Babišovo předvolební heslo o něčem vypovídá...
„Teď nebo nikdy!“ je heslo, které je blbé nejen gramaticky, ale jako předvolební agitka i významově. Není pochyb o tom, že ho vymyslel Babiš a to jako mobilizační výzvu pro podivínské existence, které se s ním sice na potkání fotí a nechávají si podepsat jeho elaborát o zářné budoucnosti naší země pod knutou prefíkaného Čobola, ale k volbám většinou nechodí, protože sedí v hospodě nebo čumí na Patologii v Zelené ordinaci. Andrejovo úsilí by tak mohlo přijít nazmar a proto je třeba tyto lidi do poslední chvíle shánět do jednoho houfu a burcovat k občanské poslušnosti. Slogan „Teď nebo nikdy!“ se k tomu na první pohled hodí výborně.
Na ten druhý je to ale horší. Andrej svým voličům totiž vzkazuje, že mají jenom jeden pokus a žádný případný reparát se konat nebude. Mimo jiné to znamená, že na neúspěch svého hnutí v parlamentních volbách by Babiš reagoval odchodem z politiky, což by logicky mělo za následek i rozpad celé kryptokomunistické party s názvem ANO, bude líp. Jestliže se to totiž nepovede teď, nepodaří se to (viz slogan) už nikdy a bylo by přece hloupé sedět další čtyři roky v opozici a čekat, že příště snad vyhraji, když sám tvrdím, že ta šance už nikdy nepřijde.
Každá normální politická strana, která to myslí vážně a není účelově založená takříkajíc na jedno použití, se po prohraných volbách nesloží a nerozloží, ale bude o to víc usilovat o vnitřní konsolidaci, názorovou vyprofilovanost a programovou srozumitelnost tak, aby v budoucnu dopadla lépe. Ne tak Andy. Slovenský oligarcha vzkazuje voličům zhruba toto: „Čau, lidi! Mátě jediný pokus, terazky alebo nikdy! Potrebujem 35 % hlasov, inak končím. Čo bolo, to bolo – buď buděm premiérom, alebo sa sťahujem na Čapie hniezdo. Seděť v tej žvanírně a nič z teho nemať ja nebudiem!“
Babiš je, jak známo, mistrem kouzla nechtěného, a i zde jedno takové předvádí, když své ANO fakticky prezentuje jako klasickou účelovku, založenou nikoli na dlouhodobé politické vizi, ale na utilitárních zájmech svého šéfa. Je veřejným tajemstvím, že Babiš chce vždycky buď všechno, nebo nic a paběrkovat v potupných opozičních lavicích určitě nebude.
„Teď nebo nikdy!“ je tedy dvojsečné a je pro mne záhadou, proč Babiš tak pitomé heslo zvolil. Možná si říká, že intelektuální kapacita jeho voličského elektorátu není naštěstí taková, aby typická „kobliha“ ten rozpor prohlédla. A má asi pravdu – nikdo se jej dosud nezeptal, co bude dělat, když volby prohraje. Taková možnost ostatně ani žádného správného babišovce nenapadne – Andy je přece super, je tady pro nás, celá naše rodina ho bude volit, i teta Růža a volil by ho i brácha mojí švagrové, kdyby se neožral a nepřejel ho traktor...
Na ten druhý je to ale horší. Andrej svým voličům totiž vzkazuje, že mají jenom jeden pokus a žádný případný reparát se konat nebude. Mimo jiné to znamená, že na neúspěch svého hnutí v parlamentních volbách by Babiš reagoval odchodem z politiky, což by logicky mělo za následek i rozpad celé kryptokomunistické party s názvem ANO, bude líp. Jestliže se to totiž nepovede teď, nepodaří se to (viz slogan) už nikdy a bylo by přece hloupé sedět další čtyři roky v opozici a čekat, že příště snad vyhraji, když sám tvrdím, že ta šance už nikdy nepřijde.
Každá normální politická strana, která to myslí vážně a není účelově založená takříkajíc na jedno použití, se po prohraných volbách nesloží a nerozloží, ale bude o to víc usilovat o vnitřní konsolidaci, názorovou vyprofilovanost a programovou srozumitelnost tak, aby v budoucnu dopadla lépe. Ne tak Andy. Slovenský oligarcha vzkazuje voličům zhruba toto: „Čau, lidi! Mátě jediný pokus, terazky alebo nikdy! Potrebujem 35 % hlasov, inak končím. Čo bolo, to bolo – buď buděm premiérom, alebo sa sťahujem na Čapie hniezdo. Seděť v tej žvanírně a nič z teho nemať ja nebudiem!“
Babiš je, jak známo, mistrem kouzla nechtěného, a i zde jedno takové předvádí, když své ANO fakticky prezentuje jako klasickou účelovku, založenou nikoli na dlouhodobé politické vizi, ale na utilitárních zájmech svého šéfa. Je veřejným tajemstvím, že Babiš chce vždycky buď všechno, nebo nic a paběrkovat v potupných opozičních lavicích určitě nebude.
„Teď nebo nikdy!“ je tedy dvojsečné a je pro mne záhadou, proč Babiš tak pitomé heslo zvolil. Možná si říká, že intelektuální kapacita jeho voličského elektorátu není naštěstí taková, aby typická „kobliha“ ten rozpor prohlédla. A má asi pravdu – nikdo se jej dosud nezeptal, co bude dělat, když volby prohraje. Taková možnost ostatně ani žádného správného babišovce nenapadne – Andy je přece super, je tady pro nás, celá naše rodina ho bude volit, i teta Růža a volil by ho i brácha mojí švagrové, kdyby se neožral a nepřejel ho traktor...
Žádné komentáře:
Okomentovat