BÁSNĚNÍ (21)

ZIMNÍ SETBA

Sněží -

vítr rozsévá

semínka sněhuláků

POETICKÉ KOMENTÁŘE (26)

T a d y   m a j í   z v l á š t n í   c e n y  

v y z n a t   s e   v   n i c h   n e n í   h r a č k a

d o u f á m ,  ž e   s e   s   k a ž d ý m   m e n y

s e r v í r u j e   k a l k u l a č k a

KRMÍTKO

V brněnském společensko-nákupním centru Vaňkovka mají mimo jiné i prodejnu s exotickým ptactvem. Když jdu kolem, občas se tam zastavím, protože se mi moc líbí všichni ti pestrobarevní papoušci a jiní opeřenci, které je možné tam spatřit a obdivovat. Byly doby, kdy jsem dokonce uvažoval o tom, nějakého papouška si koupit, vždy mne však od tohoto úmyslu odradily dvě věci - jednak cena, která jde do tisíců, především však skutečnost, že ti ptáci mají za obydlí klec, tedy něco jako vězení a přiznám se, že by mi bylo dost líto mít doma pro své potěšení vězně, byť by to byl “jen” papoušek…
Nakonec jsem zjistil, že to lze i jinak, že člověk může mít radost z poletujících a prozpěvujících si opeřenců i bez toho, aby je “vlastnil”. Když jsem loni v zimě pověsil do zahrady asi metr od okna krmítko, netušil jsem, kolik ptáčků do něj najde cestu, kolik opeřené krásy budu moci spolu se svou rodinou obdivovat a to takříkajíc ve volné přírodě nebo (eufemisticky řečeno) v přímém přenosu…
Hlavními návštěvníky byly nejdříve sýkorky - hlavně koňadry, sem tam i nějaká modřinka. Kupodivu jen zřídka přilétl nějaký vrabec. Zato se tam postupem doby začali objevovat ptáci, které jsme ani neznali a museli si jejich jména najít v knize. Zjistili jsme, že to jsou zvonci a zvonohlídci. Občas se ukázala pěnkava a dokonce i stehlíci! Ti přilétali pokaždé v menším hejnu a nad jejich krásou se člověku až tajil dech. Ostatně ne nadarmo se říká, že právě stehlík je po ledňáčkovi naším nejkrásnějším ptákem…
Zima skončila, sníh roztál, přišlo jaro a návštěvníci krmítka se vrátili zpět do volné přírody, kde mají potravy dost a dost. Ovšem ne všichni - zvonci totiž přilétají stále a pochutnávají si na slunečnicových semínkách. Když jim někdy zapomenu dát jejich “denní příděl”, sednou si opodál a čekají, kdy se zase v krmítku objeví jejich pochoutka. No a já nemám to srdce je zklamat, takže jim jdu vždycky nasypat…
Kdysi jsem si přál mít doma papouška, teď mám “doma” na zahradě zvonky (kteří jsou mimochodem také velmi krásní) a těším se, že v zimě si zase najdou do krmítka cestu sýkorky, stehlíci, pěnkavy, zvonohlídci… A mým tajným přáním je uvidět tu jednou i hýla.

HAIKU (33)

P r ů v a n   u d ě l a l

z e   d v e ř í   B r a m o

BÁSNĚNÍ (20)

PAGADI!

Zajíc na mušce
(hledí)
oko a ukazováček
(kohoutek je spoušť)
o život běžící strach
oběť leče –
dvě rány
(druhá vkleče)
leč obě...
Prach a broky!

