání. Jako křesťané vyznáváme víru „v jednoho Boha, otce všemohoucího, stvořitele nebe i země“, Boha všech lidí – nikoli nějakého zvláštního kmenového bůžka pouze křesťanů či katolíků, jednoho exempláře bohů, vedle něhož by byl jiný, cizí bůh muslimů, Židů apod. Navíc patříme s muslimy a Židy do jedné rodiny monoteistických „abrahámovských“ náboženství.

Zajímavá, ale trochu ujetá tautologie, něco na způsob „co bylo dřív, Búh nebo ateista“? Co by Halík odpověděl na otázku, zda ateisté v Evropě nevěří ve stejného Boha jako jejich kolegové v Austrálii?

Samozřejmě jsou mezi těmi náboženstvími, ale i uvnitř nich, rozdílné teologické koncepce, způsoby chápání a popisování Boha, že tam najdeme nejen stejné či podobné, ale i odlišné příběhy. To jen mystikové všech těchto tří náboženství vědí a říkají, že Bůh se stejně vymyká možnostem jakéhokoli popisu lidskými slovy a kategoriemi.

O jakých muslimských mysticích to Halík mluví? On nějaké zná? Já vím jen o tzv. derviších, ale to nebyli mystikové, ale narkomani.

Korán mluví o Ježíšovi a jeho panenské matce s velkou úctou, nás ovšem dráždí, že o něm mluví v důležitých věcech jinak než naše tradice a naše posvátné texty. Muslimové nám dělají přesně to, co jsme my křesťané po tisíciletí dělali Židům: také jsme Židům říkali, že my jejich Bibli (kterou jsme nazvali „Starý zákon“) rozumíme jinak – a samozřejmě na rozdíl od nich správně, že jen my víme, koho přesně měli na mysli proroci a žalmisté, apod. Také my jsme považovali židovství za pouhý vývojový předstupeň našeho náboženství, za náboženství, které je tím naším nahrazeno – a někdy s pocitem (s tragickými důsledky), že nejen židovská víra, ale i Židé jsou už „nahraditelní“. Přesně to si myslí mnozí muslimové o nás a našem náboženství.

Halík to má trochu popletené. Muslimové tvrdí, že islám (korán) je definitivní, poslední alláhovo zjevení lidem, takže ti, kdo jej nepřijmou, jsou zatvrzelí nevěrci, pro které není záchrany. Kromě toho dávat do přímé souvislosti vztah křesťanství k židovství, resp. islámu ke křesťanství je demagogií nejhrubšího zrna. 

Mezináboženský dialog není jen intelektuální hra, ale směřuje k revolučnímu obratu ve vzájemném nahlížení bez těchto nebezpečně druhé degradujících schémat. Když nám někdo cituje z Koránu nikoliv to, co je tam krásného a moudrého, nýbrž jisté strašné věty, měli bychom pokorně vědět, že možná ještě horší věty jakožto Boží příkazy můžeme najít v Bibli: blahoslavení těch, kdo malým dětem nepřátel roztříští lebky o skálu, či příkaz ke genocidě nepřátelských kmenů včetně nemluvňat, co močí na skálu.

Halíkovo klasické pseudoteologické žvanění aneb nositel Tempeltonovy ceny vaří mezináboženský guláš, kdy do hrnce háže jako kdysi pejsek s kočičkou všechno, co mu přijde pod ruku. Výsledný blivajs by se dal shrnout do jedné věty - nikdo z nás nemá monopol na pravdu, všichni máme svoje mouchy, odpusťme si, co jsme si, mějme se multikulturně rádi a navzájem se obohacujme tím, co je v našich náboženstvích krásného. Ano - pro Tomáše Halíka je islám náboženstvím! A nejen to - všichni prý patříme do jedné veliké rodiny monoteistů. Tak nevím, ale já jako křesťan sice jsem monoteista, ale proti tomu, aby mě Halík kvúli tomu házel na jednu hromadu s muslimy, se důrazně ohrazuji!

Proč nejsem muslimem
Mám mnoho důvodů, proč jsem katolíkem, a ne muslimem – a jeden z hlavních je rozdíl v přístupu obou náboženství k posvátným textům. Křesťané, alespoň ti, kteří mají určité náboženské vzdělání, vědí o různých (např. alegorických) způsobech výkladu Bible už od starověku, a zejména od osvícenství. Vědí, že Bibli je možné chápat buď vážně – anebo doslova. Primitivní doslovný výklad fundamentalistů, kteří ignorují, že mnohá místa v Písmu jsou odrazem kulturně-dějinného prostředí autorů, nikoli přímým diktátem „shůry“, vede k tomu, že si do biblického textu neuvědoměle promítají představy své doby. Naopak brát Bibli vážně znamená pracovat s ní důkladně, teologicky, vědět, že celé dějiny teologie, církev a učitelský úřad nejsou zbytečné věci, že stojí ve službě Písmu a biblický text interpretují v historických souvislostech.
Tímto kritickým způsobem ovšem muslimové ke Koránu běžně nepřistupují, chápou ho většinou nehistoricky a doslovně, což může mít velmi neblahé důsledky. Ale přiznejme si, že mnoho křesťanů dosud přistupuje k Bibli jako muslimové ke Koránu. A vězme také, že naopak i mezi muslimy se začíná šířit umění historicko-kritického výkladu Koránu. Nedávno zaznělo velmi významné slovo nejvyššího představitele univerzity Al-Azhar („Vatikánu“ sunnitského islámu), že je třeba takto nově přistupovat ke Koránu a učit tak imámy, zejména ty, kteří působí na Západě, a zároveň jasně odsoudit zneužívání islámu k šíření politického extremismu. To ještě před několika lety, kdy jsem Al-Azhar navštívil, nebylo myslitelné.

