ANO, Babiš jde do... kopru!
Ať se podíváte do jakýchkoli novin či rozkliknete kterýkoli internetový portál, všude se tam (v souvislosti s nadcházejícími volbami) píše totéž – Andrej Babiš s velkým náskokem vyhraje a jde vlastně už jen o to, jak dopadnou ostatní strany a hnutí, resp. kdo půjde s ANO do koalice. Andrejovi příznivci už dopředu jásají, jeho odpůrci si (rovněž již dnes) zoufají a svou poraženeckou náladu přenášejí na celou společnost.
Jestliže se zastavíme u otázky, kdo má na této manipulaci s voliči největší zájem, pak pro odpověď nemusíme chodit daleko – aktivity oligarchova týmu profesionálních markeťáků jsou v tomto směru příliš okaté, než aby je bylo možné utajit. Takřka dokonalá reklamní strategie se ovšem zcela míjí účinkem, a to z jednoho prostého důvodu – prezentace volebního lídra je něco úplně jiného než propagace nějakého výrobku či služby. A právě tato záměna strategií je (kromě řady jiných) důvodem, proč to s volebními preferencemi ANO jde tak z kopce.
Vezměme si například Andyho návštěvu Slavkova u Brna. Miliardář tam stojí jako kůl v plotě před hospodou U Bonaparta, občas k němu přijde nějaký zoufalec či recesista pro fotku nebo podpis, celé to působí trapně a křečovitě. Pak Babišovi někdo z jeho týmu poradí, aby se posadil na zámecké schody, snad proto, že to bude působit lidově a nenuceně. Jedna důchodkyně, která si k němu přisedne, je ale dost chabý výsledek. Přesto se na miliardářově facebookové stránce opět můžeme dočíst o „skvělých lidech ve Slavkově“, kteří „byli fakt super“ a „vyjadřovali mně podporu“... Co na tom, že v několikatisícovém Slavkově se na Babiše přišlo podívat dvacet zvědavců, hlavní je, jak se to prezentuje na sociálních sítích, a tam se už královsky placení piáristé postarají o to, aby Andyho návštěva ve městě slavné bitvy 3 císařů vypadala jako vítězné tažení Napoleona Bonaparteho. Dá se vcelku logicky předpokládat, že podobné mediální taškařice a kašpařice provádí Babišův cirkus se suitou vyškolených komparsistů i jinde. Pak je pro mne ovšem záhadou, proč mu tuto slaboduchou a průhlednou hru „žerou“ i jeho političtí protivníci, neustále plačící nad výškou Babišových preferencí a stahující kalhoty kilometry před brodem.
Psychologové tomu říkají davová sugesce a je vcelku evidentní, že právě na ni Andrejův tým sází. Vytvoření kultu osobnosti spojeného se zbožštěním daného jedince a následné vyvolání masového nadšení může sice v krátkodobém časovém horizontu přinést úspěch, v případě předvolební kampaně je však mimořádně riskantní. Lidi není možné udržovat v permanentní extázi po delší dobu, davová hysterie je nestálá a toho, koho dnes „lid“ uctívá, může zítra proklínat. A právě na toto Andy „dojede“, neboť svůj předvolební střelný prach vyplýtval už měsíc před dnem D a na stále častěji se ozývající hlasy, že král je nahý, už nemá jak reagovat, resp. svými zbrklými výpady a nekontrolovatelnými výbuchy vzteku se odkopává ještě víc. Chcípající kobyla nejvíc kope a ani v případě slovenského pseudomesiáše tomu není jinak.
Co je však vůbec nejdůležitější – stále více lidí si uvědomuje, že volit Babiše znamená dát hlas neschopnému (či všehoschopnému?) Janečkovi a jeho zajišťovacím příkazům, likvidujícím nepohodlné podnikatele, aktivistickému Pelikánovi s podivně chápanou nezávislostí soudců a státních zástupců, eurohujerům typu Teličky a Jourové, hlasujícím v Bruselu proti zájmům České republiky...
Jestliže se zastavíme u otázky, kdo má na této manipulaci s voliči největší zájem, pak pro odpověď nemusíme chodit daleko – aktivity oligarchova týmu profesionálních markeťáků jsou v tomto směru příliš okaté, než aby je bylo možné utajit. Takřka dokonalá reklamní strategie se ovšem zcela míjí účinkem, a to z jednoho prostého důvodu – prezentace volebního lídra je něco úplně jiného než propagace nějakého výrobku či služby. A právě tato záměna strategií je (kromě řady jiných) důvodem, proč to s volebními preferencemi ANO jde tak z kopce.
Vezměme si například Andyho návštěvu Slavkova u Brna. Miliardář tam stojí jako kůl v plotě před hospodou U Bonaparta, občas k němu přijde nějaký zoufalec či recesista pro fotku nebo podpis, celé to působí trapně a křečovitě. Pak Babišovi někdo z jeho týmu poradí, aby se posadil na zámecké schody, snad proto, že to bude působit lidově a nenuceně. Jedna důchodkyně, která si k němu přisedne, je ale dost chabý výsledek. Přesto se na miliardářově facebookové stránce opět můžeme dočíst o „skvělých lidech ve Slavkově“, kteří „byli fakt super“ a „vyjadřovali mně podporu“... Co na tom, že v několikatisícovém Slavkově se na Babiše přišlo podívat dvacet zvědavců, hlavní je, jak se to prezentuje na sociálních sítích, a tam se už královsky placení piáristé postarají o to, aby Andyho návštěva ve městě slavné bitvy 3 císařů vypadala jako vítězné tažení Napoleona Bonaparteho. Dá se vcelku logicky předpokládat, že podobné mediální taškařice a kašpařice provádí Babišův cirkus se suitou vyškolených komparsistů i jinde. Pak je pro mne ovšem záhadou, proč mu tuto slaboduchou a průhlednou hru „žerou“ i jeho političtí protivníci, neustále plačící nad výškou Babišových preferencí a stahující kalhoty kilometry před brodem.
Psychologové tomu říkají davová sugesce a je vcelku evidentní, že právě na ni Andrejův tým sází. Vytvoření kultu osobnosti spojeného se zbožštěním daného jedince a následné vyvolání masového nadšení může sice v krátkodobém časovém horizontu přinést úspěch, v případě předvolební kampaně je však mimořádně riskantní. Lidi není možné udržovat v permanentní extázi po delší dobu, davová hysterie je nestálá a toho, koho dnes „lid“ uctívá, může zítra proklínat. A právě na toto Andy „dojede“, neboť svůj předvolební střelný prach vyplýtval už měsíc před dnem D a na stále častěji se ozývající hlasy, že král je nahý, už nemá jak reagovat, resp. svými zbrklými výpady a nekontrolovatelnými výbuchy vzteku se odkopává ještě víc. Chcípající kobyla nejvíc kope a ani v případě slovenského pseudomesiáše tomu není jinak.
Co je však vůbec nejdůležitější – stále více lidí si uvědomuje, že volit Babiše znamená dát hlas neschopnému (či všehoschopnému?) Janečkovi a jeho zajišťovacím příkazům, likvidujícím nepohodlné podnikatele, aktivistickému Pelikánovi s podivně chápanou nezávislostí soudců a státních zástupců, eurohujerům typu Teličky a Jourové, hlasujícím v Bruselu proti zájmům České republiky...
Žádné komentáře:
Okomentovat