Instruktážní porada pracovníků sdělovacích prostředků – Praha, Úřad pro mediální strategii, 5. 2. 2017 (Přísně důvěrné!)
Vážení šéfredaktoři, novináři, mediální pracovníci! Jmenuji se Kuba Jandák a jsem marketingovým konzultantem nevládní a neziskové organizace Neříkejme muslimům slimáci!, která má za cíl prosazovat evropské hodnoty na poli žurnalistiky a lidové tvořivosti. Jsem rád, že jste se na mou přednášku dostavili v tak hojném počtu. Vnímám to jako vaši společensky angažovanou a lidsky pochopitelnou snahu být v současné nelehké době oporou svým zaměstnavatelům a chlebodárcům, kteří dnes více než kdy jindy v minulosti potřebují na vedoucích postech lidi ideologicky uvědomělé, profesně loajální, politicky kreativní a myšlenkově flexibilní. To znamená v prvé řadě odborníky, schopné pregnantně reagovat na neustále se měnící konstelace vzájemných interakcí mezi jednotlivými subjekty veřejného prostoru v situaci, kdy je tím naprosto primárním a prioritním úkolem prezentovat vše, k čemu nyní dochází, takovým způsobem, aby se obyvatelstvo:
a) nevylekalo
b) udrželo na uzdě
c) neozbrojovalo
d) nesvrhlo lidově-demokratické zřízení
e) nezmocnilo se vlády
Z výčtu toho, k čemu všemu by možná již ve velmi blízké budoucnosti mohlo dojít, je evidentní, jak důležitá, osvětově významná a současně mimořádně náročná je dnes práce každého jednotlivého novináře i médií jako celku. Jestliže tedy před vás dnes předstupuji s úmyslem nastínit a politicky zdůvodnit nové trendy v mediální praxi, tak se to děje především proto, že si velmi dobře uvědomuji, před jak složitými úkoly stojíte.
K tomu, abyste se vždy dokázali adekvátně orientovat a – lidově řečeno – stát na té správné straně barikády, je potřeba revidovat dosavadní hierarchizaci principů a zásad, na nichž dosud vaše praktická činnost spočívala a které již neodpovídají požadavkům doby, žádající si zcela jiných, tj. inovatině-progresivních a variabilních metod, založených na takové prezentaci společensko-politické reality, jež různým antispolečenským, xenofobním, antihatefreeovým a protidalajlámským uskupením odejme jejich dosavadní ideologickou převahu a vrátí ji do rukou těch, kteří jediní mají v demokratickém zřízení právo vytvářet jednotnou celospolečenskou linii pro přijímání uprchlíků, tj. neziskových organizací!
Variant a alternativ, s nimiž budete v příštích dnech podle všech dosavadních indicií konfrontováni, je tolik, že nemá de facto význam probírat je jednotlivě. Mým záměrem spíše bude ukázat vám na jednom konkrétním příkladu, jak k novým výzvám přistupovat a jakým způsobem mediálně zpracovávat skutečnosti, kterých by mohli zneužít protievropští demagogové. Takže – k praktické demonstraci výše zmíněných teoretických zásad nyní použiji problematiku terorismu, k němuž dnes dochází v různých evropských městech.
Je zřejmé, že tyto teroristické útoky provádějí muslimové a proto je nutné podat tento fakt tak, aby v mysli televizního diváka či čtenáře novin nedošlo k vytvoření asociačního řetězce muslim = terorista. Postupujeme tudíž takto:
Rozdělíme muslimy na několik skupin (platí, že čím více jich bude, tím lépe), současně však tuto diferenciaci musíme provést tak, aby se v tom mediální konzument dokázal alespoň minimálně vyznat. Tradiční dělení na umírněné a radikální se dnes přežilo, protože obě skupiny již od sebe nelze smysluplně odlišit. Druhá nabízející se možnost (šíité vs. sunnité) není o mnoho lepší – ve společnosti sice existuje určité povědomí o tom, že se obě formace navzájem nesnáší, ale příčiny tohoto nepřátelství jsou příliš složité, než aby se daly mediálně zužítkovat k zamýšlenému účelu. Další varianta (hodný islám – zlí islamisté) se v nových podmínkách ukazuje být příliš primitivní a nadále neakceptovatelná.
Ukazuje se však, že tu stále ještě máme v zásobě neotřelé, dosud nepoužívané a přitom dobře použitelné pojmosloví, které tedy tímto považujte za oficiální mediální doktrínu. Jde o to, že namísto jasně definovaného označení se použije abstraktní pojem, na nějž se přesune odpovědnost za všechno zlo, působené konkrétními jedinci. Asi už tušíte, kam mířím – tímto nabízejícím se myšlenkovým konstruktem je sousloví Islámský stát. Je pochopitelně nutné zvýraznit jeho význam velkým začátečním písmenem a upustit od dosud používaného přídomku „tzv.“, který opět snižuje výsledný efekt.