DYSMÁNIE

Třeba se mýlím. Vlastně - musím se mýlit, ne? Vždyť jinak by se mýlila celá věda lékařská! Psychologie, traumatologie, neurologie, dyslexiologie... No, ta poslední "gie" asi ještě samostatným oborem není, ale kdo ví - třeba se jím vbrzku stane!
Připadá mi to opravdu divné. Dyslektici, dysgrafici, diskaři... no, to poslední asi ne, ale - není jich i tak nějak moc? Je vůbec možné, aby skoro každé dítě mělo nějakou dysfunkci? Autisté, asketisté... to druhé asi ne, ovšem - kdo se v tom ještě může vyznat, když prý i anorexie má původ v autismu?!
Za mých mladých let žádná taková školou povinná dítka nebyla. Tedy - abych se vyjádřil přesně - do školy jsme povinně chodili, ale dyslektici, disproporcionalisté nebo automobilisté se mezi námi nevyskytovali. A pokud snad ano, dokázali své postižení (nebo spíš zvýhodnění?) tak dobře maskovat, že se nijak enviromentalisticky neprojevovali.
Dnes je hodně dětských psychologů. Důvodem je prý to, že mezi dětmi je mnoho kleptomatistů a levorukých oportunistů, které je nutno integrovat do většinové populace. Napadá mě ale taková tak trochu kacířská myšlenka - co když je to přesně naopak? Co když jsou všechny ty diagnózy prostě jen účelově vymyšleny, aby to množství dětských psychologů mělo práci? Samozřejmě, je to jen hypotéza, ale není na tom šprochu trochu pravdy? Vždyť jsme se dostali do situace, kdy se to mezi dětmi jen hemží nejrůznějšími diskvalifikacemi a disharmonizacemi. A právě toto se mi zdá dis... diskutabilní. Žádné diskuse se ale nevedou, prostě se bere za bernou minci, že co dítě, to nějaký ismus nebo záškoláctví.
Jak už jsem řekl, za mého dětství tomu bylo jinak. Všichni jsme byli považováni za vcelku normální, menší odchylky (myslím tím ve známkách na vysvědčení) se tolerovaly a pokud někdy vybočily z normálu, otcova rákoska to celkem rychle srovnala do latě. Byla to zkrátka jiná doba, kdy jak rodiče, tak učitelé věděli, že "každé dítě je hloupé jinak".
Dnešní stav vědy dospěl do bodu, kdy je tento základní pedagogický axiom sice potvrzen, ale nesmí se o tom mluvit. Politická korektnost si žádá jiný slovník, takový, v němž se lajdáctví, lenost, nechuť k učení a podobné věci "odstraní" tím, že se přejmenují. Je dítě rozmazlený jedináček? Ne, je distanční gnozeologik! No řekněte sami - kdo by si nepřál mít doma takového génia!

BÁSNĚNÍ (19)

Dírkou v okapu

vystrkuje rampouch

zmrzlý malíček

HAIKU (32)

S t a r ý   c u k r o v a r

j e n   k o m í n   s   p n e u m a t i k o u

z ů s t a l   v   p r o v o z u

POETICKÉ KOMENTÁŘE (25)

V ý s t i ž n é   a   e x p r e s i v n í     

p o u z e   t r o c h u   m a t o u c í

b o r d e l   t o t i ž   n ě k d y   č i n í

t é ž   o s o b y   ž á d o u c í

THILO BODE: PODVODY NA TALÍŘI (Jak nás obelhávají potravinářské koncerny)

Kniha, zásadním způsobem odhalující obludný byznys s nekvalitními potravinami!