Opět typicky halíkovská pasáž. O tom, proč není muslimem, se rozepisuje poměrně často, ale většinou jen proto, aby nic neřekl. Tady z něj přece jen něco vylezlo - muslimem není z důvodu jiného přístupu islámu k posvátným textům. Jako vtip opravdu dobré... Za zmínku stojí snad ještě to, že Halík zde - možná, že spíše nevědomky - prozradil, že muslimové většinou chápou korán sakumprásk doslovně. Pochopitelně to hned vyžehlil tvrzením, že mnoho křesťanů má podobný přístup k Bibli. Není mi jasné, jak na to Halík přišel - možná, že měl na mysli jehovisty. Oháněním se jakýmsi nejvyšším představitelem mešity Al-Azhar (Halík ho - jak jinak - nezmiňuje jménem), který řekl, že..., je podle mne dost slabý argument pro údajné progresivní změny dnešního islámu. Navíc ta učená hlava mluvila toliko za sunnity. 
Další nelogismy jistě pozorný čtenář najde sám.

Černobílá schémata
Máme-li zabránit tomu, aby válka s teroristy přerostla ve „válku civilizací“ a sebevraždu lidstva, musíme proti předsudkům a černobílým „obrazům nepřítele“ postavit znalost a úsilí o porozumění, které je nezbytným předpokladem soužití. A to, že Evropa – také v důsledku demografické krize a krize rodiny v „křesťanském“ světě (na rozdíl od muslimského) – bude všekulturní, ať se nám to líbí, či ne, je zkrátka fakt, který je třeba vzít na vědomí.

Halík svým ostřížím zrakem hledí do budoucnosti a ta pochopitelně v jeho podání nemůže být jiná než všekulturní. Jak to ví? No, prostě to tak bude... Zajímavý je obrat „ať se nám to líbí, nebo ne“ - takže (pokud tomu dobře rozumím) když se nám to líbit nebude, máme prostě smůlu? Já jsem si dosud - podle Halíka naivně - myslel, že občané České republiky si o svých záležitostech rozhodují sami. Neodkopal se tu Halík víc, než chtěl?

Předsudkům se daří z mnoha důvodů zvláště v naší zemi – také proto, že s muslimy prakticky žádné přímé zkušenosti nemáme a náboženské vzdělání Čechů je zcela tristní, bohužel i mnoha křesťanů. Ozývají-li se nejen na shromážděních neofašistů, ale i v křesťanských chrámech výroky, že křesťanství má Boha lásky a milosrdenství a islám jiného Boha, nelítostného Boha nenávisti, že křesťanství je náboženství života a islám náboženství smrti, je třeba jasně říci, že tyto výroky jsou nejen z odborného teologického a religionistického hlediska naprosto neudržitelné, že jsou dokonce na hranici trestného činu podněcování k nenávisti, nýbrž že jsou především nesmírně společensky nebezpečné. Takové populisticky líbivé emotivní generalizace a démonizování druhých, kteří tu s námi budou žít, by žádný morálně a odborně odpovědný člověk neměl vypustit z úst.

Rétorický kolovrátek se točí dál, politické školení jak z minulého režimu - Halík se tentokrát představuje jako vizionář, stavitel multináboženských mostů a prorok New Age, který drží prst na pulsu doby. Pelikánovské harašení vůči těm, kdo by snad i teď, po jeho vyčerpávajícím výkladu chtěli dál klást nepříjemné otázky, kterým se on sám obezřetně vyhýbá (šaría, džihád...) a tak podněcovat k nenávisti, je vzápětí doplněno ujištěním, že muslimové tu prostě žít budou a tečka.

Je příznačné, že se to děje v době, kdy církev vzpomíná padesáté výročí dokumentu II. vatikánského koncilu Nostra aetate, který ve vztahu k muslimům cituje výrok papeže Řehoře VII. ze 7. století, že „věříme a vyznáváme jediného Boha, třebaže různými způsoby“.

No vida, tak se hodí i z kontextu vytržený citát papeže z jindy temného středověku!

Tedy: Nevěřme těm, kdo nám chtějí namluvit, že „náš“ Bůh je bohem mezi jinými bohy, kdo tvrdí, že Allah (jméno pro Boha v arabštině, blízké aramejštině, jazyku Ježíšovu) je jakýsi konkurenční „jiný Bůh“. Nevěřme těm, kdo nevidí rozdíl mezi islamismem a islámem, kdo tvrdí, že jsme ve „válce s islámem“ – toto nahrávání propagandě islamistů se totiž může stát „sebenaplňujícím proroctvím“. A pak Bůh, jediný Bůh nebe i země a všech lidí (ať už mu říkáme God, Gott, Dieu, Bog, Eli, či Allah) nechť je s námi!

Závěrečné shrnutí, opět s výhružným podtextem vůči všem, kdo to vidí jinak než pan odborník na buddhismus, islám a šintoismus a ve svých bludech dál tvrdošíjně setrvávají. Takže, suma sumárum - Tomáš Halík v roli inkvizitora a kádrováka. Opravdu smutný konec člověka, který vyměnil křesťanskou víru za post ideového vůdce českých pravdoláskařů...