NOČNÍ CHODEC
Bezostyšně klamán nočním tichem
jde vstříc konci, jehož děsí se
– jako leklá ryba, navrch břichem
pluje nebem ovál měsíce
Není sám, kdo jist si přízní chvíle
pozdní nocí kamsi pospíchá –
čísi kroky, jimž je náhle cílem
echo dlažby vrací do ticha
Pohled vzhůru dává tušit mnohé
– žernov luny klesl do hlubin...
Napůl ve snách kráčí jako bohém
harémem svých hvězdných konkubín
Mrtvý víc než živý
hrůzná konjunkce –
o půlnoci civí
přímo do slunce!
Padlé ženy jsou mu věrnou stráží
když pak v hrůze prchá podél zdí
žádná z nich se ale neodváží
skrýt jej před mstou krutých souhvězdí
Žádné komentáře:
Okomentovat