Jíst zdravě chce asi každý z nás, zároveň však většina lidí konzumuje potraviny (či „potraviny“?), které si kupuje v dnes tak populárních super a hypermarketech. Je jistě příjemné přijet s autem, nakoupit zásoby jídla na týden dopředu a odvézt si je domů do ledničky. Odvrácená strana takovéhoto počínání je přitom dobře známá – s kvalitou jsou tyto potraviny na štíru a zákazníkům jsou mnohdy nabízeny vyslovené jedy. Jak je to možné, resp. jak je to možné v kapitalismu, kde prý neviditelná ruka trhu všechno vyřeší?
Tato otázka mě vždycky zajímala, protože v jiných oblastech funguje kapitalismus velmi dobře. Vezměme si např. výrobu aut – konkurence je zde taková, že si nikdo nedovolí dát na trh nějaký nedokonalý, neřku-li zmetkový produkt. Taková firma by určitě okamžitě zkrachovala, neboť by v krátké době přišla spolu s dobrým jménem i o zákazníky. Proč to tedy u automobilů, praček, rybářských prutů, střešních tašek, sedacích souprav a předokenních rolet „jde“, u potravin však nikoli?
Vždycky, když se prodávají „šunty“ a lidé je přesto kupují, je to známka toho, že si nemohou vybrat, že absentuje konkurence, která by nekvalitní výrobce postavila mimo hru. Znamená to tedy, že potravinové řetězce si vzájemně nekonkurují, že mezi sebou nesvádějí boj o zákazníky? Ač se to zdá nelogické a hlavně „nekapitalistické“, všechno ukazuje právě tímto směrem!
Tento překvapivý, ale podle všeho pravdivý závěr vyvolává zajisté další otázky, např. jak se mohl takový klasicky socialistický, rovnostářský postoj uhnízdit v kapitalistickém systému? Proč největším výrobcům potravin nezáleží na jejich dobré pověsti, proč vědomě a patrně i cílevědomě šidí zákazníky na kvalitě svého zboží?
Důvodem podle mne nemůže být nic jiného, než že zde existuje obrovské „protizákaznické“ spiknutí, jehož se účastní nejen samotné potravinářské koncerny (tím, že všechny prodávají – po vzájemné dohodě?! – stejně nekvalitní „potraviny“), ale i státní instituce, které toto tolerují (jistě, občas se s velkou slávou něco „odhalí“, někdo dostane – ve srovnání se svými tržbami směšnou – pokutu, lidé na chvíli nabudou dojmu, že je přece jen někdo na jejich straně, ale podvodný systém pokračuje nerušeně dál) a hodně bych se divil, kdyby v celé věci „nejeli“ i politici.
Takže – stručně řečeno – je to asi tak, že po odstranění konkurence v podobě malých prodejen a ovládnutí trhu jsou supermarkety pro většinu lidí jedinou možností, jak se najíst. A protože nekvalitní potraviny se na první pohled poznají jen těžko a chemie dnes dokáže zázraky, jsou regály plné rybích prstů bez ryb, jablečných džusů bez jablek a mléka bez mléka. Mimochodem, teď už pomalu začínám rozumět tomu, proč to je možné právě u potravin – motorky bez řídítek nebo hodiny bez ručiček by se přece jen prodávaly dost obtížně...
Thilo Bode o tomto všem napsal vynikající knihu, u níž je jasné, proč se setkává s nadšeným přijetím na jedné i nenávistnou reakcí na druhé straně. Německý spisovatel totiž ťal do živého, ukázal na obludnou mašinérii, distribuující po celém světě potraviny, které by se za normálních okolností nikdy nemohly dostat do obchodů. V úvodu své recenze jsem se na celou záležitost zaměřil spíše teoreticky, v Podvodech na talíři je byznys s nekvalitními potravinami naopak odhalován na obrovském množství konkrétních příkladů. Úžasná kniha!

POETICKÉ KOMENTÁŘE (24)

D o b ř e  -  t a k   s e   z a m y s l í

n e z n á m   a l e   ž á d n é   p á k y

j a k   t o ,  c o   z d e   n a s y s l í

d o s t a t   o d   t ě c h   l u m p ů   z p á t k y

MOJE PERLIČKY (15)

Lidé si dnes hodně půjčují a někteří i hodně.

Tatínek mi na pouti ustřelil růži.

Na hřbitov nosíme květiny, abychom si vzpomněli na dušičky.

Biopotraviny se od ostatních potravin odlišují svou lepší poživačností.

Přirozeným prostředím pro rybu je např. nevypuštěný rybník.

Gentlemani jsou muži, kteří se podle toho chovají.

Kukačky jsou starodávné hodiny, které kdysi starodávné nebyly.

Někteří ptáci na zimu táhnou.

Pavlov byl učenec, který se proslavil svými psími kusy.

Kanibalové se živí svým vlastním druhem.

HAIKU (31)

C h l é b   a   d v ě   m á s l a  

–  p o k l a d n í   s e   m r a č í

n a   M a s a r y k a

BÁSNĚNÍ (18)

Kuřátko

Střepy skořápky -

z vajíčka se vyklubal

pěkný kazisvět

POETICKÉ KOMENTÁŘE (23)

R o d i č e   s e   p t a j í   p r á v e m

k d o   s e   s k r ý v á   p o d   t í m   h á v e m  -

v š e m   j i m   t o t i ž   h n u l o   ž l u č í

c o   s e   j e j i c h   d ě t i   u č í

CLIFFORD A. PICKOVER: MATEMATICKÁ KNIHA

Dobrodružné putování tajemně krásným světem matematiky...

