Mistrovské dílo literatury faktu – Paul Cooper je historikem par excellence!
Jak již naznačuje název a podtitul jeho knihy, Paul Cooper v ní hledá odpovědi na otázky, které mají klíčový význam pro pochopení dějin lidstva. Především se tedy ptá, jak je možné, že nesmírně mocné a na pevných ekonomických, vojenských a kulturních základech zbudované říše po určité době zanikly či se přímo zhroutily jako příslovečný domeček z karet, mnohdy dokonce bez významnější sebezáchovné reakce na přicházející zkázu. Na troskách staré se následně etablovala civilizace nová, kterou potkal stejný osud, přičemž tento scénář se v minulosti opakoval tolikrát, že se lze zcela oprávněně zamyslet nad tím, zda nejde o historický determinismus. Do takovýchto filosoficko-sociologických úvah a analýz se sice britský autor nepouští, avšak jeho encyklopedické znalosti dějin nejrůznějších říší a států, jejich vzniku, rozkvětu, stagnace a zániku nám poskytují dostatek informací pro to, abychom si úsudek utvořili sami.
Kniha je rozdělena na tři hlavní oddíly (Svět starověku, Střední věk a Střet světů), jež se dále člení do čtrnácti kapitol. Dá se říct, že se jedná o reprezentativní výbor z nejvýznamnějších zlomových period v dějinách lidstva s akcentem na ty z nich, které nejsou tolik známé. Například jsem neměl tušení, že svého času existovala v Africe na území dnešních států Mali a Ghany tzv. Songhajská říše či na jihu indického kontinentu státní útvar Vidžajanagar. Avšak i v případě civilizací, jejichž historii máme zmapovánu velmi podrobně, přichází Paul Cooper s velikým množstvím nových a často zásadních informací (týká se to především kapitol Římská Británie a Velikonoční ostrov). Dlužno dodat, že kromě fenomenálních znalostí ohledně pojednávaného tématu prokazuje autor i nezpochybnitelný literární talent, takže Pád civilizací je fascinující sondou do hlubin věků, plnou dobrodružství, napětí a nečekaných zvratů.
Po přečtení knihy jsem si znovu a silněji než kdy předtím uvědomil, že sice pokrok vědy a techniky směřuje stále vpřed, lidská povaha se ale vůbec nemění – touha po slávě, penězích a moci je hlavním hybatelem dějin. Všichni vládcové od nejstarších dob byli přesvědčeni, že jejich říše nikdy nezanikne a bude tu navždy. Tento dějinný omyl přetrval až do současnosti, snad jen s tím rozdílem, že nabyl až komických rysů. Tisíciletá říše Adolfa Hitlera trvala dvanáct let, Sovětský svaz, který tu měl být na věčné časy, se rozpadl po sedmi dekádách. A je očividné, že podobnou krátkozrakostí trpí i dnešní vrchnost v Evropské unii, zavírající oči před problémy, které sama způsobila a bezradně čekající na svůj neslavný konec...
Jak známo, podobně fantasmagorickými se ukázaly být i nejrůznější předpovědi toho, kam lidstvo jednou dospěje. Marxisté např. tvrdili (přičemž toto své přesvědčení prezentovali jako vědecky prokázaný fakt), že posledním a konečným stadiem vývoje lidstva bude beztřídní komunistická společnost. Politolog Francis Fukuyama to viděl podobně, když prorokoval, že rozšíření liberálně-demokratického systému současného Západu do celého světa (což rovněž pokládal za nezpochybnitelný axiom) bude znamenat konec dějin. Snahy o vybudování komunistického systému skončily pokaždé tragicky a vítězství demokracie v celoplanetárním měřítku je sice krásný, ale naprosto nerealistický sen...
Historia magistra vitae – toto věděl Marcus Tullius Cicero už před dvěma tisíciletími. Historie nás skutečně může mnohému naučit, ovšem jen tehdy, když budeme pilnými žáky. Což se bohužel neděje. Kniha Pád civilizací je tak nejenom vzpomínáním na minulost, ale i výstražným mementem pro budoucnost!
Žádné komentáře:
Okomentovat