Nádherná a svého druhu originální kniha, která nadchne každého zahradního kutila!
Za hlavní přednost života na vesnici oproti tomu ve městě považuji (pokud tedy má člověk nějaký ten kousek vlastní půdy) možnost zahradničení. Pobyt a pohyb na čerstvém vzduchu jsou k nezaplacení, protože lepší relaxace prostě neexistuje, přičemž dalším plusem je bonus v podobě vlastních výpěstků. Ovoce a zelenina ze zahrádky určitě chutná líp než ze supermarketu a k zahození nejsou (při dnešních „antilidových“ cenách) ani takto ušetřené peníze. Vzpomínám si, že jednou jsem při pohledu na své záhony cibule, mrkve, cuket a okurek a na trávník, kde se batolila malá žlutá káčata, dokonce složil následující básničku:
BIOŽIVOT
Když jsem se v Albertu podíval na ceny
drůbežích produktů, jablek a pórku
šel jsem si druhý den zakoupit kačeny
které si vykrmím na vlastním dvorku
Květák a zelí si rovněž sám pěstuji
poté, co v Tescu jsem viděl je shnilé –
Lídlovi vzkazuji: „Jím zdravě, děkuji!“
a velkým obloukem vyhnu se Bille...
Ovšem nejen domácími bioprodukty živ je člověk a Ilona Prath-Krejčová už názvem své knihy (Zahrada – přírodní, okrasná, užitková) dává na srozuměnou, že nemáme pouze žaludek, ale i duši, která rovněž potřebuje svou stravu. A taková s láskou a fortelem vybudovaná okrasná zahrada může být takřka nevyčerpatelným rezervoárem výživných podnětů pro naše „vnitřno“. Kapitola s názvem Uplatnění smyslů v zahradě podává pro to množství nádherných důkazů a v této souvislosti bych si autorku dovolil doplnit i o některé vlastní postřehy. I když s tou její „profesionální“ se moje „amatérská“ zahrada může srovnávat jen stěží, i v ní lze prožít krásné momenty – třeba když vidím záhon kvetoucích cínií doslova obsypaný pavími oky (před lety, kdy ještě nebyl tak vzácný, sem občas přilétl i otakárek ovocný), čmeláky, nořící se do hlubin tulipánů a následně z nich vylézající k nepoznání zaprášené oranžovým pylem, když slyším večerní kuňkání žab, přes den kdesi ukrytých a pak vyrážejících na noční lov za hmyzem, nebo si přičichnu k mátě či šalvěji...
Celá recenze zde:
https://www.knihcentrum.cz/recenze-zahrada-prirodni-okrasna-uzitkova
Ovšem nejen domácími bioprodukty živ je člověk a Ilona Prath-Krejčová už názvem své knihy (Zahrada – přírodní, okrasná, užitková) dává na srozuměnou, že nemáme pouze žaludek, ale i duši, která rovněž potřebuje svou stravu. A taková s láskou a fortelem vybudovaná okrasná zahrada může být takřka nevyčerpatelným rezervoárem výživných podnětů pro naše „vnitřno“. Kapitola s názvem Uplatnění smyslů v zahradě podává pro to množství nádherných důkazů a v této souvislosti bych si autorku dovolil doplnit i o některé vlastní postřehy. I když s tou její „profesionální“ se moje „amatérská“ zahrada může srovnávat jen stěží, i v ní lze prožít krásné momenty – třeba když vidím záhon kvetoucích cínií doslova obsypaný pavími oky (před lety, kdy ještě nebyl tak vzácný, sem občas přilétl i otakárek ovocný), čmeláky, nořící se do hlubin tulipánů a následně z nich vylézající k nepoznání zaprášené oranžovým pylem, když slyším večerní kuňkání žab, přes den kdesi ukrytých a pak vyrážejících na noční lov za hmyzem, nebo si přičichnu k mátě či šalvěji...
Celá recenze zde:
https://www.knihcentrum.cz/recenze-zahrada-prirodni-okrasna-uzitkova
Žádné komentáře:
Okomentovat