Jestliže se nám podaří v budoucnu právě takováto změna paradigmatu, resp. vytvoření mediálního obrazu hodných muslimů na jedné a Islámského státu na straně druhé, pak to zcela jistě otupí ostří protimuslimských nálad a v dlouhodobém časovém horizontu to zcela určitě povede k návratu k dřívější praxi, kdy v mediálním prostoru panovala taková situace, že každý jiný názor než ten oficiální byl automaticky ostrakizován bez toho, aby bylo nutné přistoupit k jeho logickému vyvrácení.
K této zásadní změně optiky pohledu je nutno přistoupit okamžitě, jakékoliv váhání by se nám mohlo vymstít. Ostatní zásady pozitivně angažované žurnalistiky, tedy multikulturalismus, politická korektnost a antizemanismus, pochopitelně zůstávají v platnosti.
a) nevylekalo
b) udrželo na uzdě
c) neozbrojovalo
d) nesvrhlo lidově-demokratické zřízení
e) nezmocnilo se vlády
Z výčtu toho, k čemu všemu by možná již ve velmi blízké budoucnosti mohlo dojít, je evidentní, jak důležitá, osvětově významná a současně mimořádně náročná je dnes práce každého jednotlivého novináře i médií jako celku. Jestliže tedy před vás dnes předstupuji s úmyslem nastínit a politicky zdůvodnit nové trendy v mediální praxi, tak se to děje především proto, že si velmi dobře uvědomuji, před jak složitými úkoly stojíte.
K tomu, abyste se vždy dokázali adekvátně orientovat a – lidově řečeno – stát na té správné straně barikády, je potřeba revidovat dosavadní hierarchizaci principů a zásad, na nichž dosud vaše praktická činnost spočívala a které již neodpovídají požadavkům doby, žádající si zcela jiných, tj. inovatině-progresivních a variabilních metod, založených na takové prezentaci společensko-politické reality, jež různým antispolečenským, xenofobním, antihatefreeovým a protidalajlámským uskupením odejme jejich dosavadní ideologickou převahu a vrátí ji do rukou těch, kteří jediní mají v demokratickém zřízení právo vytvářet jednotnou celospolečenskou linii pro přijímání uprchlíků, tj. neziskových organizací!
Variant a alternativ, s nimiž budete v příštích dnech podle všech dosavadních indicií konfrontováni, je tolik, že nemá de facto význam probírat je jednotlivě. Mým záměrem spíše bude ukázat vám na jednom konkrétním příkladu, jak k novým výzvám přistupovat a jakým způsobem mediálně zpracovávat skutečnosti, kterých by mohli zneužít protievropští demagogové. Takže – k praktické demonstraci výše zmíněných teoretických zásad nyní použiji problematiku terorismu, k němuž dnes dochází v různých evropských městech.
Je zřejmé, že tyto teroristické útoky provádějí muslimové a proto je nutné podat tento fakt tak, aby v mysli televizního diváka či čtenáře novin nedošlo k vytvoření asociačního řetězce muslim = terorista. Postupujeme tudíž takto:
Rozdělíme muslimy na několik skupin (platí, že čím více jich bude, tím lépe), současně však tuto diferenciaci musíme provést tak, aby se v tom mediální konzument dokázal alespoň minimálně vyznat. Tradiční dělení na umírněné a radikální se dnes přežilo, protože obě skupiny již od sebe nelze smysluplně odlišit. Druhá nabízející se možnost (šíité vs. sunnité) není o mnoho lepší – ve společnosti sice existuje určité povědomí o tom, že se obě formace navzájem nesnáší, ale příčiny tohoto nepřátelství jsou příliš složité, než aby se daly mediálně zužítkovat k zamýšlenému účelu. Další varianta (hodný islám – zlí islamisté) se v nových podmínkách ukazuje být příliš primitivní a nadále neakceptovatelná.
Ukazuje se však, že tu stále ještě máme v zásobě neotřelé, dosud nepoužívané a přitom dobře použitelné pojmosloví, které tedy tímto považujte za oficiální mediální doktrínu. Jde o to, že namísto jasně definovaného označení se použije abstraktní pojem, na nějž se přesune odpovědnost za všechno zlo, působené konkrétními jedinci. Asi už tušíte, kam mířím – tímto nabízejícím se myšlenkovým konstruktem je sousloví Islámský stát. Je pochopitelně nutné zvýraznit jeho význam velkým začátečním písmenem a upustit od dosud používaného přídomku „tzv.“, který opět snižuje výsledný efekt.
Jestliže se nám podaří v budoucnu právě takováto změna paradigmatu, resp. vytvoření mediálního obrazu hodných muslimů na jedné a Islámského státu na straně druhé, pak to zcela jistě otupí ostří protimuslimských nálad a v dlouhodobém časovém horizontu to zcela určitě povede k návratu k dřívější praxi, kdy v mediálním prostoru panovala taková situace, že každý jiný názor než ten oficiální byl automaticky ostrakizován bez toho, aby bylo nutné přistoupit k jeho logickému vyvrácení.
K této zásadní změně optiky pohledu je nutno přistoupit okamžitě, jakékoliv váhání by se nám mohlo vymstít. Ostatní zásady pozitivně angažované žurnalistiky, tedy multikulturalismus, politická korektnost a antizemanismus, pochopitelně zůstávají v platnosti.
A je nejasno Do práce!
OdpovědětVymazat