Matematická kniha amerického autora Clifforda A. Pickovera, vydaná u nás v roce 2012, se nyní dočkala dotisku, který ukazuje na velký ohlas, s nímž se mezi českými čtenáři setkala. Dodejme, že plným právem, neboť se jedná nejen o mimořádně zajímavý a poutavý pohled na vědu, mnohými vnímanou jako strohou a suchou, ale i nádherně zpracovanou, řekl bych přímo skvostnou knihu, při jejímž vydání spojily své síly nakladatelství Dokořán a Argo a výsledek opravdu stojí za to.
Dlouhý podtitul „Od Pythagora po 57. dimenzi: 250 milníků v dějinách matematiky“ nám vlastně ve stručnosti sděluje, s čím se v knize setkáme, totiž s významnými matematiky, jejich neméně významnými objevy i nejrůznějšími těžkostmi a problémy, doprovázejícími vývoj matematického bádání od nejstarších časů až po dnešek. Důležité je, že autor nás po těchto krkolomných cestách, vyhrazených jen těm nejinteligentnějším mozkům, vede takřka za ruku, snaží se – a velmi úspěšně – podat sebesložitější záležitost tak, aby ji pochopil i „normální“ člověk bez matematické průpravy. Výsledkem je nakonec dobrodružné putování historií matematických objevů, které dokáže nadchnout i ty, kdo matematice zrovna „nefandí“.
Pokud se podíváme na konkrétní příklady, zjistíme, že v knize se nachází i mnoho hlavolamů, kuriozit, logických hříček a paradoxů, jež mají ovšem vždy za společného jmenovatele matematiku. Víte například, že hra Go je podle všeho složitější než šachy? Zatímco výkonné šachové počítače dnes bez problémů poráží nejsilnější velmistry, u Go je tomu naopak – dosud nebyl zkonstruován stroj, který by v této hře mohl soupeřit s člověkem. Jihoameričtí Inkové zase vyvrátili dlouho zastávaný názor, podle kterého se určitá civilizace může v oboru matematiky začít rozvíjet až poté, co objeví písmo. Inkové se svými kipu, což byly soustavy provázků s uzly, dokázali provádět složité matematické úkony a písmo přitom neznali. A co tzv. Möbiova páska? Německý matematik August Ferdinand Möbius na konci svého života přišel na paradoxní trik, který je přitom tak jednoduchý, že si jej může každý sám vyzkoušet: Vezměme proužek papíru (který má pochopitelně dvě strany), jeden jeho konec obraťme o 180 stupňů k tomu druhému a oba konce takto spojme. Zdá se to být neuvěřitelné, ale nyní má proužek papíru nikoli dvě, ale jen jednu stranu! Zmíním ještě rakouského učence Kurta Gödela (1906 – 1978), považovaného za největšího logika 20. století – ten dokonce přišel s mimořádně promyšleným důkazem Boží existence, který vychází z matematiky.
Jak již bylo řečeno, těch historických milníků a zajímavostí ze světa matematiky je v knize 250. A ať už se jedná o Aristotelův paradox, Eratosthenovo síto, Fermatovu spirálu, Buffonovu jehlu, Rittyho pokladnu, Feigenbaumovu konstantu či Kleinovu láhev, čtenář je matematikou, její složitostí i krásou, vždy znovu fascinován. Každá kapitola je navíc doprovozena nádhernou fotografií, což zážitek z četby jen umocňuje.
Matematická kniha je zkrátka unikátní publikace, kterou jistě ocení každý zvídavý a přemýšlivý čtenář.

BÁSNĚNÍ (17)

Bez víry

je život pouhý vesmír

v hlavě pozemšťana

který neví své...

POETICKÉ KOMENTÁŘE (22)

C o   j e   p s á n o  -  t o   j e   d á n o

l e p š í   a l e   b u d e   n a   n ě

k a ž d ý   v e č e r ,  b a   i   r á n o

s t á t   t u   s   p u š k o u   n a   č e k a n é

HAIKU (30)

N a   n o č n í m   n e b i

z b y l   p o   s l u n c i

j e n   ú z k ý   s r p e k

POETICKÉ KOMENTÁŘE (21)

T o   j e   t r o c h u   b l á h o v é  -  

j a k   b y   v š a k   b y l   k r á s n ý   s v ě t

k d y b y   t i h l e   g r á z l o v é  

v r a c e l i   v ž d y   k y t k y   z p ě t . . .